Srdce říká jedno, zákon a rozum něco úplně jiného
Spousta lidí takového psa bezmyšlenkovitě vezme domů a považuje ho za „nalezeného šťastlivce". Jenže od chvíle, kdy se o zvíře začnete starat, vstupujete do konkrétního právního procesu. Jediný unáhlený krok může mít nepříjemné právní následky a přinést zklamání.
K čemu slouží mikročip a co hrozí za jeho absenci
Mikročip není žádný módní doplněk — je to oficiální doklad totožnosti psa. Díky němu je zvíře zapsáno v registru a příslušné služby mohou rychle zjistit, komu patří. V Česku tuto oblast upravují místní i celostátní předpisy spojené s bojem proti toulavým zvířatům.
Mikročip mimo jiné umožňuje:
- propojit psa s konkrétní odpovědnou osobou
- dohledat majitele po ztrátě zvířete
- omezit případy opuštění psů a nelegální obchod s nimi
- určit zodpovědného chovatel při pokousání nebo nehodě
V mnoha zemích a městech platí povinnost označit psa čipem v raném věku. Překročení tohoto termínu znamená porušení předpisů a při kontrole hrozí finanční pokuta. Existuje ale i druhý, méně zřejmý důsledek: pes bez čipu není veden v žádném registru, takže v případě sporu o vlastnictví je velmi obtížné prokázat, kdo je skutečným majitelem.
Mikročip je pro psa něco jako občanský průkaz — potvrzuje, komu patří, a otevírá cestu k jeho rychlému návratu domů.
Pes bez čipu na ulici: první minuty jsou klíčové
Když uvidíte psa, který se zdá být zatoulaný, nejprve zajistěte bezpečnost — jeho, řidičů i chodců. Ne každý pes si nechá přijít na tělo. Pokud působí klidně, zkuste ho přilákat — dřepněte si a mluvte tichým, přátelským hlasem. Rozhodně ho nepronásledujte ani nechytejte násilím.
Podaří-li se vám psa chytit, zajistěte mu základní komfort: vodu a dočasný úkryt v garáži, na dvoře nebo na schodišti. Právě v tuto chvíli mnoho lidí dělá první chybu — psa si prostě nechají „navždy" a nikam ho nehlásí, protože „byl stejně opuštěný". Zákon to však vidí jinak.
Jak zjistit, zda má pes mikročip
Dalším krokem je ověření, zda zvíře čip má. Pouhým okem to nezjistíte — potřebujete čtečku, kterou mají:
- veterinární lékaři
- městské nebo krajské veterinární služby
- městská policie, někdy i státní policie
- útulky pro zvířata a některé nadace
Pokud čip existuje, jeho číslo umožní nahlédnout do databáze a dohledat majitele. Velmi často se ukáže, že pes má domov — třeba se ztratil na zahrádkách nebo během bouřky. V takovém případě si ho tiše ponechat se rovná přivlastnění cizí věci.
Pokud čip chybí, pes je považován za neoznačené zvíře — ale ani to neznamená, že se na místě můžete prohlásit za jeho nového majitele.
Nejčastější chyba: svévolné „přečipování" nalezeného psa
V praxi se stává, že lidé jednající v dobré víře požádají „svého" veterináře, aby psovi rovnou vložil čip na jejich jméno. Takový postup obchází služby odpovědné za zvířata bez domova. Může se zdát rozumný, ale z hlediska předpisů jde o závažné porušení postupu.
Nelze si svévolně přisvojit práva k psovi nalezenému na ulici, a to ani v případě, že nemá čip ani visačku s adresou.
Zakázány jsou zejména tři kroky:
- ponechání si psa s existujícím čipem bez nahlášení příslušným službám
- vložení nového čipu na jméno nálezce bez předchozího oznámení veřejným institucím
- jakýkoli zásah do stávajícího čipu — jeho odstranění, narušení čitelnosti nebo žádost o „výměnu" čísla
Takové jednání může skončit nejen pokutou, ale i trestním oznámením — zvláště pokud by se ukázalo, že se někdo tímto způsobem pokoušel skrýt právoplatného majitele.
