Průměrný věk při prvním porodu se blíží třicítce
Nejnovější unijní data odhalují znepokojivý trend: průměrný věk ženy při prvním porodu v Evropě se nebezpečně přibližuje třicítce. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou přitom obrovské – od raných dvacátých let v některých státech až po hranici 32 let v těch nejbohatších.
Podle oficiálních statistik se žena v zemích Evropské unie stává matkou poprvé průměrně ve věku 29,8 roku. To je přibližně o rok později než před deseti lety. Trend je naprosto jasný: každá nová generace odkládá rozhodnutí o rodičovství dál a dál.
| Země | Průměrný věk při prvním dítěti |
|---|---|
| Moldavsko | 24,7 roku |
| Itálie | 31,8 roku |
| Průměr EU | 29,8 roku |
Na jednom konci pomyslné stupnice stojí Moldavsko, kde se ženy stávají matkami výrazně dříve. Na opačném pólu jsou pak Itálie, kde první dítě přichází na svět nejčastěji až po třicítce, někde kolem 32. narozenin.
Rozdíl více než sedmi let mezi nejdříve a nejpozději rodícími Evropankami ukazuje, jak zásadně se proměnil životní model v různých částech kontinentu.
Východ rodí dříve, západ a jih čeká déle
Vědci poukazují na zřetelné geografické rozdělení. Ve státech střední a východní Evropy se první děti rodí zpravidla v polovině nebo ke konci dvacátých let. V zemích západní a jižní Evropy většina žen čeká až do začátku třicítky.
Na severu a západě kontinentu patří mezi ty, které se rozhodují pro mateřství nejpozději, ženy z těchto zemí:
- Dánsko
- Německo
- Irsko
- Kypr
- Nizozemsko
- Portugalsko
- Švédsko
- Lichtenštejnsko
- Norsko
Zajímavé přitom je, že mnohé z těchto zemí zároveň vykazují relativně vyšší míru porodnosti v rámci Evropy. To je jasný signál, že pozdější rodičovství automaticky neznamená vzdání se dětí – jde spíše o jejich časové přesunutí.
Proč Evropanky odkládají rozhodnutí o dítěti?
Demografové upozorňují, že napříč celou Evropou se opakuje podobná sada „startovních podmínek" pro založení rodiny. Než přijde na svět dítě, chce mít většina lidí za sebou několik klíčových kroků.
Co lidé považují za nutné před těhotenstvím?
- Dokončení studia nebo odborných kurzů
- Stabilní zaměstnání a pocit finanční jistoty
- Vlastní byt nebo alespoň dlouhodobý nájem
- Pevný a prověřený vztah s partnerem či partnerkou
Budování stabilních vztahů trvá dnes také déle než dříve. Lidé častěji mění práci, města i celé země. To znesnadňuje plánování dlouhodobých vztahů a posouvá okamžik, kdy pár dospěje k přesvědčení, že „teď je ten správný čas".
Odborníci zdůrazňují, že velikost rodiny, o níž Evropané sní, se radikálně nezměnila. Co se mění především, je moment, kdy se pokoušejí tyto plány naplnit.
Zdravotní důsledky pozdního rodičovství
Tělo nestačí tempu společenského trendu. S přibývajícím věkem roste riziko problémů s plodností – a to jak u žen, tak u mužů. Roky plyne pocit, že „čas ještě je", a pak se najednou ukáže, že otěhotnění vyžaduje mnoho pokusů nebo lékařskou pomoc.
Když pár čeká do třicítky nebo ještě déle, okno pro další těhotenství se výrazně zužuje. V praxi to znamená, že část lidí nestihne mít tolik dětí, o kolika původně snila. Proto je čím dál silnější obrat směrem k reprodukční medicíně.
Prudký vzestup popularity asistované reprodukce
V celé Evropě výrazně narůstá počet cyklů léčby neplodnosti, včetně oplodnění in vitro. V roce 2021 bylo provedeno více než 1,1 milionu těchto procedur v téměř 1 400 klinikách.
Jde o obrovské číslo, které dokládá rozsah boje s důsledky odkládání mateřství a otcovství. Tyto zákroky mohou být účinné, ale rozhodně nejsou pro pacienty bez zátěže.
- Finanční náklady: v mnoha zemích je léčba částečně nebo zcela hrazena z vlastní kapsy.
- Emocionální zátěž: dlouhá léčba, opakované neúspěšné pokusy, napětí ve vztahu.
- Omezený přístup: v některých státech jsou procedury uzavřeny pro svobodné ženy, stejnopohlavní páry nebo osoby nesplňující určitá věková kritéria.
Posunutí věku prvního dítěte způsobuje, že léčba neplodnosti přestává být okrajovým jevem a stává se trvalou součástí zdravotního obrazu Evropy.
Proč mají „pozdě rodící" země někdy vyšší porodnost?
Na první pohled by pozdější mateřství mělo znamenat méně narozených dětí. V praxi však část zemí, kde ženy čekají na první dítě déle, dosahuje vyšší míry porodnosti než regiony, kde se rodí dříve.
Vědci to vysvětlují mimo jiné širším balíčkem rodinné podpory:
- dlouhá rodičovská dovolená s vysokými dávkami,
- dostupné jesle a školky,
- flexibilní práce a ochrana zaměstnání po narození dítěte,
- programy příspěvků na bydlení nebo půjčky pro rodiny.
Pokud stát, samosprávy a zaměstnavatelé skutečně usnadňují slaďování práce s rodičovstvím, rozhodne se část lidí pro další děti i přes pozdní start. Naopak tam, kde je podpora slabší, mnoho párů zůstane u jednoho dítěte, přestože by si přálo rodinu větší.
Co v praxi znamená „okno plodnosti"?
Pojem „okno plodnosti" se v diskusi o odkládání rodičovství vrací stále častěji. Označuje roky, kdy je šance na přirozené otěhotnění a donesení těhotenství relativně nejvyšší. Pro ženu je biologicky nejpříznivějším obdobím dvacátá léta a začátek třicítky. Poté statistická rizika rostou a vaječníková rezerva klesá.
To neznamená, že těhotenství po třicítce je nemožné. Jde o pravděpodobnost, počet pokusů, četnost potratů a dostupný čas na další děti. Lékaři stále častěji doporučují, aby lidé při plánování kariéry, bydlení nebo cestování brali v úvahu také vlastní biologii.
Pro část lidí představuje mezičeské řešení zmrazení vajíček v mladším věku s odložením těhotenství na později. Jde však o nákladnou proceduru bez stoprocentní záruky výsledku. Nejlepším nástrojem tak v praxi zůstává informovanost: znalost toho, jak rychle se plodnost po třicítce mění a jaké jsou reálné šance na otěhotnění v daném věku.
Trend stále pozdějšího mateřství se v nejbližších letech pravděpodobně neobrátí. Rozhodnutí o dětech jsou čím dál více svázána s trhem práce, bytovou politikou a kvalitou pečovatelských služeb. Reprodukční medicína přitom bude na významu jen získávat – pro mnoho párů se totiž stane poslední šancí, jak naplnit rodičovské plány ve výrazně posunutém „okně" života.
