Příjemná výmluva, kterou věda přestává tolerovat
Znělo to kdysi jako dokonalá dohoda: dopřát si sklenku a zároveň si říkat, že děláte něco pro své zdraví. Jenže nejnovější analýzy ukazují, že tento příběh byl prostě příliš hezký na to, aby byl pravdivý. Čím pečlivěji vědci alkohol zkoumají, tím hůře se teze o „zdravé skleničce k obědu" obhajuje.
Odkud se vzalo přesvědčení, že víno prospívá srdci
Móda kolem „zdravého červeného vína" nevznikla z ničeho nic. Vše začalo statistikami, které okouzlily lékaře i média. V zemi se sýry, uzeninami a máslem plnou kuchyní se totiž zaznamenávalo méně infarktů než v anglosaských zemích. Pozornost odborníků se tehdy přirozeně obrátila ke sklenici vína.
Když se z pozorování stane dogma
Zjištění bylo na první pohled jasné: lidé jedí tučně, ale na kardiologii končí méně často. V pozadí přitom stálo pravidelné pití červeného vína. Postupně se z toho stal slogan — víno „chrání" srdce. Léta se to opakovalo jako zaklínadlo, většinou bez hlubšího zamyšlení nad tím, co data opravdu říkají.
Tento příběh měl obrovskou přitažlivost. Pití alkoholu najednou přestalo být pouhou zálibou a začalo vypadat jako prevence. Sklenička k obědu se proměnila z malého hříchu v téměř zdravotní doporučení.
Životní styl hraje větší roli než obsah sklenice
Problém spočívá v tom, že celá úvaha stála na zjednodušení. Místo širšího pohledu se pozornost soustředila na jediný prvek — víno. Přitom lidé s nižším rizikem infarktu velmi často:
- jedí velké množství zeleniny, ovoce a celozrnných výrobků,
- vedou celkově aktivnější a vyváženější životní styl,
- mají méně stresu a lepší sociální zázemí.
Soustředit se výhradně na víno a přehlédnout všechny tyto faktory znamenalo přijmout závěr dříve, než ho data skutečně podpořila. A právě to dnešní vědci stále ostřeji zpochybňují.