Jak vypadá oficiální postup po nalezení psa
Po prvotním zajištění zvířete byste měli co nejdříve kontaktovat místní služby. Podle místa to může být:
- městská policie
- pracovník obecního nebo městského úřadu
- krajský veterinární inspektor nebo příslušná veterinární jednotka
Služby zahájí tzv. odchyt, tedy převezení psa do veterinární ordinace nebo útulku — nejčastěji do tzv. místa dočasného pobytu, kde:
- veterinář znovu zkontroluje čip a zdravotní stav zvířete
- pokud čip chybí, je vložen jménem obce
- pes absolvuje tzv. „správní karanténu" — zpravidla přibližně dva měsíce
Tato lhůta slouží k tomu, aby se případný původní majitel mohl přihlásit a prokázat své právo na psa. Teprve po jejím uplynutí se zvíře formálně stává „k adopci". Až tehdy lze podepsat smlouvu a legálně se stát novým majitelem.
Co když se někdo o psa staral dlouhé měsíce?
Stává se, že někdo měsíce krmí neoznačeného psa, léčí ho a teprve poté věc nahlásí. Soudy někdy takovou situaci zohlední a přihlédnou k dobré víře a skutečné péči o zvíře. I tak je ale nejbezpečnější zapojit příslušné instituce hned od začátku a požádat je o pomoc s právní úpravou situace.
Adopce, dočasná péče, předání psa: co to vlastně znamená
Pokud jste si k nalezenému psovi už stihli přirůst k srdci, přirozeně vyvstane otázka: mohu si ho nechat? Ano, ale za určitých podmínek a v určitém pořadí kroků.
| Forma péče | Co znamená v praxi |
|---|---|
| Dočasná péče | Pes bydlí u vás, ale vlastnické právo zůstává obci nebo původnímu majiteli až do vyjasnění situace. |
| Trvalá adopce | Po uplynutí požadované doby podepíšete smlouvu a stanete se oficiálním majitelem psa se všemi povinnostmi i právy. |
| Předání psa soukromou osobou | Dosavadní majitel může psa předat dál, ale pouze po předchozím označení čipem a vyřízení dokumentů. |
V útulcích je při adopci zpravidla nutné vyplnit dotazník, absolvovat rozhovor s pracovníkem nebo dobrovolníkem a někdy souhlasit s návštěvou v místě bydliště. Nejde o formalitu pro formalitu — smyslem je ověřit, zda podmínky a životní styl odpovídají potřebám konkrétního psa.
Když pes pochází ze zásahu nebo trestní kauzy
Zvláštní kategorii tvoří psi odebraní z míst, kde docházelo k zanedbávání nebo týrání. V takovém případě o jejich dalším osudu rozhoduje soud nebo státní zastupitelství. Zvíře může být umístěno do dočasné péče, ale formálně zůstává „důkazním materiálem" po celou dobu řízení. Bez souhlasu orgánů činných v trestním řízení nelze v té době provádět většinu zákroků, které nejsou naléhavě nutné ze zdravotních důvodů.
Jak skutečně zajistit bezpečí psa — svého i nalezeného
Mikročip je teprve začátek. I ten nejlépe označený pes může dlouho bloudit městem, pokud nikdo neaktualizuje jeho údaje nebo nenahlásí jeho ztrátu.
Osvědčené postupy pro majitele psů:
- ověřte u veterináře, zda je číslo čipu zapsáno v příslušném registru
- aktualizujte adresu a telefon po každém stěhování
- pořiďte psovi obojek s čitelnou visačkou a telefonním číslem
- pracujte na přivolání a postupně psa seznamujte s novými místy, abyste snížili riziko útěku ze strachu
Osoba, která psa najde, mu může velmi pomoci, pokud dodrží jednoduchý postup:
- uklidnění situace a zajištění minimálního komfortu
- neprodlený kontakt s obecními nebo veterinárními službami
- spolupráce při kontrole čipu a řešení dalšího osudu psa
- jasné vyjádření zájmu o adopci, pokud taková myšlenka vznikne — útulku nebo úřadu to usnadní, aby na nálezce při hledání domova pamatoval
Stojí za to připomenout, že pes bez čipu není „ničí". Jde velmi často o zvíře, které prostě nemělo štěstí — nebo nikdy nedostalo šanci na důstojný život. Vědomé jednání krok za krokem, s respektem k procedurám, zvyšuje jeho šance na bezpečnou budoucnost a vám ušetří spoustu nervů i planých nadějí.
Pro vlastního psa může být mikročip jediným způsobem, jak se po nehodě nebo útěku vrátit domů. Pro nalezeného psa je pak vstupenkou na uspořádanou cestu: z ulice přes nahlášení službám až k případné adopci. Čím více lidí tato pravidla zná, tím méně psů „zmizí" kdesi mezi dobrými úmysly a zmatkem v papírech.
