Po letech alarmujících zpráv přišel konečně dlouho očekávaný signál
Ptáci živící se hmyzem začínají pomalu dohánět ztráty. Změna není dramatická, ale v číslech i na mapách je viditelná. Nová analýza dlouhodobých terénních dat ukazuje, že po unijním zákazu nejjedovatějších insekticidů se ptačí populace na zemědělské půdě opatrně zvyšují.
Co se změnilo na francouzských polích po roce 2018
V roce 2018 Evropská unie zakázala používání klíčových látek ze skupiny neonikotinoidů, které se od 90. let hojně využívaly v zemědělství. Tyto přípravky měly chránit plodiny před škůdci, jenže při tom zasáhly i veškerý okolní živý svět.
Dosud se mluvilo především o včelách a dalších opylovačích. Tým vedený Thomasem Perrotem z francouzské Nadace pro výzkum biologické rozmanitosti se zaměřil na ptáky lovící hmyz. Výsledky publikované v odborném časopise Environmental Pollution ukazují, že několik let po zákazu se část hmyzožravých druhů začíná pomalu zotavovat.
Vědci poprvé tak zřetelně propojili zákaz konkrétních pesticidů s měřitelným zlepšením situace ptáků žijících v zemědělské krajině.
Imidakloprid – tichý viník poklesu ptačích populací
Středem celé analýzy se stal imidakloprid, jeden z nejvýznamnějších neonikotinoidů používaných ve Francii až do zavedení zákazu. Dlouhá léta se dostával do půdy, povrchových vod i těl žížal, hlodavců a ptáků. Nejenže snižoval množství hmyzu, kterým se ptáci živí, ale působil na ně i přímo toxicky – při vysokých dávkách i při dlouhodobé nízké expozici.
Výzkum zahrnoval téměř 2 000 zemědělských parcel sledovaných v rámci celostátního programu sčítání hnízdících ptáků. Vědci porovnali míru expozice imidaklopridu s početností jednotlivých druhů v letech 2013–2022.
- Před zákazem – tam, kde byla tato látka prokázána, byl počet hmyzožravých ptáků průměrně o přibližně 12,7 % nižší.
- Po zavedení zákazu – rozdíl se zmenšil, ale stále činil přibližně 9 %.
V praxi to znamená, že škodlivý vliv imidaklopridu nezmizel ihned po zákazu. Tato látka přetrvává v prostředí velmi dlouho, zejména v půdách a vodách, takže ptáci stále pociťují důsledky předchozích let intenzivního používání.
Hmyzožravci reagují nejsilněji, zrnožravci si vedou lépe
Vědci sledovali celkem 57 druhů ptáků na 1 983 lokalitách rozmístěných po celé zemi. Rozdělili je do tří skupin: hmyzožravci, zrnožravci a druhy s pestřejším jídelníčkem.
Nejsilnější pokles početnosti byl zaznamenán u ptáků živících se převážně hmyzem – tedy u těch, kteří jsou nejvíce závislí na bohaté základně bezobratlých. Čím větší byla expozice imidaklopridu, tím méně hmyzožravých ptáků se na daném území vyskytovalo – závislost byla téměř přímočará. Zrnožravci a „flexibilní" druhy naopak vykazovaly výrazně slabší nebo zcela odlišnou reakci.
Mapa Francie rozdělená potravními strategiemi ptáků
Prostorová analýza odhaluje zřetelné regionální rozdíly. Hmyzožravci se vyskytují častěji ve středu, na severozápadě a na východě země. Zrnožravci převažují spíše na jihu, kde se krajina i struktura plodin od zbytku Francie liší. S tím souvisejí i odlišné způsoby aplikace chemických přípravků.
Důležitou roli hraje také podoba krajiny. Na územích s intenzivním zemědělstvím, rozsáhlými jednotvárnými lány a chudou sítí mezí, stromořadí a luk bývá koncentrace pesticidů vyšší a potravní základna chudší. V mozaikovitějších oblastech s ekologickým nebo extenzivním hospodařením mají ptáci výrazně větší šanci na přežití.
Pomalé zlepšení po zákazu – dobré zprávy s výhradami
Přestože od zákazu uplynulo jen několik let, data naznačují mírné zmenšení rozdílu mezi územími silně a slabě zasaženými imidaklopridem. Jednoduše řečeno – místa, kde dříve bylo hmyzožravých ptáků výrazně méně, začínají dohánět ta bez silné expozice této látky.
Tempo této změny je však stále velmi pomalé. Na části polí lze imidakloprid v půdě a vodách detekovat i několik sezon po ukončení jeho používání. Francie navíc po dobu dalších dvou let výjimečně povolovala použití této látky v pěstování cukrové řepy, což její přítomnost v prostředí dále prodlužovalo.
