Tempo chůze jako otisk vaší osobnosti
Způsob, jakým procházíte ulicí nebo nákupním centrem, může prozradit mnohem víc než jen vaši fyzickou kondici. Psychologové se v posledních letech stále pozorněji zaměřují na to, jak rychle se pohybujeme v každodenním životě.
Zdánlivě obyčejný zvyk se pro ně stává vodítkem k tomu, jak přemýšlíme, jednáme a organizujeme svůj čas. Výzkumy naznačují, že za rychlou chůzí se velmi často skrývá konkrétní soubor osobnostních rysů – a nejde zdaleka jen o spěch.
Rychlá chůze jako odraz charakteru
V městském prostředí je kontrast patrný na první pohled. Někteří lidé kráčejí energickým, rozhodným krokem, jako by měli jasný cíl před sebou. Jiní se procházejí klidně, rozhlížejí se kolem sebe a ochotně se zastavují. Obě skupiny přitom mohou být stejně zdravé, podobného věku i podobné kondice. Rozdíl bývá nejčastěji v hlavě.
Odborníci na osobnost popisují tempo chůze jako nenápadný, ale vypovídající prvek chování. Naznačuje totiž, jak člověk přistupuje k času, povinnostem i vztahům s ostatními. Rychlost pohybu bývá dokonce považována za viditelný „podpis" určitého životního stylu.
Rychlá chůze velmi často jde ruku v ruce s úkolově zaměřeným myšlením, konkrétním plánem a potřebou jednat místo odkládání věcí na potom.
Nejčastější rys lidí, kteří chodí rychle
Psychologové si všímají, že u lidí, kteří se obvykle pohybují svižným krokem, výrazně vyniká jeden osobnostní rys: svědomitost. Právě tento prvek stojí za pořádkem v diáři, dodržováním termínů a zodpovědným přístupem k závazkům.
Člověk s vysokou mírou svědomitosti:
- rád má denní plán a drží se ho
- snáze určuje priority a jen zřídka přichází pozdě
- jedná s jasným záměrem, nikoli „naslepo"
- přemýšlí spíše v duchu „udělejme to hned" než „nějak se to vyřeší"
Podle odborníků, kteří pracují s klienty v praxi, rychlá chůze tomuto postoji skvěle odpovídá. Kdo je organizovaný a orientovaný na cíl, obvykle se pohybuje tak, jak žije: dynamicky, bez zbytečných zastávek a s jasným směrem. Takový člověk rychle projde přeplněnou chodbou, obratně obejde překážky a jen málokdy bezcílně bloudí mezi regály v obchodě.
Rychlé tempo chůze často odráží schopnost soustředění, produktivity a efektivního nakládání s časem.
Extraverti chodí rychleji
Výzkumy a pozorování psychologů odhalují ještě jeden zajímavý vzorec: lidé, kteří se pohybují rychleji, mívají nezřídka společenštější temperament. Jsou hovorní, rádi navazují kontakt s ostatními a snáze budují vztahy.
Vyšší míra extraverze se pojí s energií, pohyblivostí a ochotou k akci. Takoví lidé obvykle:
- rádi tráví čas mezi lidmi a na rušných místech
- snáze vstupují do nových společenských situací
- cítí se dobře, když se něco děje
- rychleji se rozhodují v každodenních záležitostech
Tento temperament se projevuje i ve způsobu chůze: krok je pružný, ramena volná, pohled směřuje dopředu, nikoli do telefonu. Neznamená to, že každý rychlý chodec je duší společnosti, ale spojitost mezi těmito dvěma jevy se objevuje v celé řadě analýz.
Klidná mysl, plynulý pohyb
Zajímavou oblastí je také vztah mezi tempem chůze a emocemi. Odborníci si všímají, že lidé, kteří se pohybují volně, energicky a zároveň bez napětí, si obvykle lépe poradí s výkyvy nálad. Mají menší sklon k neustálému „přežvykování" problémů v myšlenkách.
Taková vnitřní stabilita podporuje plynulejší a jistější pohyb. Kdo není zatížen úzkostí nebo přemírou starostí, snáze udrží pozornost na tom, kam jde, než na tom, co by mohlo jít špatně. Výsledkem je chůze, která působí rozhodně, aniž by nutně byla nervózní.
