Pták, který předbíhá události
Na první pohled jde o „obyčejného" černého ptáka.
Výzkumníci ovšem tvrdí, že jeho schopnost uvažovat o budoucnosti se může měřit s lidoopy. A to je pořádně překvapivé zjištění.
Vrány a havrani nejsou spojováni jen s legendami a temnými příběhy. Stále přibývající experimenty ukazují, že dokáží plánovat mnoho hodin dopředu, ovládat složité nástroje a vyměňovat předměty jako zkušení obchodníci.
Jak to celé začalo
Po dlouhá desetiletí lidé věřili, že schopnost plánování patří výhradně nám. Učebnice psychologie jednoznačně tvrdily, že jen člověk si dokáže představit budoucnost, zhodnotit důsledky vlastního jednání a vzdát se okamžité odměny ve prospěch větší výhody v budoucnu. Do téhle skupiny bylo občas zařazeno i několik nejinteligentnějších druhů primátů.
Nové studie zaměřené na vrány a havrany však přinesly něco, s čím vědci vůbec nepočítali. Ukázalo se, že tito ptáci nefungují jen na základě prostého instinktu. Jejich chování připomíná komplexní plánování – a v některých ohledech dokonce překonává schopnosti určitých druhů opic.
V kontrolovaných experimentech havrani dokázali vybrat správný nástroj pro úlohu, která měla nastat teprve za několik hodin.
To je zásadní rozdíl oproti pouhému hromadění potravy v úkrytu. Jde o zapamatování konkrétního budoucího cíle a vědomou přípravu na něj s předstihem.
Přelomový experiment s havrany
Jedny z nejpůsobivějších testů uskutečnili badatelé z univerzity v Lundu ve Švédsku. V sérii pokusů zjišťovali, zda havran dokáže mentálně přeskočit do budoucnosti a připravit se na úlohu, která v danou chvíli ještě vůbec neexistuje.
Nejprve zvládnutí nástroje
Zpočátku se ptáci učili pracovat se speciální schránkou na jídlo. Aby se havran dostal k pochoutce, musel do otvoru vložit správný kamínek. Po několika pokusech ptáci tuto „mašinku" zvládli bez problémů.
Poté vědci schránku odebrali. Havranovi zůstala pouze zkušenost, že určitý kamínek mu umožňuje přístup k nejlepšímu jídlu.
Výběr nástroje s velkým předstihem
Po přestávce trvající od několika minut až po mnoho hodin dostal pták na výběr několik různých předmětů. Pouze jeden se hodil jako nástroj pro schránku. Samotné zařízení přitom stále nebylo v dosahu.
Havrani tedy museli rozhodnout „naslepo": co stojí za to si schovat na později. Když vědci po čase schránku znovu přinesli, ptáci nejenže správný předmět uchovali, ale také ho úspěšně použili. To znamená, že v okamžiku výběru museli mít v hlavě budoucí úlohu – nereagovali jen na to, co vidí tady a teď.
V mnoha pokusech havrani vybírali správný nástroj s přesností srovnatelnou s mladými lidoopy.
Nejenom nástroje: ptačí „bartér"
Vědci se rozhodli prověřit ještě jednu věc: zda je havran schopen vědomě odmítnout okamžitou pochoutku výměnou za větší zisk v pozdějším čase. Jinými slovy – zda bude „šetřit žetony" místo toho, aby je okamžitě „utratil".
V pokusu ptákům nabídli dvě možnosti:
- okamžitou méně hodnotnou pochoutku, kterou mohli sníst hned,
- speciální předměty-značky, které bylo možné později vyměnit za výrazně lepší odměnu.
Značná část havranů volila předměty k obchodování, přestože to znamenalo čekání. Za určitých podmínek si v tomto úkolu vedli dokonce lépe než orangutani, šimpanzi a bonobo.
Když havran odmítne jídlo ležící přímo před ním, protože „ví", že za chvíli může získat něco cennějšího, těžko mluvit jen o prostém reflexu.
Vidí pták skutečně svou budoucnost?
V psychologii se plánování zdá být samozřejmostí. Ve skutečnosti jde o soubor složitých schopností: stanovit si cíl, krok za krokem si představit cestu k němu a odolat lákavým rozptýlením po cestě.
Donedávna vědci předpokládali, že takto složitá soustava může fungovat výhradně ve velkém mozku primátů s mohutně vyvinutou kůrou. Ptačí mozek je menší, má jinou stavbu – a přesto stále více dat naznačuje, že dokáže generovat obdobné chování.
