Studie psychologů ukazují, že to, co si pamatujeme z prvních let života, má reálný vliv na to, jak si v dospělosti poradíme s emocemi, stresem a vztahy. Nejde přitom o jednotlivé scény jako z filmu, ale o určitou celkovou atmosféru dětství, kterou si náš mozek uchovává a neustále se k ní vrací.
Studie psychologů ukazují, že to, co si pamatujeme z prvních let života, má reálný vliv na to, jak si v dospělosti poradíme s emocemi, stresem a vztahy. Nejde přitom o jednotlivé scény jako z filmu, ale o určitou celkovou atmosféru dětství, kterou si náš mozek uchovává a neustále se k ní vrací.
Vědci zjistili, že lidé, kteří mají konkrétní typ vzpomínek na dětství, vykazují lepší psychickou i fyzickou kondici i v pozdním věku. Renomovaný vědecký časopis Health Psychology publikoval studii, která analyzovala údaje více než 22 tisíc lidí. Výzkumníci zkoumali, jaké rané vzpomínky souvisejí s lepším zdravotním stavem v dospělosti, a to i mnoho let po odchodu z rodičovského domu.
Výsledky studie ukazují dva typy vzpomínek, které se opakovaně objevovaly u osob, jež byly v dospělosti zdravější a méně náchylné k depresivním stavům – něžnost rodiče a pocit skutečné podpory. Autoři práce zdůrazňují, že paměť není jen archiv. Je to spíš filtr, skrze který se díváme na sebe, na ostatní a na budoucnost. Právě proto mohou dva lidé pocházející z podobných rodin fungovat v dospělosti zcela odlišně – protože si své dětství uložili do hlavy jinak.
Jaké vzpomínky podle psychologů dělají největší rozdíl
Prvním typem vzpomínky je obraz rodiče, který projevuje něžnost – objímá, hladí, utěšuje po neúspěchu, reaguje na pláč nebo strach. Ve studii se zvlášť často objevoval motiv matky, což vědci vysvětlovali reáliemi generace zkoumaných osob – v jejich dětství to byla obvykle právě ona, kdo trávil s dítětem nejvíc času.
Osoby, které si pamatovaly hodně takových situací, v dospělosti méně často hlásily depresivní příznaky jako dlouhodobý smutek, nedostatek energie nebo pocit bezsmyslnosti. Rovněž u nich byly méně časté somatické problémy spojené se stresem, například bolesti hlavy, svalové napětí nebo žaludeční potíže. Celkově také méně pociťovaly vyčerpání a psychické přetížení.
Něžnost v prvních letech života plní funkci emoční pojistky. Učí, že svět je předvídatelný a že druhý člověk může být oporou. To následně snižuje stálou úroveň napětí a usnadňuje hledání pomoci v obtížných chvílích místo uzavírání se do sebe.
Proč je vzpomínka na skutečnou podporu tak důležitá
Druhým druhem vzpomínky je pocit, že v dětství někdo skutečně stál na naší straně. Nejen objímal, ale také naslouchal, vysvětloval, pomáhal hledat řešení. Pro část zkoumaných to byl rodič, pro jiné dědeček, babička nebo starší sourozenec.
Respondenti, kteří si zapamatovali dětství jako období, kdy se mohli opřít o blízkou osobu, ve středním a pozdním věku uváděli lepší duševní i fyzické zdraví – dokonce i několik desetiletí po prvních měřeních. Vědci upozornili, že vliv těchto vzpomínek s věkem neslábl. I lidé ve velmi pokročilém věku, kteří si pamatovali podporující dětství, statisticky vykazovali lepší psychickou kondici než jejich vrstevníci bez takových zkušeností.
Tato podpora měla několik dimenzí:
- emocionální naslouchání, kdy rodič nebo jiná blízká osoba věnoval čas rozhovoru o pocitech
- praktická pomoc při řešení problémů ve škole, s kamarády nebo v rodině
- vysvětlování složitých situací přiměřeným způsobem, který dítě dokázalo pochopit
- obhajování dítěte vůči vnějšímu světu, když to situace vyžadovala
- důslednost ve výchově spojená s teplem a respektem, nikoli s chladem nebo trestem
- přítomnost na důležitých okamžicích, ať už radostných nebo těžkých
- předvádění zdravých vzorců zvládání stresu a konfliktů
Jak paměť ovlivňuje život v dospělosti
Mozek dítěte funguje jako hustá houba – pohlcuje emoce, reakce dospělých, způsob mluvení o problémech. Z toho všeho se vytváří něco jako vnitřní mapa – jaký jsem, co mohu očekávat od druhých, jestli to zvládnu.
