Po letech znepokojivých čísel přichází první pozitivní signál
Léta alarmující data z Francie konečně přinesla dlouho očekávanou zprávu: ptáci živící se hmyzem začínají pomalu dohánět ztráty. Změna není dramatická, ale v číslech i na mapách je zřetelně viditelná.
Nová analýza dlouhodobých terénních dat ukazuje, že po unijním zákazu nejjedovatějších insekticidů začaly ptačí populace na zemědělských plochách opatrně růst.
Co se změnilo na francouzských polích po roce 2018
V roce 2018 zavedla Evropská unie zákaz používání nejvýznamnějších látek ze skupiny neonikotinoidů, které se od 90. let hojně využívaly v zemědělských plodinách. Tyto přípravky měly chránit rostliny před škůdci, jenže při tom zasahovaly do celé přírody daleko za rámec svého původního účelu.
Zpočátku se mluvilo především o včelách a ostatních opylovačích. Tým vedený Thomasem Perrotem z francouzské Nadace pro výzkum biologické rozmanitosti se zaměřil na ptáky lovící hmyz. Výsledky zveřejněné v odborném časopise Environmental Pollution ukazují, že několik let po zákazu se část hmyzožravých druhů začíná pozvolna zotavovat.
Vědci poprvé tak přesvědčivě propojili zákaz konkrétních pesticidů s pozorovatelným zlepšením situace ptáků žijících v zemědělské krajině.
Imidakloprid – tichý viník úbytku ptáků
Středem pozornosti analýzy se stal imidakloprid, jedna z nejrozšířenějších neonikotinoidních látek používaných ve Francii až do zavedení zákazu. Po léta prosakoval do půd, povrchových vod a také do těl žížal, hlodavců i ptáků. Nejen že snižoval počty hmyzu, na němž jsou ptáci závislí, ale působil na ně přímo toxicky – jak ve vysokých dávkách, tak při dlouhodobé nízké expozici.
Studie zahrnovala téměř 2 000 zemědělských parcel sledovaných v rámci celostátního programu sčítání hnízdících ptáků. Vědci porovnali míru expozice imidaklopridu s počty jednotlivých druhů v letech 2013–2022.
- Před zákazem – na místech s prokázanou přítomností této látky byl průměrný počet hmyzožravých ptáků o přibližně 12,7 % nižší.
- Po zavedení zákazu – rozdíl se zmenšil, ale stále činil přibližně 9 %.
Škodlivý vliv imidaklopridu tedy nezmizel ihned spolu se zákazem. Tato molekula přetrvává v prostředí dlouho, zejména v půdě a ve vodách, takže ptáci stále pociťují důsledky let intenzivního používání.
Hmyzožravci reagují nejsilněji, zrnožravci si vedou lépe
Vědci sledovali celkem 57 druhů ptáků na 1 983 lokalitách rozmístěných po celé zemi. Rozdělili je do tří skupin: hmyzožravci, zrnožravci a druhy se širší potravní základnou.
Nejsilnější pokles počtů byl zaznamenán u ptáků živících se převážně hmyzem – tedy těch, kteří jsou nejvíce závislí na bohaté základně bezobratlých. Čím větší bylo vystavení imidaklopridu, tím nižší byl počet hmyzožravých ptáků v dané oblasti. Závislost byla téměř přímočará.
Zrnožravci a „flexibilní" druhy naproti tomu vykazovaly výrazně slabší nebo zcela odlišnou reakci. Na některých místech jejich početnost při středních úrovních expozice dočasně dokonce rostla, což naznačuje složitější mechanismy spojené například se změnou struktury plodin.
Mapa Francie rozdělená podle stravy ptáků
Prostorová analýza odhaluje zřetelné regionální rozdíly. Hmyzožravci se častěji vyskytují ve středu, na severozápadě a na východě země. Zrnožravci převládají spíše na jihu, kde krajina i struktura zemědělství jsou odlišné od zbytku země. S tím souvisejí také jiné postupy při aplikaci chemických přípravků.
Důležitou roli hraje i podoba krajiny. Na plochách s intenzivním zemědělstvím, velkými jednolitými lány a chudou soustavou mezí, remízků a luk bývají koncentrace pesticidů vyšší a potravní základna chudší. V mozaikovitější krajině s ekologickým nebo extenzivním zemědělstvím mají ptáci výrazně větší šance na přežití.
Pomalé zlepšování po zákazu – dobré zprávy s výhradami
Ačkoli od zákazu uplynulo teprve několik let, data naznačují jemné zmenšení rozdílu mezi místy silně a slabě vystavenými imidaklopridu. Zjednodušeně řečeno – lokality, kde bylo hmyzožravých ptáků výrazně méně, začínají dohánět ty bez silné expozice tomuto přípravku.
