Spin-off „Game of Thrones" nadchýval… až do jistého okamžiku
Celý rozruch se točí kolem jednoho klíčového vypravěčského rozhodnutí v seriálu A Knight of the Seven Kingdoms. Showrunner otevřeně přiznává, že bouři předvídal — a mnozí fanoušci odcházejí od obrazovky s pocitem hořkého zklamání.
Od prvního dílu bylo jasné, že tento seriál hraje jinou notu než Hra o trůny nebo House of the Dragon. Místo velké politiky tu najdete každodenní životy postav, místo obřích bitev menší, ale emocionálně nabitá střetnutí. Diváci tento odlišný tón přijali s překvapivou vlídností.
Hodnocení jednotlivých epizod na platformách jako IMDb rostou týden co týden. Publiku imponuje svěží pohled z perspektivy obyčejných lidí Westerosu a důraz na vztahy namísto krvavých zvratů.
Čtvrtá epizoda napětí výrazně vystupňovala. Ser Duncan se zastane Tanselle po krutém činu Aeriona Targaryena, za což skončí v rukou mocných. Dozví se, že o jeho osudu rozhodne prastarý rituál — takzvaný Soud Sedmi, tedy obřadní souboj, v němž na každé straně stojí sedm bojovníků.
Závěrečná scéna čtvrtého dílu je doslova filmová. Rytíři různých velkých rodů Westerosu se jeden po druhém přidávají k Duncanovi. Kamera zamrzne těsně před začátkem souboje. Napětí je nesnesitelné a divák přesně ví, že pátý díl přijde s pořádnou ranou.
Bitva začíná… a pak náhlé zastavení. Flashback jako kýbl studené vody
Pátá epizoda navazuje přesně tam, kde předchozí skončila. První údery padají, Duncan je sražen z koně — a v tu chvíli akce brutálně zpomalí. Místo sledování průběhu souboje se přesuneme na dlouhou cestu do Duncanovy chudinské minulosti ve čtvrti zvané Culpucier.
Showrunner Ira Parker přiznává, že nenáviděl myšlenku zastavit akci hned po zahájení souboje, ale tvůrci podle jeho slov „neměli jinou možnost" a vědomě riskovali hněv části diváků.
Rozhodnutí bylo kontroverzní od začátku i uvnitř samotného tvůrčího týmu. Parker zdůrazňuje, že ostrá reakce fanoušků ho nepřekvapila, přičemž ale trvá na tom, že flashback skvěle funguje jako součást Duncanovy příběhové linie.
Co vlastně výlet do Duncanovy minulosti přináší?
Samotný flashback je rozsáhlou původní vsuvkou, která v předloze — povídce Bludný rytíř — vůbec nefiguruje. Ukazuje hrdinovo dětství v krajní chudobě, jeho první pokusy přežít na ulici a první setkání s rytířskou etikou, jež ho později tak zásadně formovala.
Z těchto scén se postupně vynořuje obraz muže, který svou identitu nestaví na erbu ani na původu, nýbrž na vůli bojovat a odolávat porážce. Žádný předurčený vyvolenec — jen někdo, kdo tvrdošíjně vstává po každém úderu.
Flashback ukazuje, že skutečná Duncanova síla nepramení z příjmení, ale z odhodlání nevzdat se ani tehdy, když se všechno zdá být prohráno.
Tvůrci tímto způsobem propojují scény z rytířovy mladosti s jeho aktuální zkouškou v Soudu Sedmi. Každá vzpomínka rezonuje v současné situaci: dávný strach, dávný hlad, dávná ponížení — to vše tvoří člověka, který dnes má odvahu postavit se Targaryenům tváří v tvář.
Proč tento záběr diváky tolik dráždí?
Dokonce i fanoušci, kteří kvalitu samotného flashbacku chválí, poukazují na nevhodně zvolený moment. Seriál se dlouho rozjížděl, třetí díl přinesl velké překvapení a čtvrtý přeřadil na vyšší rychlost. Diváci byli připraveni na vyvrcholení v podobě spektakulárního souboje.
A pak — přesně ve chvíli, kdy všichni konečně chtějí vidět střetnutí — seriál udělá pauzu na deset, dvacet i více minut. Rytmus vyprávění dostane silné trhnutí a část publika má pocit, že jim někdo vzal to, na co celý týden čekali.
