Podle psychologů to rozhodně není žádná náhoda.
Zatímco někteří kolegové dokáží bez problémů zaplnit celou obědovou pauzu nezávaznou konverzací o počasí a plánech na víkend, jiní se raději stáhnou do ústraní. Nejde však o projev nezdvořilosti. Důvodem je, že povrchní rozhovory jim zkrátka nepřinášejí žádné uspokojení. Preference ticha přitom často souvisí s nečekaně pozitivními rysy osobnosti.
Je ticho trapné? Pro někoho naopak uklidňující
Mnoho lidí začne okamžitě mluvit, jakmile nastane chvíle ticha. Cítí potřebu prolomit napětí, a tak rychle přicházejí s poznámkami o čemkoli. Kdo se v tomhle vzorci nepoznává, bývá často mylně označen za „tichého“ nebo „duchem nepřítomného“. Skutečnost ale může být úplně jiná.
Lidé, kteří jsou s tichými momenty smíření, se necítí okamžitě nesví, když konverzace utichne. Nemají potřebu tento prostor za každou cenu „zaplnit“ slovy. Tento klid je často jasným znamením větší emoční zralosti.
