Rychlé tempo chůze jako otisk vašeho charakteru
Rychlost, s jakou procházíte ulicí nebo obchodním centrem, může prozradit mnohem více, než jen vaši fyzickou kondici. Psychologové se v posledních letech stále pozorněji zaměřují na to, jak rychle se pohybujeme v každodenním životě. Zdánlivě obyčejný návyk se pro ně stává cennou indicií o tom, jak přemýšlíme, jednáme a organizujeme svůj svět.
Ve městě je kontrast patrný na první pohled. Někteří lidé kráčí rozhodným, energickým krokem, jako by měli jasný cíl před sebou. Jiní se procházejí pomalu, rozhlížejí se a bez problémů se zastavují. Obě skupiny mohou být stejně zdravé, podobně staré a ve srovnatelné kondici. Rozdíl přitom bývá ukrytý v hlavě.
Co přesně psychologové pozorují
Odborníci na osobnost popisují tempo chůze jako nenápadný, ale výmluvný prvek chování. Naznačuje totiž, jak dotyčný přistupuje k času, povinnostem a vztahům s ostatními. Rychlost pohybu bývá dokonce označována za viditelný „podpis" určitého stylu fungování.
Rychlá chůze velmi často jde ruku v ruce s cílovým myšlením, konkrétním plánem a potřebou jednat místo odkládání věcí na později.
Nejčastější povahová vlastnost rychlých chodců
Psychologové si všímají, že u lidí, kteří se obvykle pohybují svižným krokem, výrazně vyniká jedna osobnostní vlastnost: svědomitost. Právě ta stojí za pořádkem v diáři, dodržováním termínů a zodpovědným přístupem k závazkům.
Člověk s vysokou mírou svědomitosti typicky:
- rád má denní plán a drží se ho
- snáze stanovuje priority a málokdy přichází pozdě
- jedná s jasným záměrem, nikoliv naslepo
- přemýšlí v duchu „udělejme to hned" spíše než „nějak se to udělá"
Podle odborníků pracujících s klienty rychlá chůze tomuto postoji výborně odpovídá. Kdo je organizovaný a orientovaný na cíl, pohybuje se zpravidla tak, jak žije: dynamicky, bez zbytečných zastávek a s jasným směrem. Taková osoba rychle projde přeplněnou chodbou, obratně obchází překážky a jen zřídka se bezúčelně potlouká mezi regály v obchodě.
Rychlé tempo chůze často odráží schopnost soustředění, produktivity a efektivního nakládání s časem.
Extrovertní povaha a rychlejší krok
Psychologická pozorování odhalují ještě jeden zajímavý vzorec: lidé pohybující se rychleji mívají nezřídka společenštější temperament. Bývají hovorní, rádi navazují kontakt s ostatními a snáze budují vztahy.
Vyšší míra extraverze se pojí s energií, čilostí a ochotou jednat. Takoví lidé obvykle:
- rádi tráví čas mezi lidmi a na rušných místech
- snáze vstupují do nových společenských situací
- cítí se dobře, když se něco děje
- rychleji se rozhodují v každodenních záležitostech
Tento temperament se přímo promítá do způsobu pohybu: krok je pružný, ramena uvolněná, pohled směřuje dopředu, ne do telefonu. Neznamená to, že každý rychlý chodec je duší společnosti, ale propojení mezi rychlostí chůze a extravertní povahou se objevuje v celé řadě analýz.
Klid v hlavě, plynulost v pohybu
Zajímavou kapitolou je také vztah tempa chůze k emocím. Odborníci pozorují, že lidé pohybující se volně, energicky a přitom bez napětí si obvykle lépe poradí s výkyvy nálad. Mají menší sklon k neustálému „přežvykování" problémů v mysli.
Taková vnitřní stabilita podporuje plynulejší a jistější pohyb. Kdo není přemožen úzkostí nebo přemírou starostí, snáze udrží pozornost na tom, kam jde, místo toho, aby přemýšlel, co by mohlo selhat. Výsledkem je chůze působící rozhodně, aniž by přitom byla nervózní či křečovitá.
