Pták, který na první pohled vypadá úplně obyčejně
Na první pohled je to prostě černý pták. Jenže vědci tvrdí, že jeho schopnost myslet dopředu se může vyrovnat lidoopům. To je tvrzení, které ještě před pár desetiletími nikdo vážně nebral.
Havrani a vrány nejsou spojováni jen s legendami a temnými příběhy. Stále přibývají experimenty, které ukazují, že tito ptáci dokážou plánovat mnoho hodin dopředu, ovládat složité nástroje a vyměňovat předměty jako zkušení obchodníci.
Pták, který předvídá události
Po dlouhá léta panoval předpoklad, že schopnost plánování patří výhradně lidem. Učebnice psychologie uváděly, že jedině člověk dokáže si představit budoucnost, zhodnotit důsledky vlastního jednání a odložit okamžitou odměnu ve prospěch většího zisku později. Občas do tohoto kruhu připouštěli vědci i nejinteligentnější opice.
Nové výzkumy zaměřené na vrány a havrany však odhalily něco, s čím mnoho odborníků vůbec nepočítalo. Ukázalo se, že tito ptáci nejednají jen na základě prostého instinktu. Jejich chování připomíná složité plánování — a v některých ohledech dokonce překonává možnosti určitých druhů opic.
V kontrolovaných experimentech dokázali havrani vybrat správný nástroj pro úkol, který měl nastat teprve za mnoho hodin.
To je zásadně jiná situace než pouhé ukládání potravy do zásoby. Jde o zapamatování konkrétního cíle v budoucnosti a vědomou přípravu na něj s předstihem.
Jak vypadal přelomový experiment s havrany
Jedny z nejpozoruhodnějších testů provedli výzkumníci z univerzity v Lundu ve Švédsku. V sérii pokusů zjišťovali, zda havran dokáže mentálně přeskočit do budoucnosti a připravit se na úkol, který v danou chvíli ještě neexistuje.
Nejprve naučit se ovládat nástroj
Na začátku se ptáci učili pracovat se speciální krabičkou s jídlem. Aby se havran dostal k pochoutce, musel do otvoru vhodit správný kamínek. Po několika pokusech ptáci toto zařízení bez problémů zvládli.
Poté výzkumníci krabičku odnesli. Havranovi zůstala jen zkušenost, že určitý kamínek umožňuje přístup k nejlepší odměně.
Výběr nástroje s velkým předstihem
Po přestávce — trvající od několika minut až po mnoho hodin — dostal pták několik různých předmětů. Jen jeden z nich se hodil jako nástroj ke krabičce. Samotné zařízení přitom stále nebylo k dispozici.
Havrani tedy museli rozhodnout „naslepo": co stojí za to si ponechat na později. Když vědci po čase krabičku opět přinesli, ptáci nejenže správný předmět uchovali, ale i úspěšně ho použili. To znamená, že v okamžiku výběru museli mít v hlavě budoucí úkol — ne pouze reagovat na to, co vidí tady a teď.
V mnoha pokusech vybírali havrani správný nástroj s přesností srovnatelnou s mladými lidoopy.
Nejen nástroje: ptačí „výměnný obchod"
Vědci se rozhodli prověřit ještě jednu věc — zda havran dokáže vědomě odříct okamžitou pochoutku ve prospěch většího zisku v pozdější době. Jinými slovy: zda bude šetřit „žetony" místo toho, aby je okamžitě „utratil".
V pokusu nabízeli ptákům dvě možnosti:
- okamžitou pochoutku malé hodnoty, kterou mohli sníst hned,
- speciální předměty-značky, které bylo možné později vyměnit za výrazně lepší odměnu.
Značná část havranů volila předměty k obchodování, přestože to znamenalo čekání. Za určitých podmínek si v tomto úkolu vedli dokonce lépe než orangutani, šimpanzi a bonobové.
Když havran odmítne jídlo ležící před ním, protože „ví", že za chvíli může získat něco cennějšího, jen těžko hovoříme o pouhopouhém reflexu.
Vidí pták opravdu svou vlastní budoucnost?
V psychologii se plánování zdá být samozřejmé. Ve skutečnosti jde o soubor složitých schopností: stanovit cíl, krok za krokem si představit cestu k němu a odolat rozptylujícím lákadlům po cestě.
Ještě nedávno vědci předpokládali, že tak komplexní soubor dovedností může fungovat pouze ve velkém mozku primátů s výrazně rozvinutou kůrou. Ptačí mozek je menší, má odlišnou stavbu — a přesto stále více dat naznačuje, že dokáže generovat srovnatelné chování.