Tempo této změny je však stále velmi skromné. Na části polí se imidakloprid v půdě a vodách zjišťuje ještě několik sezón po ukončení jeho používání. Ve Francii navíc byly po dvě další léta výjimečně povoleny jeho aplikace v pěstování cukrové řepy, což jeho přítomnost v prostředí dále prodloužilo.
Vědci odhadují, že plnější obnova ptačích populací může trvat celá desetiletí – podobně jako tomu bylo po ústupu od DDT ve druhé polovině 20. století.
Na situaci ptáků působí také řada dalších faktorů: oteplování klimatu, ztráta stanovišť, zánik luk i rostoucí tlak urbanizace. Proto je obtížné přisuzovat veškeré pozorované změny výhradně jedinému pesticidu, přestože role imidaklopridu při úbytku hmyzožravců se jeví jako velmi výrazná.
Nový ukazatel varuje: problém nekončí u jedné látky
Perrotův tým navrhl také nový způsob měření chemického zatížení prostředí v zemědělství – ukazatel Total Applied Toxicity (TAT). Kombinuje data o množství používaných přípravků s jejich toxicitou vůči různým skupinám organismů: hmyzu, ptákům nebo vodním živočichům.
| Co TAT měří | Proč je to důležité |
|---|---|
| Součet toxicity všech použitých látek na daném území | Zobrazuje celkový chemický tlak, nejen vliv jednoho pesticidu |
| Dopad na různé skupiny organismů | Umožňuje posoudit důsledky pro celý ekosystém, nejen pro škůdce |
| Vztah mezi zemědělskými praktikami a kvalitou prostředí | Může sloužit jako nástroj pro plánování šetrnějších forem produkce |
Výsledky ukazují, že i po stažení neonikotinoidů zůstává celková míra toxického zatížení zemědělských ekosystémů stále vysoká. V praxi to znamená, že nahrazení jedněch přípravků jinými problém často neřeší, pouze mění jeho podobu.
Evropa si stanovuje cíle, ale praxe stále pokulhává
Studie zapadá do širšího kontextu unijní strategie „od zemědělce ke spotřebiteli", která předpokládá mimo jiné snížení spotřeby pesticidů o polovinu do roku 2030. Analýza autorů dokládá, že regulace mají reálný dopad na stav přírody, ale zavádění změn postupuje velmi pomalu.
Důvody jsou v mnoha zemích podobné:
- silný tlak části chemického a zemědělského průmyslu;
- rozdílná úroveň ekologických ambicí mezi jednotlivými státy;
- komplikace spojené s povolováním nových látek na trh;
- obavy zemědělců z poklesu výnosů při omezování chemie.
Autoři studie zdůrazňují, že samotné zákazy nestačí. Souběžně jsou zapotřebí finanční prostředky a nástroje pro zemědělce, kteří chtějí přecházet na udržitelnější modely produkce – včetně agroekologického zemědělství.
Jaká opatření skutečně pomáhají ptákům v zemědělské krajině
Závěry francouzské studie jsou cenné i pro Českou republiku, kde intenzivní zemědělství rovněž vyvíjí silný tlak na ptáky. Poukazují na několik postupů, které situaci prokazatelně zlepšují:
- udržování a obnova remízků, polních tůní a mezí sloužících jako hnízdiště a loviště;
- omezování chemických přípravků na ochranu rostlin a hnojiv, případně jejich přesnější aplikace;
- přechod na střídání plodin, smíšené pěstování a větší rozmanitost zemědělské krajiny;
- podpora ekologických farem a zemědělství s nižší mírou intenzifikace;
- monitoring ptáků a hmyzu umožňující posoudit účinnost dalších změn.
Pro mnohé to může znít abstraktně, ale výsledky bývají velmi konkrétní. Stačí několik let obnovené meze nebo sadu s tradičními odrůdami stromů a na takovém místě se znovu objeví špaččci, lejsci nebo konipasové. Bez hmyzu a bez členité krajiny prostě nemají kde hledat potravu ani hnízdit.
Proč by osud ptáků měl zajímat i obyvatele měst
Ptačí populace jsou citlivým ukazatelem zdraví širší přírody. Když začínají klesat počty běžných druhů, je to signál, že se pod povrchem děje něco závažného: mizí život v půdě, ubývá hmyzu, chudnou louky a meze. To vše v delším horizontu dopadá i na samotné zemědělství, které potřebuje opylovače, žížaly zlepšující strukturu půdy a přirozené nepřátele škůdců.
Jemný nárůst počtů hmyzožravých ptáků ve Francii po stažení neonikotinoidů ukazuje, že směr je správný – ale vyžaduje trpělivost a důslednost. Každé rozhodnutí opustit nejjedovatější přípravky a každý ponechaný křovinný porost u pole se mohou zdát jako drobnost. V dlouhé řadě takových malých kroků se však skrývá šance, že nad našimi poli bude za několik či za pár desítek let opět skutečně hlasno od ptačího zpěvu.