Stabilnější nálada a menší sklon k trápení se přispívají ke klidnému, ale zároveň rychlému a jistému pohybu v každodenním životě.
Otevřenost vůči novým zážitkům
Výzkumníci také zaznamenávají, že rychlejší chodci bývají zvídavější a méně odolní vůči změnám. Rádi zkouší nové aktivity, snadněji se smíří se změnou plánů a jsou připraveni čelit výzvám vyžadujícím pohyb — včetně toho mentálního.
Otevřenost vůči zkušenostem se pojí s postojem: „uvidíme, co z toho vzejde." V praxi se to projevuje menším odporem k vyjití z domu, cestě na nové místo nebo vstupu do neznámých situací. Kdo v sobě nese tuto zvídavost, zpravidla se nepotuluje bez cíle, ale razí si cestu vpřed — aby něco vyzkoušel nebo se naučil.
Sebejistota a ctižádost v pohybu
U mnoha rychlých chodců jsou patrné ještě dva prvky: výrazná sebejistota a potřeba dosahovat cílů. Takový člověk nejenže ví, kam jde, ale nebojí se ani zabrat prostor — ať už na chodníku, nebo v práci.
Sebejistota se projevuje ve fyzickém postoji: hlava vztyčená, záda rovná, oční kontakt s okolím. Ctižádost zase bývá spojena s úctou k vlastnímu času a energii. Člověk zaměřený na plnění úkolů nechce ztrácet minuty bezúčelným bloumáním. Jde přímo k bodu, který má v danou chvíli smysl.
| Psychická vlastnost | Jak se projevuje v chůzi |
|---|---|
| Svědomitost | konkrétní směr, minimum zbytečných zastávek, stálé tempo |
| Extraverze | živý krok, uvolněná řeč těla, časté vnímání okolí |
| Emocionální stabilita | plynulý, jistý pohyb bez nervózních trhnutí |
| Otevřenost novému | ochota změnit trasu, rychlá adaptace na situaci |
| Ctižádost | rozhodný pochod k cíli, minimum váhání po cestě |
Znamená pomalá chůze nedostatek ctižádosti?
Je důležité doplnit jedno zásadní upozornění: tempo chůze není testem charakteru, který vždy přinese jednoznačný výsledek. Na rychlost pohybu působí celá řada faktorů — zdravotní stav, věk, únava, ale třeba i typ obuvi nebo to, zda jdeme sami, nebo s někým.
Psychologové zdůrazňují, že jde spíše o obecnou tendenci viditelnou v opakujících se situacích. Pokud se někdo obvykle pohybuje rychle a stejně rychle reaguje v každodenních záležitostech, lze u něj výše popsané vlastnosti zaznamenat častěji. Člověk, který se pomalu prochází s psem v parku, nemusí být o nic méně motivovaný nebo méně svědomitý — možná prostě vědomě zpomaluje, protože je to pro něj forma odpočinku.
Jak tuto znalost využít v každodenním životě
Uvědomění si, že způsob chůze souvisí s určitým stylem myšlení, může být v praxi velmi užitečné. Pokud v práci či doma vidíte, že někdo neustále spěchá, snáze pochopíte jeho důraz na termíny nebo nechuť k „plýtvání časem". U osoby pohybující se pomaleji zase můžete častěji narazit na klidnější tempo rozhovoru nebo větší pozornost věnovanou detailům.
Vyplatí se také zamyslet nad vlastními návyky. Pokud se přistihujete, že neustále pospícháte, stojí za to položit si otázku, zda to skutečně pramení z cílevědomosti, nebo spíše z napětí a přetížení. Na druhou stranu, cítíte-li, že vše se vleče a vy se stále opožďujete, vědomé zrychlení kroku může být jednoduchým tréninkem větší rozhodnosti.
Pro mnohé lidi se drobné experimenty s tempem pohybu stávají zajímavým cvičením sebepoznání. Rychlejší krok dokáže dodat energii před důležitou schůzkou. Zpomalení tempa večer zase pomáhá opustit pracovní režim a skutečně si odpočinout. Naše chůze tedy není jen odrazem charakteru, ale také nástrojem, který lze vědomě využít k lepšímu řízení vlastního dne i pohody.