Dřívější studie sojek například ukázaly, že ukrývají potravu na různých místech podle toho, zda příští den očekávají hlad. To už napovídalo, že v jejich hlavách se rodí cosi jako „scénář zítřka". Experimenty s havrany jdou ještě dál, protože se týkají situací, se kterými se ptáci v přírodě nikdy nesetkali: přípravy nástrojů a výměny předmětů s člověkem.
Tvoření asociací, nebo něco víc?
Část vědců navrhuje opatrnější výklad. Podle nich havran možná jen vytváří velmi složité asociace: „tento kamínek = jídlo", „tento žeton = lepší odměna". Z tohoto pohledu nemusí budoucnost vůbec „vizualizovat" – pouze reaguje na dříve naučené vztahy.
Jiní badatelé ale upozorňují, že samotná složitost těchto chování a způsob, jakým ptáci reagují na nové situace, silně připomíná lidské plánování. Experimenty jsou navrženy tak, aby vylučovaly jednoduchá vysvětlení. Přesto havrani znovu a znovu volí strategie, které se vyplatí až po určité době.
I kdyby část těchto rozhodnutí stála na asociacích, jejich pružnost a přenositelnost na nové úlohy naznačují něco víc než prostý automatismus.
Co nám havraní mozek říká o inteligenci
Ptačí mozek nemá typickou vrstevnatou kůru jako člověk. Místo toho disponuje hustě uspořádanými nervovými jádry v jiných strukturách. Dříve se to považovalo za „horší" verzi mozku. Dnes celá řada dat tento hierarchický pohled zpochybňuje.
Havrani ukazují, že ke složitému a pružnému plánování není nutná stejná neuronová architektura, jakou mají lidé. Evoluce mohla opakovaně a nezávisle „vymyslet" různá řešení vedoucí k podobným výsledkům v chování.
| Vlastnost | Člověk / primáti | Havrani a vranovití |
|---|---|---|
| Stavba mozku | Rozvinutá mozková kůra | Odlišná organizace, menší objem |
| Nástrojové plánování | Přítomno | Přítomno v experimentech |
| Výměna a „obchodování" | Přirozené v sociálních vztazích | Naučeno v laboratorních podmínkách |
| Odkládání odměny | Silné, byť často problematické | Přítomno u části jedinců |
Jak toto poznání mění náš pohled na zvířata
Skutečnost, že relativně malý ptačí mozek zvládá úlohy vyžadující předvídání, razantně narušuje pohodlné dělení na „myslícího člověka" a „zbytek přírody". Hranice mezi lidskou a zvířecí inteligencí je najednou mnohem méně zřetelná.
V praxi to může mít význam třeba pro ochranu přírody. Druhy využívající složité strategie reagují na změny prostředí jinak než ty ostatní. Havrani dokáží vyhledávat alternativní zdroje potravy, hromadit zásoby a zkoušet nová řešení, když jejich dosavadní návyky přestanou fungovat.
Co vědci plánují zkoumat dál
Tým zabývající se havrany ohlásil další fáze výzkumu. Zajímají je mimo jiné:
- plánovací chování v přirozených podmínkách – například ukrývání zásob v oblastech, kde je mohou ukrást jiní vranovití,
- podrobné mapy mozkové aktivity při přípravě nástrojů nebo při rozhodování o odložení odměny,
- srovnání havranů s jinými ptáky, kteří nejsou proslulí vysokou inteligencí, aby bylo jasné, kdy se plánování objevuje a kdy mizí.
Takové studie mohou ukázat, že myšlení o budoucnosti není výjimkou, ale součástí širšího souboru schopností vznikajících u druhů žijících ve složitém sociálním a ekologickém prostředí.
Co si z příběhu o „ptačím plánování" odnášíme
Pro nás lidi jsou závěry výzkumů zaměřených na havrany docela paradoxní. Na jedné straně připomínají, že nejsme jedinými bytostmi schopnými kalkulovat s odloženými výhodami. Na druhé ukazují, že inteligence není pevně svázána s velikostí mozku ani s příbuzností k člověku.
Při plánování vlastního života – od spoření na důchod po učení se novým dovednostem – často přeceňujeme výjimečnost tohoto procesu. Přitom podobné mechanismy mohou vznikat všude tam, kde prostředí „vynucuje" složitější strategie. Ve skupině havranů, kde jedni kradou zásoby druhým, získává výhodu jedinec, který dokáže promyslet důsledky svých kroků den nebo dva dopředu.
Příběh těchto ptáků nás také učí pokoře vůči přírodě. Když tak různé mozky dokáží dojít k podobným řešením, vyplatí se pozorněji sledovat chování jiných druhů – místo abychom předem předpokládali, že „stejně ničemu nerozumí". Havran schovávající si kamínek na později připomíná, že inteligence může mít mnoho podob, často daleko subtilnějších, než se na první pohled zdá.
