Hurikány zrychlují kvůli oteplování. Vědci: jsou nebezpečnější, než se předpokládalo

Předpovědi z minulých desetiletí se právě naplňují

Výzkum týmu Climate Central ze Spojených států potvrzuje varování stará přibližně čtyřicet let: oteplování způsobené člověkem prokazatelně dodává energii tropickým cyklonům. V praxi to znamená silnější větry, vydatnější srážky a méně času, který mají obyvatelé ohrožených oblastí na přípravu. Trend je natolik zřetelný, že vědci začínají zpochybňovat, zda stávající stupnice pro hodnocení hurikánů vůbec stíhá zachytit realitu.

Klimatologové již v osmdesátých letech upozorňovali, že teplejší atmosféra a oceány povedou k silnějším tropickým cyklonům. Tehdy šlo převážně o simulace a teoretické scénáře. Dnes za těmito tvrzeními stojí tvrdá data z posledních let a čísla nenechávají mnoho prostoru k pochybnostem.

Od roku 2019 ovlivnilo klimatické oteplování přibližně 85 % všech zaznamenaných tropických bouří a hurikánů. V analýze zahrnující sezónu do 10. listopadu 2024 tento podíl dosahuje již 100 %.

Autoři studií uvádějí, že v mnoha případech cyklony „přeskočí" o celou kategorii výše na meteorologické stupnici intenzity. Jinými slovy – jev, který by ještě nedávno znamenal středně nebezpečnou bouři, dnes mnohem častěji končí jako mimořádně ničivý hurikán.

Teplejší oceán rovná se více energie pro hurikán

Klíč spočívá ve vodě. Naprostá většina energie, kterou vnímáme v podobě větru a přívalových dešťů, pochází z povrchu oceánu. Jakmile je voda teplejší než obvykle, uvolňuje se do atmosféry více vodní páry a tepla a cyklón získává dodatečné „palivo".

Ve studii zveřejněné v odborném časopise Environmental Research: Climate vědci dokládají, že rostou jak maximální rychlosti větru, tak tempo, s nímž hurikány nabírají na síle. Jev rychlé intenzifikace – kdy se relativně slabá bouře přemění v ničivé monstrum za méně než čtyřiadvacet hodin – se stává v atlantické sezóně stále běžnějším jevem.

Čím teplejší je oceán, tím větší je pravděpodobnost, že tropická bouře v průběhu několika málo hodin vyskočí do výrazně vyšší kategorie dříve, než stačí zareagovat záchranné složky a místní obyvatelé.

Příklady z posledních let: Ian, Idalia, Beryl

Meteorologové upozorňují na několik zvláště výmluvných případů ze severního Atlantiku. Hurikány Ian (2022) a Idalia (2023) se v velmi krátkém čase přeměnily z tropických bouří v mohutné cyklóny. Dráhy těchto jevů i rychlost nárůstu jejich síly úzce souvisely s mimořádně teplou vodou u hladiny oceánu.

Ještě znepokojivěji působí příklad hurikánu Beryl. Dosáhl nejvyšší, páté kategorie rekordně brzy v sezóně a překonal dosavadní statistiky. V oblastech, kde byla voda neobvykle teplá, dosahovaly srážky z tohoto systému hodnot, které byly donedávna považovány za krajně vzácné.

Více srážek, větší záplavy, kratší čas na únik

Síla větru je jen částí problému. Teplejší vzduch je schopen pojmout více vlhkosti. Jakmile cyklón narazí na pevninu nebo chladnější vzduchové masy, tato vlhkost se uvolní v podobě intenzivních přívalových dešťů.

• Teplejší atmosféra = více vodní páry v mracích.
• Více vodní páry = větší potenciál pro rekordní množství srážek.
• Vydatnější srážky = častější a prudší bleskové záplavy.

V praxi se s povodněmi a sesuvy půdy stále častěji potýkají obce vzdálené desítky kilometrů od pobřeží, které dříve důsledky hurikánů jen zřídkakdy pociťovaly. Města nejsou na tak intenzivní přívalové deště připravena a kanalizační systémy se rychle přetíží.

Stále nebezpečnější není jen samotný vítr, ale kombinace větru, bouřkového příboje a extrémních srážek – které se vyskytují společně v krátkém časovém úseku.

Stačí současná stupnice hurikánů ještě na dnešní realitu?