Stabilnější nálada a menší sklon k přemítání podporují klidný, ale rychlý a sebejistý pohyb v každodenním ruchu.
Otevřenost vůči novým zážitkům
Výzkumníci také zjišťují, že lidé, kteří se pohybují rychleji, bývají zvědavější na svět a méně odolní vůči změnám. Rádi zkouší nové aktivity, snadněji se smiřují se změnou plánů a jsou připraveni na výzvy, které vyžadují pohyb – i ten mentální.
Otevřenost vůči zkušenostem se pojí s postojem: „uvidíme, co z toho vzejde." V praxi se to projevuje menším odporem k vyjití z domu, cestování na neznámá místa nebo vstupování do neznámých situací. Kdo v sobě nese tuto zvídavost, obvykle nebloudí bez cíle, ale jde vpřed, aby něco vyzkoušel nebo se něčemu naučil.
Sebedůvěra a ctižádost v pohybu
U mnoha rychlých chodců jsou patrné ještě dva prvky: výrazná sebedůvěra a potřeba dosahovat cílů. Takový člověk nejen ví, kam jde, ale nebojí se ani zaujmout prostor – ať už na chodníku, nebo v práci.
Sebedůvěra se projevuje ve fyzickém postoji: hlava vzpřímená, záda rovná, oční kontakt s okolím. Ctižádost se zase často pojí s úctou k vlastnímu času a energii. Člověk zaměřený na plnění úkolů nechce ztrácet minuty bezcílným bloumáním. Jde přímo k bodu, který má v danou chvíli smysl.
| Osobnostní rys | Jak se projevuje v chůzi |
|---|---|
| Svědomitost | jasný směr, málo zbytečných zastávek, stálé tempo |
| Extraverze | živý krok, uvolněná řeč těla, častý kontakt s okolím |
| Emoční stabilita | plynulý, jistý pohyb, žádné nervózní trhavé pohyby |
| Otevřenost novému | ochota změnit trasu, rychlá adaptace na situaci |
| Ctižádost | rozhodný pochod k cíli, málo váhání na cestě |
Znamená pomalá chůze nedostatek ctižádosti?
Je důležité dodat jedno podstatné upozornění: tempo chůze není testem charakteru, který vždy přináší jednoznačný výsledek. Na rychlost pohybu působí celá řada faktorů – zdravotní stav, věk, únava, ale třeba i typ obuvi nebo to, zda jdeme sami, nebo s někým.
Psychologové zdůrazňují, že jde spíše o celkovou tendenci, patrnou v opakujících se situacích. Pokud někdo obvykle chodí rychle a stejně rychle reaguje v každodenních záležitostech, výše popsané rysy u něj lze pozorovat častěji. Člověk, který se pomalu prochází s psem v parku, nemusí být ani trochu méně motivovaný nebo svědomitý – možná vědomě zpomaluje, protože je to pro něj forma odpočinku.
Jak tuto znalost využít v každodenním životě
Vědomí toho, že způsob chůze souvisí s určitým stylem myšlení, může být v praxi užitečné. Pokud v práci nebo doma vidíte, že někdo neustále spěchá, snáze pochopíte jeho důraz na termíny nebo nechuť k „plýtvání časem". U člověka, který se pohybuje pomaleji, zase můžete častěji nacházet klidnější tempo rozhovoru nebo větší pozornost k detailům.
Můžete se také zaměřit na vlastní návyky. Pokud si uvědomíte, že neustále spěcháte, stojí za to se zeptat, zda to skutečně plyne z cílevědomého jednání, nebo spíše z napětí a přetížení. Na druhou stranu, pokud máte pocit, že vše vázne a stále přicházíte pozdě, vědomé zrychlení kroku se může stát jednoduchým tréninkem větší rozhodnosti.
Pro mnoho lidí se malé experimenty s tempem pohybu stávají zajímavým cvičením sebepoznání. Rychlejší krok dokáže dodat energii před důležitou schůzkou. Zpomalení tempa večer pomáhá opustit pracovní režim a skutečně si odpočinout. Naše chůze tedy není jen odrazem charakteru, ale také nástrojem, který lze vědomě využít k lepšímu řízení vlastního dne a pohody.