Pokud se mapa zakládá na něžnosti a podpoře, dospělý člověk častěji věří, že si zaslouží dobré zacházení a že obtíže jsou překonatelné, nikoli nesnesitelné. Pozitivní vzpomínky na dětství snižují úroveň chronického stresu – tělo nereaguje neustálým poplachem. Rovněž podporují zdravější volby – osoby, které se sebou cítí lépe, častěji dbají na spánek, pohyb a stravu.
Ulehčují budování vztahů, protože blízkost se pojí s bezpečím, nikoli s ohrožením. Posilují psychickou odolnost neboli schopnost vzpamatovat se po krizích. Negativní nebo chladné vzpomínky neznamená automaticky nešťastný život. Znamenají spíš, že určité oblasti mohou vyžadovat víc práce – často s pomocí psychoterapeuta nebo blízkých, kteří pomohou vybudovat nové, zdravější zkušenosti.
Co mohou udělat lidé, kteří neměli takové dětství
Hodně lidí při čtení o laskavém, podporujícím domově pociťuje bodnutí v žaludku – protože jejich dětství vypadalo jinak. Vědci zdůrazňují, že rané zkušenosti zvyšují šance na určitý scénář, ale nepředurčují ho. Mozek po celý život vytváří nová propojení a dospělé vztahy dokážou částečně napravit to, co dřív nefungovalo.
Nejdůležitější je, že dobré zkušenosti můžeš do svého života zavádět i ve věku třicet, čtyřicet nebo šedesát let – jako rodič, partner, přítel, a především ve vztahu k sobě samému. Pomáhá tomu několik konkrétních kroků. Práce na mírnějším, méně kritickém způsobu mluvení k sobě je základem. Hledání vztahů, ve kterých se vyskytuje něžnost a podpora – třeba malými gesty v běžném životě.
Vědomé zastavení se u dobrých chvil, aby mozek měl co ukládat jako nové, pozitivné vzpomínky. Terapie schémat, terapie zaměřená na soucit nebo jiné směry, které pomáhají zpracovat obtížné dětství. Každá z těchto cest může výrazně změnit způsob, jakým vnímáš sebe a svět kolem.
Jak budovat takové vzpomínky pro vlastní děti
Lidé, kteří dnes vychovávají děti, se často ptají, na co si jejich potomci budou vzpomínat. Dobrá zpráva je, že nejde o dokonalé rodičovství, drahé hračky nebo vymyšlené atrakce. Nejsilněji působí opakovatelné, všední situace, ve kterých dítě cítí, že je důležité.
Reaguješ, když pláče – i když se ne vždy hned podaří najít řešení. Objímáš nejen za zásluhy, ale také prostě z něžnosti. Nasloucháš, když vypráví o drobných věcech ze školky nebo školy, nebagatelizuješ to. Vysvětluješ, co se děje, když je doma stres, místo aby zůstalo dítě v dohadech.
Přiznáváš chyby a omlouváš se – to také buduje pocit bezpečí. Takové každodenní mikroúkony se později skládají do toho, co si dospělý člověk bude pamatovat jako měl jsem vedle sebe někoho, na koho jsem se mohl spolehnout nebo naopak byl jsem sám s těžkými věcmi. Z perspektivy výzkumů se právě tento celkový obraz ukazuje jako zvlášť spojený s pozdějším zdravím a pohodou.
Co ještě byste měli vědět o vzpomínkách na dětství
Ne každý rodič dokázal projevovat něžnost otevřeně, ale někdy to dělal gesty typickými pro svou dobu nebo kulturu – opravoval kolo, vařil oblíbenou polévku, čekal s večeří. Pro část dospělých až práce s terapeutem nebo běžná reflexe umožní tyto gesty pojmenovat tím, čím ve skutečnosti byly – péčí.
Stojí také za zmínku, že paměť bývá selektivní. Osoby v depresi si častěji vybavují především těžké scény a vytěsňují dobré. Stává se tedy, že někdo objektivně měl smíšené zkušenosti, ale ve vzpomínkách zůstává téměř výhradně chlad. Práce na získání vyváženějšího obrazu vlastní historie může být pro psychiku obrovským odlehčením.
Závěr pro dospělé je docela jednoduchý – naše mozky se živí příběhy o minulosti. Čím víc v nich najdeme něžnosti a podpory, ať už z reálných událostí nebo z nových napravujících zkušeností, tím snazší je budovat život, ve kterém úzkost a napětí nehrají první housle. Možná je čas se podívat na vlastní vzpomínky novým pohledem a aktivně vytvářet ty, které poslouží tobě i tvým blízkým.