Vědci odhadují, že plné obnovení ptačích populací může trvat celá desetiletí – podobně jako po odstoupení od DDT ve druhé polovině 20. století.
Na situaci ptáků působí i řada dalších faktorů: oteplování klimatu, ztráta stanovišť, zánik luk i rostoucí tlak urbanizace. Proto nelze všechny pozorované změny přičíst výhradně jedinému pesticidu, byť role imidaklopridu v poklesu hmyzožravců se jeví jako velmi výrazná.
Nový ukazatel varuje: problém nekončí u jedné látky
Perrotův tým navrhl také nový způsob měření chemického zatížení zemědělského prostředí – ukazatel Total Applied Toxicity (TAT). Spojuje data o množství používaných přípravků s jejich toxicitou pro různé skupiny organizmů: hmyz, ptáky či vodní živočichy.
| Co TAT měří | Proč je to důležité |
|---|---|
| Součet toxicity všech použitých látek na daném území | Ukazuje celkový chemický tlak, nejen vliv jednoho pesticidu |
| Dopad na různé skupiny organizmů | Umožňuje posoudit důsledky pro celý ekosystém, nejen pro škůdce |
| Vazbu mezi zemědělskými praktikami a kvalitou prostředí | Může sloužit jako nástroj pro plánování šetrnějších forem produkce |
Výsledky ukazují, že i po stažení neonikotinoidů zůstává celková úroveň toxického zatížení zemědělských ekosystémů vysoká. V praxi to znamená, že nahrazení jedněch přípravků jinými problém často neřeší – jen mění jeho podobu.
Evropa si stanovuje cíle, ale praxe stále pokulhává
Výzkum přesně zapadá do širšího kontextu unijní strategie „od zemědělce ke spotřebiteli", která počítá mimo jiné se snížením spotřeby pesticidů o polovinu do roku 2030. Analýza autorů dokládá, že regulace mají reálný vliv na stav přírody, jenže zavádění změn postupuje velmi pomalu.
Důvody jsou v mnoha zemích podobné:
- silný tlak části chemického a zemědělského průmyslu;
- rozdílná úroveň ekologických ambicí mezi jednotlivými státy;
- komplikace spojené s povolováním nových látek na trh;
- obavy zemědělců z poklesu výnosů při omezení chemie.
Autoři studie zdůrazňují, že samotné zákazy nestačí. Paralelně jsou potřeba finanční prostředky a nástroje pro zemědělce, kteří chtějí přecházet na udržitelnější výrobní modely – včetně agroekologického zemědělství.
Jaká opatření ptákům na zemědělské půdě skutečně pomáhají
Závěry francouzského výzkumu jsou cenné i pro Českou republiku, kde intenzivní zemědělství rovněž silně zatěžuje ptačí populace. Studie poukazuje na několik praktik, které situaci prokazatelně zlepšují:
- udržování a obnova polních stromořadí, tůní a mezí, které slouží jako hnízdiště a potravní zdroje;
- omezování chemických přípravků na ochranu rostlin a hnojiv, případně jejich přesnější aplikace;
- přechod na střídání plodin, smíšené pěstování a větší pestrost zemědělské krajiny;
- podpora ekologických farem a hospodářství s nižší mírou intenzifikace;
- monitoring ptáků a hmyzu umožňující vyhodnocovat účinnost jednotlivých změn.
Pro běžného čtenáře to může znít abstraktně, ale výsledky jsou velmi konkrétní. Stačí několik let obnovené meze nebo sadu s tradičními odrůdami stromů a na takovém místě se znovu objeví špaček, lejsek nebo konipas. Bez hmyzu a bez pestré krajiny jednoduše nemají kde lovit ani hnízdit.
Proč by osud ptáků měl zajímat i obyvatele měst
Ptačí populace jsou citlivým ukazatelem zdraví přírody jako celku. Když začínají ubývat počty běžných druhů, je to signál, že se pod povrchem děje něco vážného: mizí život v půdě, klesá počet hmyzu, chudnou louky i meze. To vše v delší perspektivě dopadá i na zemědělství, které potřebuje opylovače, žížaly zlepšující strukturu půdy a přirozené nepřátele škůdců.
Mírný nárůst početnosti hmyzožravých ptáků ve Francii po stažení neonikotinoidů ukazuje, že zvolený směr je správný – ale vyžaduje trpělivost a důslednost. Každé rozhodnutí odklonit se od nejjedovatějších přípravků a každý ponechaný keřový porost u pole se může zdát jako maličkost. V dlouhé řadě takových malých kroků se však skrývá šance, že nad našimi poli bude za několik let opět skutečně hlasito od ptačího zpěvu.
