Klimatická politika a ceny potravin: nepříjemný paradox
Omezování emisí skleníkových plynů může na jedné straně zdražit potraviny, na druhé straně – překvapivě – zvýšit výnosy klíčových plodin.
Nové vědecké analýzy ukazují, že klimatická politika není jen souboj o desetiny stupně Celsia. Jde zároveň o plné nebo prázdné talíře stovek milionů lidí, především v nejchudších koutech světa. Tentýž soubor opatření, který má zastavit globální oteplování, dokáže současně zvýšit i zmírnit riziko hladomoru – záleží na tom, co bereme v úvahu.
Ambiciózní cíle a jejich skrytá cena
Omezení nárůstu teploty na 1,5 °C vyžaduje zásadní proměny v energetice, zemědělství i dopravě. Mnoho scénářů počítá s rozsáhlým využitím bioenergie – tedy výroby energie z rostlin – a masovým zalesňováním. Zní to rozumně, dokud se nepodíváme na mapu zemědělské půdy.
Každý hektar věnovaný plantážím biomasy nebo novým lesům přestává produkovat pšenici, rýži, kukuřici nebo sóju. V globálních modelech je to patrné na první pohled: méně půdy pro potraviny znamená nižší nabídku a vyšší ceny. Pokud k tomu přidáme poplatky za emise CO₂, zdraží se hnojiva, palivo i doprava. Náklady zemědělské výroby stoupají, velká hospodářství se nějak přizpůsobí, ale drobní zemědělci v rozvojových zemích zůstávají v defenzivě.
Odhaduje se, že klimatická politika v souladu s cílem 1,5 °C může do roku 2050 vystavit hladomoru dalších 56 milionů lidí – to je nárůst přibližně o 17 % oproti scénáři bez tak přísných opatření.
Zajímavé přitom je, že ani výchozí scénář bez agresivní klimatické politiky není černý. Při předpokladu mírného hospodářského růstu by počet lidí ohrožených hladem klesl ze současných přibližně 720 milionů na zhruba 330 milionů díky rostoucím příjmům a pokroku v zemědělství. Razantní klimatická opatření tento pozitivní trend brzdí – místo 330 milionů hladovějících by jich bylo výrazně více.
Špinavý vzduch nad poli: tichý ničitel úrody
Příběh tím ale nekončí. Vědci se zaměřili na troposférický ozon – plyn vznikající nízko nad zemí z jiných znečišťujících látek, jako je metan a oxidy dusíku. Tento ozon nemá nic společného s ochranným „štítem" vysoko v atmosféře. V přízemní vrstvě působí jako jed pro rostliny.
Rostlina nasává ozon průduchy v listech. Spouští se tím řetězec chemických reakcí, které poškozují tkáně, oslabují fotosyntézu a nutí rostlinu vydávat energii na obranu místo na růst a tvorbu semen. Zvláště citlivé jsou tři základní pilíře výživy lidstva: pšenice, rýže a kukuřice.
Když tedy omezujeme emise skleníkových plynů, velmi často jako „vedlejší produkt" snižujeme také emise látek, z nichž ozon vzniká. Koncentrace tohoto plynu u země klesá, vzduch nad poli se čistí a rostliny doslova dýchají volněji.
Čistší vzduch, levnější potraviny
Modely využité mezinárodním výzkumným týmem ukazují, že toto „vyčištění" atmosféry nad úrodnou půdou má měřitelný ekonomický efekt. Výnosy rostou, na trh přichází více obilí, a při větší nabídce ceny začínají klesat – nebo alespoň rostou pomaleji než ve scénáři bez zlepšení kvality ovzduší.
Podle analýz může samotný efekt snížení přízemního ozonu v roce 2050 snížit počet lidí ohrožených hladomorem přibližně o 8,4 milionu. To představuje zhruba 15 % nadměrného rizika hladu spojeného s přísnou klimatickou politikou.
Teprve komplexnější modely, které zohledňují současně náklady energetické transformace i přínosy čistšího ovzduší, podávají realističtější obraz budoucnosti. Dřívější studie zaměřené na dopad klimatické politiky na výživu lidstva vliv ozonu na úrodu z velké části opomíjely, čímž negativní dopady na zemědělství přeceňovaly.
Kde z toho získají ti, kteří dnes trpí nejvíce?