Dřívější výzkumy sojek ukázaly, že dokážou ukládat potravu na různých místech podle toho, zda příští den očekávají hlad. To již napovídalo, že v jejich hlavách vzniká cosi jako „scénář zítřka". Experimenty s havrany jdou ještě dál, protože se týkají situací, které ptáci v přírodě nikdy předtím nezažili: přípravy nástrojů a výměny předmětů s člověkem.
Učení se asociací, nebo něco víc?
Část výzkumníků navrhuje opatrnější výklad. Podle nich může havran jednoduše vytvářet velmi složité asociace: „tento kamínek = jídlo", „tento žeton = lepší odměna". Z tohoto pohledu nemusí „vizualizovat" budoucnost — pouze reaguje na dříve zafixované vztahy.
Jiní upozorňují, že samotná složitost těchto projevů a způsob, jakým ptáci reagují na nové situace, silně připomíná lidské plánování. Experimenty jsou navrženy tak, aby vylučovaly jednoduchá vysvětlení. Přesto havrani znovu a znovu volí strategie, které se vyplatí až po určité době.
I když část těchto rozhodnutí vychází z asociací, jejich pružnost a přenositelnost na nové úkoly naznačují něco víc než pouhý automatismus.
Co nám havraní mozek říká o inteligenci
Ptačí mozek nemá typickou vrstevnatou kůru jako lidský. Místo toho disponuje hustě uspořádanými nervovými jádry v jiných strukturách. Dříve se to považovalo za „horší" verzi mozku. Dnes řada poznatků toto hierarchické dělení zpochybňuje.
Havrani ukazují, že ke složitému, pružnému plánování není nutně potřeba stejná neuronální architektura, jakou mají lidé. Evoluce mohla několikrát nezávisle na sobě „vynalézat" odlišná řešení vedoucí k podobným výsledkům v chování.
| Vlastnost | Člověk / opice | Havrani a vranovití |
|---|---|---|
| Stavba mozku | Rozvinutá mozková kůra | Odlišná organizace, menší objem |
| Nástrojové plánování | Přítomno | Přítomno v experimentech |
| Výměna a „obchod" | Přirozené v sociálních vztazích | Učení se výměně v laboratoři |
| Odkládání odměny | Silné, i když často problematické | Přítomno u části jedinců |
Jak tento poznatek mění náš pohled na zvířata
Skutečnost, že relativně malý ptačí mozek zvládá úkoly vyžadující předvídání, narušuje pohodlné dělení na „myslícího člověka" a „zbytek přírody". Hranice mezi lidskou a zvířecí inteligencí se stává výrazně méně ostrá.
V praxi to může mít význam třeba pro ochranu přírody. Druhy, které využívají složité strategie, reagují na změny prostředí jinak. Havrani dokážou hledat alternativní zdroje potravy, tvořit zásoby a zkoušet nová řešení, jakmile jejich dosavadní návyky přestanou fungovat.
Co chtějí vědci zkoumat dále
Tým věnující se havranům ohlašuje další etapy výzkumu. Zajímají je mimo jiné:
- plánovací chování v přirozených podmínkách — například ukrývání zásob v prostředí, kde je mohou ostatní vranovití ukrást,
- podrobné mapy mozkové aktivity při přípravě nástrojů nebo při rozhodování o odložení odměny,
- srovnání havranů s jinými ptáky, kteří nejsou proslulí vysokou inteligencí, aby bylo možné zjistit, kdy se plánování objevuje a kdy mizí.
Takové výzkumy mohou ukázat, že myšlení o budoucnosti není výjimkou, ale spíše součástí širšího souboru schopností, který vzniká u druhů žijících ve složitém sociálním a ekologickém prostředí.
Co si z příběhu o „ptačím plánování" odnést
Pro lidi jsou závěry výzkumů o havranech poněkud převratné. Na jedné straně připomínají, že nejsme jedinými tvory schopnými kalkulovat s odloženými zisky. Na druhé straně ukazují, že inteligence není pevně svázána s velikostí mozku ani s příbuzností k člověku.
Při vlastním plánování — od spoření na důchod po učení se novým dovednostem — často přeceňujeme výjimečnost tohoto procesu. Přitom podobné mechanismy mohou vznikat všude tam, kde prostředí „vynucuje" složitější strategie. Ve skupině havranů, kde jedinci kradou zásoby ostatním, získá výhodu ten, kdo dokáže přemýšlet o důsledcích svých kroků den či dva dopředu.
Příběh těchto ptáků učí také pokoře vůči přírodě. Když tak rozdílné mozky docházejí k podobným řešením, stojí za to pozorněji sledovat chování jiných druhů — místo toho, abychom předem předpokládali, že „stejně ničemu nerozumí". Havran schovávající kamínek na později nám připomíná, že inteligence může mít mnoho podob. Často mnohem jemnějších, než na první pohled vypadá.
