Obří vlna propouštění, která překvapila i odbory
Jeden z největších hráčů v telekomunikačním průmyslu opět zeštíhluje svůj tým ve Francii. Rozsah nejnovějšího kola škrtů překvapil dokonce i odborové svazy. Firma oznámila nový program odchodů, který se dotkne stovek zaměstnanců v klíčových výzkumných a vývojových centrech. Jde už o třetí vlnu propouštění za pouhé tři roky a únava – jak mezi zaměstnanci, tak v řadách jejich zástupců – je čím dál patrnější.
Třetí kolo redukcí za tři roky
Francouzská pobočka Nokie v současnosti zaměstnává přibližně 2 300 lidí, tedy o 300 méně než na začátku roku 2024. Nový plán počítá s odchodem dalších 421 pracovníků, což představuje zhruba 18 procent celkové pracovní síly v zemi. Celý proces má být dokončen do konce června 2026.
Jedna firma, tři po sobě jdoucí programy propouštění během tří let a téměř každý pátý zaměstnanec čelí perspektivě ztráty práce.
Dohodu o programu podepsalo vedení společnosti společně se dvěma odborovými organizacemi – CFDT a CFE‑CGC. Dokument ještě čeká na schválení pracovní správou, avšak pro mnoho zaměstnanců je to již jasný signál, že přicházejí další těžké měsíce.
Největší zásah pocítí centrum poblíž Paříže
Škrty nejsou rozloženy rovnoměrně. Největší ránu dostane středisko v oblasti Paris‑Saclay, kde má přijít o místo 343 zaměstnanců. Právě tam se soustřeďuje podstatná část výzkumných a projektových aktivit Nokie ve Francii, zejména v oblasti pokročilých síťových technologií.
Druhé klíčové centrum, nacházející se v Lannion v Bretani, se rozloučí s 78 pracovníky. Obě lokality jsou pro francouzskou telekomunikační činnost firmy strategicky důležité, a proto další vlna redukcí vyvolává vážné otázky ohledně budoucnosti místních inženýrských kompetencí.
| Středisko | Plánovaný počet odchodů |
|---|---|
| Paris‑Saclay | 343 |
| Lannion | 78 |
| Celkem | 421 |
Formálně dobrovolné, v praxi masové odchody
Nokia využívá tzv. kolektivních dohod o odchodu, které ve Francii fungují jako alternativa ke klasickému hromadnému propouštění. Technicky vzato zaměstnanec sám podá žádost o odchod, firma ji přijme a vyplatí dohodnuté odstupné.
Jde formálně o dobrovolnou volbu, ale výsledek zůstává stejný: několik set lidí přestane pro firmu pracovat.
Zaměstnanci, kteří tento krok zvažují, mají čas na rozhodnutí do konce první poloviny roku 2026. Nemusejí přitom dokládat žádné osobní ani ekonomické potíže – stačí souhlas obou stran. Z pohledu vedení jde o flexibilní nástroj restrukturalizace, z pohledu pracovníků o proces, který vytváří ovzduší nejistoty a pocit, že pracovní místa nejsou trvalá.
„Omlazení" týmu, nebo urychlený ústup z Francie?
Někteří odboroví zástupci se snaží v celém procesu hledat pozitiva. Jeden z delegátů CFE‑CGC poukazuje na to, že program může usnadnit odchod zaměstnancům s dlouhou praxí, kteří přemýšleli o předčasném ukončení kariéry nebo změně profesní dráhy. Podle jeho slov firma tímto způsobem „omlazuje strukturu" a uvolňuje místo pro nové kompetence.
I on však přiznává, že zpráva o zrušení stovek pracovních míst nikdy není pro zaměstnance dobrá. V mnoha týmech panuje obava, že další výzkumné projekty budou přesunuty do levnějších lokalit a francouzská centra postupně ztratí svůj strategický význam. Podobný trend ostatně vidíme i v jiných technologických korporacích, které již léta snižují náklady v západní Evropě.