V komentářích se opakují výrazy jako „špatně zasazené", „příliš dlouhé" nebo „zabíjející tempo seriálu". Jiní naopak záměr obhajují s argumentem, že bez této sekvence by souboj byl efektní, ale emocionálně dutý. Showrunner sám za svým rozhodnutím pevně stojí, zároveň ale uznává, že věděl o nastávajícím zklamání části diváků.
Hlavní výtky fanoušků k pátému dílu
- příliš dlouhé přerušení akce těsně po zahájení souboje,
- dojem, že tvůrci slíbenou bojovou scénu záměrně „odkládají",
- narušení rovnováhy mezi introspekci a dynamikou děje,
- pocit, že klíčová bitva dostane méně prostoru na obrazovce, než si zaslouží.
Po zhlédnutí epizody je snadné pochopit obě strany sporu. Pro toho, kdo má tuto značku spojenou především s politickými intrikami a silnými střety, působí dlouhá pauza v kulminačním momentě jako sabotáž napětí. Pro toho, koho více zajímá psychologie postav, se flashback jeví jako odvážná a smysluplná volba.
Silný cliffhanger všechno obrátí naruby
Přes smíšené reakce na stavbu středu epizody závěr pátého dílu působí obrovským dojmem. Ve chvíli, kdy se zdá, že Duncan a jeho spojenci z procesu vyšli bez újmy, přijde prudký zvrat.
Baelor Targaryen, jedna z nejcharismatičtějších postav celé sezóny, dostane smrtelnou ránu do hlavy. Na krátký okamžik všichni — včetně diváka — věří, že přežije. Teprve po sundání helmy vyjde najevo, jak závažná zranění utrpěl. Princ umírá a nad rodem Targaryenů se stahují zcela nová mračna.
Baelorova smrt v posledních minutách epizody okamžitě mění sázky celého příběhu — narušuje rovnováhu sil a zanechává Duncana s břemenem, které nelze jen tak setřást z ramen.
Tento dramatický závěr účinně rozdmýchává zvědavost před šestým, závěrečným dílem sezóny. Diváci chtějí vědět, jak princova smrt ovlivní rozložení moci, ale také jakou vinu — skutečnou či jen vnímanou — Duncan pocítí.
Tvůrci mezi kladivem a kovadlinou očekávání
Spor kolem páté epizody výstižně ilustruje situaci, v níž se ocitají autoři každé produkce zasazené do tohoto univerza. Na jedné straně publikum žádá svěžest, osobnější tón a odklon od prostého kopírování Hry o trůny. Na druhé straně stále touží po spektakulárních soubojích, velkých smrtích a té charakteristické emoční houpačce.
A Knight of the Seven Kingdoms se pokouší kráčet po tenkém laně mezi těmito očekáváními. Flashback z Duncanovy mladosti je krokem směrem ke komornímu, psychologicky laděnému vyprávění. Silný cliffhanger se smrtí Baelora zase připomíná, že boj o moc a nečekané odchody postav jsou stále v DNA této značky.
Pro diváka to znamená, že příští sezóny mohou přinášet podobně „riskantní" rozhodnutí: zastavení akce v klíčovém bodě, doplňování nových linií k existující látce nebo přesunutí těžiště z politiky na individuální volby hrdinů.
Co z toho plyne pro budoucí produkce z Westerosu?
Pokud pátý díl něco učí, pak to, že fandom není jednolitý celek. Část diváků si přeje, aby další seriály rozvíjely pozadí postav a vyprávěly o méně známých kapitolách dějin Westerosu, i za cenu pomalejšího tempa. Jiní by raději viděli, jak nové tituly drží osvědčené schéma: hodně intrik, ještě více krve.
Tvůrci se tedy musejí naučit lepšímu citu pro správný okamžik. Stejný flashback vložený o trochu dříve nebo později by mohl vyznít úplně jinak. Jeho umístění bezprostředně po prvním křížení mečů se ukázalo jako zásah do velmi citlivého místa divácká očekávání.
Napětí mezi efektní akcí a propracovanými psychologickými portréty se v A Knight of the Seven Kingdoms poprvé dostalo tak výrazně do popředí — a vše nasvědčuje tomu, že v dalších kapitolách tohoto příběhu se bude znovu a znovu vracet.
