Za tři roky zažije Země výjimečně blízké setkání s asteroidem Apophis. Kosmické agentury chtějí tento okamžik využít naplno a lépe pochopit nebezpečí, která hrozí z vesmíru.
Asteroid Apophis se v dubnu 2029 přiblíží k naší planetě na vzdálenost menší než řada telekomunikačních družic. Pro vědce jde o příležitost, jakou dosud neměli. Evropská kosmická agentura spolu s japonskou JAXA proto připravují společnou misi Ramses, která má dorazit k Apophisu těsně před jeho historickým průletem kolem Země.
Cílem operace je lépe porozumět hrozbám ze strany velkých asteroidů a zdokonalit strategie obrany naší planety. Díky přímému sledování z bezprostřední blízkosti získají badatelé data, která pomohou při přípravě případných budoucích misí zaměřených na odklonění nebezpečných těles.
Asteroid, který proletí níže než některé satelity
13. dubna 2029 mine Apophis Zemi ve vzdálenosti přibližně 31 600 kilometrů. To je blíž než oběžná dráha mnoha meteorologických a telekomunikačních satelitů. Pro astronomy představuje tato situace unikátní příležitost ke studiu velkého asteroidu s dosud nevídanou přesností.
Apophis byl objeven v roce 2004 a od počátku budil emoce. První analýzy ukazovaly nenulovou pravděpodobnost srážky se Zemí v následujících desetiletích. Postupem času vědci upřesnili výpočty a dnes se riziko kolize považuje za zanedbatelné, ale objekt stále figuruje na seznamu takzvaných potenciálně nebezpečných asteroidů.
V mnoha regionech Evropy a Afriky bude Apophis viditelný pouhým okem jako pomalu se pohybující jasná hvězda na obloze. Takové představení se nenaskytne každý den.
Kolos velikosti Eiffelovy věže a jeho ničivý potenciál
To, co především přitahuje pozornost vědců, je rozměr a hmotnost Apophisu. Průměr asteroidu se odhaduje na přibližně 330 metrů, což zhruba odpovídá výšce Eiffelovy věže. Jeho hmotnost může dosahovat 40 až 50 milionů tun.
K tomu přistupuje rychlost. Apophis se pohybuje rychlostí asi 12 kilometrů za sekundu. Kdyby objekt s takovými parametry skutečně narazil do Země, následky by byly lokálně devastující.
Simulace naznačují, že by mohl vzniknout kráter osmkrát až desetkrát větší než je průměr samotného asteroidu. V praxi to znamená prohlubně v terénu řádu dvou až tří kilometrů plus mohutnou tlakovou vlnu a rozsáhlé sekundární požáry. Při dopadu do oceánu by reálně hrozilo tsunami, které by postihlo rozsáhlé úseky pobřeží.
Asteroid této velikosti nezničí celou planetu, ale může způsobit regionální katastrofu v měřítku, jaké lidstvo v moderní době nezaznamenalo. Proto je důležité pochopit, jak podobná tělesa fungují a jak je případně vychýlit z kolizního kurzu.
Co přesně sonda Ramses prozkoumá
Vědci chtějí především lépe poznat vnitřní stavbu a chemické složení Apophisu. Jde o klíčové údaje pro všechny plány na odchýlení podobných objektů z kurzu směřujícího k Zemi, pokud by taková nutnost někdy nastala.
Hlavní úkoly mise zahrnují:
- Studium tvaru a rotace asteroidu ve vysokém rozlišení
- Měření složení povrchu a případné přítomnosti hospodářsky cenných kovů
- Analýza struktury – zda jde o kompaktní blok nebo hromadu volně spojených skal
- Sledování změn v trajektorii a rotaci pod vlivem zemské gravitace
- Zaznamenávání případných sesuvů, prasklin a výtrysků materiálu během přiblížení k naší planetě
- Radarové a spektroskopické skeny povrchu
- Dokumentace gravitačního ovlivnění Zemí v reálném čase
Pozorovací fáze v blízkosti Apophisu má trvat přibližně šest měsíců. Během této doby bude sonda postupně měnit svou vzdálenost od asteroidu, aby provedla různé typy měření – od obecných snímků po velmi detailní radarové a spektroskopické skeny.
Nejzajímavější část mise nastane v okamžiku, kdy Apophis projde minimální vzdáleností od Země a sonda Ramses zachytí v reálném čase, jak naše gravitace přetváří tento kosmický balvan.
Jak bude vypadat let k Apophisu
Start sondy Ramses je naplánován na období mezi 20. dubnem a 15. květnem 2028. Raketa odstartuje z japonského ostrova Tanegašima, jednoho z klíčových kosmodromů Asie. Po opuštění Země stráví sonda asi deset měsíců na cestě.
Následně vstoupí na trajektorii blízkou oběžné dráze Apophisu a začne asteroid doprovázet na jeho cestě do vnitřních oblastí sluneční soustavy. Spolupráce s japonskou agenturou JAXA umožní spojit zkušenosti obou stran.
Japonsko má na kontě úspěšné mise sond Hajabusa, které odebíraly vzorky z asteroidů. Evropa získala zkušenosti při misích jako Rosetta, která zkoumala kometu 67P Čurjumov-Gerasimenko. Toto spojení expertíz z obou kontinentů slibuje mimořádné výsledky.
Obrana planety – téma, které přestává být science fiction
Ještě před patnácti lety se o ochraně Země před asteroidy mluvilo hlavně v souvislosti s katastrofickými filmy. Dnes jde o plnohodnotný obor kosmického inženýrství s vlastními programy, rozpočty a harmonogramem činností.
Ramses zapadá do širší skládanky iniciativ, jako jsou sítě teleskopů skenujících oblohu nebo mise testující techniky změny trajektorie malých těles. Každý z těchto prvků dodává kousek znalostí, který může jednou rozhodnout o bezpečnosti celých regionů Země.
Stojí za zmínku, že nebezpečí se nemusí týkat pouze objektů velikosti Apophisu. Podstatně menší asteroidy, řádu několika desítek metrů, dokážou uvolnit energii srovnatelnou s velkou jadernou zbraní. Takové události jsou vzácnější, ale v geologickém měřítku rozhodně nejsou výjimečné.
Z pohledu vědy je Apophis něco jako přirozená laboratoř. Asteroid projde velmi blízko velkého tělesa, jakým je Země, ale nesrazí se s ním. To umožňuje ověřit, jak silné gravitační působení mění oběžnou dráhu, tvar a strukturu takového objektu.
Proč má tento průlet tak velký význam
Údaje z Ramsesy poslouží nejen teoretikům. Kosmické agentury po celém světě rozvíjejí koncepty kinetických misí podobných americkému testu DART, který narazil do malého asteroidu, aby změřil změnu jeho dráhy. Ovšem účinnost takových akcí silně závisí na vnitřní stavbě cíle.
Jinak reaguje kompaktní blok a jinak volný konglomerát skal a prachu. Pokud se Apophis ukáže jako hromádka kamenů držených pohromadě pouze slabou gravitací, pokus o změnu trajektorie objektu tohoto typu by vyžadoval jinou taktiku než v případě celistvé skály.
Pro běžného pozorovatele může mise Ramses znít jako vzdálený vědecký projekt. V praxi jde o druh pojistky, kterou si civilizace vystavuje sama sobě. Čím dříve pochopíme dynamiku objektů jako Apophis, tím více času získáme na reakci, pokud jednou objevíme něco většího letícího přímo k nám.