Změna se po celé planetě nerozdělí rovnoměrně. Z výzkumů vyplývá, že více než polovina „zachráněných" před hladem by žila ve dvou oblastech: v subsaharské Africe a v Indii. Právě tam je podvýživa dnes výrazně rozšířenější než v bohatých regionech.
| Region | Podíl na snížení rizika hladu díky nižšímu ozonu | Hlavní důvod přínosu |
|---|---|---|
| Indie | přibližně 39 % místních negativních dopadů klimatických opatření je neutralizováno | výrazný nárůst výnosů pšenice |
| Subsaharská Afrika | přibližně 8 % negativního dopadu je zmírněno | mírné zlepšení výnosů kukuřice a sóji |
V Indii se zlepšení kvality ovzduší nad poli ukazuje jako zvláště silný „pojistný ventil". Pšenice, která tam dominuje, velmi výrazně reaguje na pokles koncentrace ozonu, takže zisky z úrody jsou zřetelné. V subsaharské Africe je efekt menší – tamější hlavní plodiny jsou na ozon o něco méně citlivé a navíc tam výnosy omezují nedostatek vody, přístup k hnojivům a politická nestabilita.
Přes tuto úlevu většina modelů stále ukazuje, že samotná klimatická opatření – bez doplňujících zemědělských a sociálních reforem – globální ohrožení hladem zvyšují. Snižování emisí skleníkových plynů situaci zlepšuje, ale celý problém neřeší.
Klimatická politika bez lidí ve středu zájmu nefunguje
Vědci stále hlasitěji volají po tom, aby byly klimatické strategie navrhovány společně s odborníky na zemědělství a výživu, nikoli souběžně s nimi. Nestačí spočítat, o kolik klesnou emise v elektrárnách nebo v dopravě. Je třeba se také ptát, jak se změní přístup k kaloriím a bílkovinám pro chudé rodiny v Africe, Asii nebo Latinské Americe.
Klimatická politika by měla zároveň měřit tuny nevypuštěného oxidu uhličitého i počet plných nebo prázdných talířů. Bez toho hrozí, že tíhu transformace přeneseme na ty nejchudší.
Jak snížit riziko hladu při boji s oteplováním?
- Investice do efektivity zemědělství – lepší osiva, moderní zavlažovací systémy, vzdělávání zemědělců, přístup k úvěrům.
- Promyšlené plánování využití půdy – tak aby plantáže biomasy nebo nové lesy nezabíraly nejúrodnější pole určená pro potraviny.
- Omezení plýtvání potravinami – kratší dodavatelské řetězce, lepší skladování, vzdělávání spotřebitelů.
- Cílené podpůrné programy – finanční a potravinová pomoc směřovaná do regionů, kde klimatická politika nejvíce zdražuje životní náklady.
- Redukce nejškodlivějších znečišťujících látek – důslednější omezování metanu a oxidů dusíku, které pohánějí vznik přízemního ozonu.
Proč se ozon stal tak důležitým faktorem pro zemědělství
Pro mnoho lidí se ozon spojuje výhradně s „ozonovou dírou" daleko nad hlavami. Ve spodních vrstvách atmosféry blízko povrchu však jde o úplně jiného hráče. Vzniká reakcemi mezi výfukovými plyny, průmyslovými emisemi, zemědělstvím a slunečním zářením. V horkých dnech ve městech může jeho hladina dosahovat koncentrací nebezpečných i pro lidi – dráždí oči, zhoršuje astma a zatěžuje oběhový systém.
Rostliny nemají úniku. Nemohou „odejít jinam", když úroveň ozonu stoupá. Každá sezona s vysokou koncentrací tohoto plynu znamená nižší výnosy, horší kvalitu obilí a větší ztráty pro zemědělce. Když se takových sezon nakupí více, začíná se to projevovat ve statistikách na úrovni celých zemí a nakonec v globálních analýzách potravinové bezpečnosti.
Rozhodnutí omezit metan nebo oxidy dusíku proto v praxi působí dvojnásobně: urychlují boj s oteplováním a zároveň zlepšují „kondici" rostlin na polích. Je to jeden z nejlepších příkladů tzv. souvýhod – efektů, které dostaneme jakoby zdarma při realizaci klimatické politiky.
Co to znamená pro běžné lidi
Globální modely znějí abstraktně, ale jejich důsledky se projevují i v obchodech a na hospodářstvích. Nárůst cen obilí na světových trzích se bleskově přenáší do cen chleba, masa nebo mléčných výrobků. Sucho v Indii nebo slabá sklizeň kukuřice v Africe se může po několika měsících odrazit v cenách krmiv a výsledně v ceně masa.
Dobrá zpráva spočívá v tom, že opatření omezující emise škodlivých plynů – efektivnější zemědělství, snižování spalování fosilních paliv, moderní doprava – také snižují koncentraci přízemního ozonu. Prospívá to nejen našim plicím, ale i úrodě. V delším horizontu to může přispět ke stabilizaci cen potravin, zejména pokud to spojíme s lepším hospodařením s vodou a půdou.
Klimatická politika v „chytré" podobě nekončí u solárních panelů a větrných farem. Jejím měřítkem se stává také to, zda za 20–30 let budou mít děti v Indii, v Africe i jinde co vložit na talíř. Výzkum o ozonu a výnosech plodin přidává k tomuto obrazu důležitý, dosud chybějící dílek skládačky.