Platná Saffirova–Simpsonova stupnice rozděluje hurikány do pěti kategorií podle rychlosti větru. Pátá kategorie začíná přibližně na 252 km/h a teoreticky nemá horní hranici. V posledních letech si stále více meteorologů klade otázku, zda ji není třeba rozšířit.

Důvod je prostý: do téže nejvyšší kategorie dnes spadají jak hurikány, které práh sotva přesahují, tak ty, které dosahují výrazně vyšších rychlostí větru a způsobují podstatně rozsáhlejší zkázu. Pro obyvatele a místní samosprávy je tento rozdíl zásadní – jde o odlišnou míru rizika, jiné náklady a jiná rozhodnutí o evakuaci.

Někteří odborníci navrhují zavedení dodatečné úrovně pro nejextrémnější jevy, aby varování pro veřejnost lépe odrážela skutečný rozsah hrozby. Zatím jde především o téma odborných debat, ale již samotná diskuse ukazuje, jak výrazně se dynamika hurikánů v éře oteplování proměnila.

Mění se riziko, mění se i geografie ohrožení

Klimatology znepokojuje ještě jedna skutečnost: tropické cyklóny se stále častěji dostávají do oblastí, které byly dosud považovány za relativně bezpečné. Teplejší moře ve vyšších zeměpisných šířkách rozšiřují potenciální „dálnici" pro tyto jevy.

To znamená, že riziko se dotýká zemí, které nemají žádnou tradici přípravy na hurikánovou sezónu. Chybí tam postupy, vyškolené záchranné složky i infrastruktura odolná vůči silnému větru nebo náhlým povodním. Hospodářské ztráty proto rostou rychleji než samotný počet bouří.

Mění se nejen intenzita cyklonů, ale také mapy oblastí, které musí začít vnímat tyto jevy jako reálnou a pravidelnou hrozbu.

Co to v praxi znamená pro obyvatele ohrožených regionů?

Pro lidi žijící na pobřežích, zejména podél Atlantiku a Mexického zálivu, se hurikánová sezóna stává stále stresujícím obdobím. Předpovědi jsou méně spolehlivé a čas na reakci se zkracuje. Meteorologové stále častěji popisují situace, kdy „okno" mezi vydáním varování a příchodem skutečně nebezpečného jevu trvá hodiny, nikoli dny.

Rostoucí riziko si vynucuje změny v urbanismu a stavebních předpisech. Místní samosprávy zvažují, zda by nové investice měly vznikat dál od pobřežní linie, zda má smysl zvyšovat úroveň silnic a klíčové infrastruktury – vodovody, nemocnice a energetické stanice. Pojišťovny aktualizují své rizikové tabulky, což se rychle promítá do vyšších pojistných sazeb v oblastech vystavených sezónním bouřím.

Proč jsou výzkumy těchto trendů důležité i pro zbytek světa?

Mohlo by se zdát, že jde o vzdálený problém týkající se především Karibiku nebo jižního pobřeží Spojených států. Ve skutečnosti však hospodářské a společenské dopady silnějších hurikánů pocítí globální trh. Škody v přístavech, ropných terminálech nebo logistických centrech ovlivňují ceny surovin, dodavatelské řetězce a hospodářskou stabilitu dalších zemí – včetně těch evropských.

Vzorce, které vědci dnes pozorují nad Atlantikem, se mohou časem přesunout do jiných regionů. Pokud bude oteplování oceánů pokračovat, intenzivnější bouře a přívalové deště se mohou stále častěji objevovat i nad vodami, které dosud jen zřídkakdy produkovaly skutečně silné cyklóny. Pro státy plánující dlouhodobé investice do energetické nebo přístavní infrastruktury jsou takovéto prognózy neocenitelné – umožňují předem odhadnout, s jakou mírou rizika je třeba počítat za dvacet či třicet let.

Nové analýzy s vysokou mírou jistoty potvrzují něco, na co odborníci upozorňují již dlouho: čím dál pokračuje oteplování, tím více energie vstupuje do atmosférického systému. Hurikány se stávají jedním z nejspektakulárnějších a zároveň nejnákladnějších projevů tohoto procesu. Z pohledu klimatické politiky je to hmatatelný argument, že debata o snižování emisí se netýká abstraktních čísel, ale velmi konkrétních jevů, které se stále častěji dostávají na přední stránky zpravodajských serverů.