CGT říká „dost" a odmítá se na programu podílet
Nový plán redukcí vyvolal rozhodnou reakci jednoho z hlavních odborových svazů – CGT. Organizace se účastnila dvou předchozích kol dobrovolných odchodů, nyní však odmítá dohodu podepsat. V komuniké rozeslaném zaměstnancům píše o „strategii demontáže pracovních míst", která slouží výhradně ke zlepšení finančních ukazatelů, aniž by proběhla skutečná debata o dlouhodobé vizi působení firmy ve Francii.
Zástupci CGT tvrdí, že opakující se programy dobrovolných odchodů se stávají rutinním nástrojem ke škrtání míst, a nikoli výjimečnou reakcí na krizi.
Odboráři zdůrazňují, že pokud se firma každý rok vrací ke stejnému mechanismu, znamená to, že hlubší obchodní problémy nebyly vyřešeny. Podle jejich názoru vedení hledá snadný způsob, jak snížit náklady, místo aby jasně určilo, ve kterých oblastech chce rozvíjet činnost a ze kterých se hodlá stáhnout.
Únava z permanentní nejistoty
Pro zaměstnance francouzské části Nokie se život ve stínu opakujících se plánů propouštění stal normou. V mnoha týmech je patrný pokles motivace a rostoucí pocit dočasnosti. Lidé s nejsilnějšími technickými kompetencemi stále častěji hledají stabilnějšího zaměstnavatele, což pro firmu znamená riziko ztráty klíčových odborníků.
- Zkušený inženýr uvažuje o odchodu v rámci programu a přechodu k menšímu výrobci zařízení
- Specialista na sítě 5G dostává nabídky z oblasti kybernetické bezpečnosti
- Mladší zaměstnanci zvažují přestěhování do jiných zemí v rámci firemních struktur
Taková rozhodnutí se do oficiálních statistik jen zřídka promítají, ale výrazně ovlivňují reálné možnosti realizace výzkumných projektů. Týmy, které byly teprve nedávno okleštěny, musí udržet tempo práce s menším počtem lidí a část úkolů přechází na externí subdodavatele.
Francie jako zkušební polygon změn v telekomech
Popsaný případ dobře ilustruje širší trend v telekomunikačním odvětví. Operátoři a dodavatelé síťového vybavení se snaží snižovat náklady po obrovských investicích do infrastruktury 5G a zároveň reagovat na ostrou konkurenci ze strany asijských výrobců. Země s vysokými náklady na pracovní sílu, jako je Francie, jsou v tomto kontextu obzvlášť zranitelné.
Tamní pracovní právo zároveň poskytuje firmám specifické nástroje, jako jsou právě kolektivní dohody o odchodu. Pro vedení jde o způsob, jak rozložit proces redukcí v čase a vyhnout se mediálně hlasitému hromadnému propouštění. Pro odbory je to naopak obtížný kompromis mezi ochranou pracovníků a přijetím nevyhnutelných změn v sektoru.
Co tato situace říká českému čtenáři
Pro čtenáře z České republiky je příběh francouzské Nokie signálem, že ani vysoce kvalifikovaná pracovní místa v technologiích neposkytují plnou záruku jistoty. Zranitelné se stávají nejen pozice ve výrobě či logistice, ale také v oblasti výzkumu, projektování a vývoje softwaru.
Stojí za to si všimnout dvou věcí. Zaprvé, firmy stále častěji přesouvají část procesů do zemí s nižšími náklady, včetně střední a východní Evropy. Zadruhé, i tam, kde se používají měkčí formy redukcí, jako jsou dobrovolné programy odchodů, mohou být dopady na místní ekonomiky velmi bolestivé. Zmizí nejen konkrétní pracovní místo, ale i celé kompetence, které se pak jen obtížně obnovují.
Z pohledu zaměstnance roste důležitost profesní flexibility a ochoty ke změně oboru. Z pohledu států pak vyvstává potřeba aktivní průmyslové politiky. Bez jasné vize rozvoje vlastních technologických odvětví riskuje každá země, že další rozhodnutí o škrtech padnou mimo její hranice a místní výzkumná centra se stanou pouhou krátkou zastávkou v globální strategii velkých korporací.
