Městské Renault Twingo se obvykle spojuje s levným autem pro každého. Náhle se ale objevuje verze z úrovně luxusní limuzíny.
Exkluzivní přestavba městského Renault Twingo, vyrobená ručně v nišové sérii, se vrací na sběratelský trh a překvapuje cenou, výbavou i historií, o které mnoho fanoušků motorismu vůbec neslyšelo.
Jak z levné „žabky“ vyrobili malou limuzínu
V polovině devadesátých let se francouzský ateliér Carrosserie Lecoq, známý obnovou luxusních klasiků jako Bugatti Type 57, rozhodl udělat něco úplně šíleného. Vzali jednu z nejlevnějších městských konstrukcí – první generaci Renault Twingo – a zpracovali ji jako základ pro vytvoření malého luxusního automobilu.
Twingo v sériové verzi bylo jednoduché, barevné, občas až dojemně skromné. Mělo velká okna, posuvnou zadní lavici, chytře navržený interiér a cenu, která mnoha rodinám umožnila vstoupit do segmentu nových automobilů. Carrosserie Lecoq tento obraz otočilo o 180 stupňů.
Dílna se neomezila na pár doplňků. Auto rozebírali a budovali znovu z hlediska vzhledu a dojmů z kabiny, přičemž mechanika zůstala z velké části sériová. Nešlo o sport, ale o prestiž a atmosféru malé limuzíny.
Twingo Lecoq – detaily, které dělají rozdíl
Nejvíc upoutá karoserie. Místo jednotného laku známého ze salonů Renault dostávalo Twingo Lecoq dvoubarevné lakování inspirované dřívějšími luxusními limuzínami. Horní a spodní část karoserie se lišily barvou, což opticky „ušlechťovalo“ siluetu malé městské kostky.
K tomu přibyla individuální kola, vypracované spárování prvků karoserie a drobné, ale promyšlené stylistické doplňky. Výsledek? Zdálky auto stále vypadalo jako Twingo, ale zblízka bylo vidět, že jde o něco jako miniaturní verzi velké limuzíny z předchozích dekád.
Interiér jako v klasickém salonku
Pravý šok začínal po otevření dveří. Tam, kde normálně dominovaly tvrdé plasty a jednoduchá čalounění, se ve verzi Lecoq objevovala atmosféra elegantního salonku:
- plné obložení kabiny kůží, včetně palubní desky a bočnic dveří
- dekorativní vložky z lakovaného dřeva
- prvky potažené alcantarou
- drobné, ručně dokončené detaily, které nevidíš v městských autech
- individuální zpracování každého exempláře s možnými odchylkami
- mosazná tabulka s číslem série umístěná uvnitř
- absences klasických levných materiálů známých ze sériové produkce
Každý exemplář vznikal ručně, takže dokončení se mohlo jemně lišit, ale celková myšlenka zůstávala stejná: nastoupit dovnitř a zapomenout, že to má být „jen“ levný vůz do města.
Twingo Lecoq nemělo měnit výkony, mělo měnit dojmy – řidič seděl v malém autě, ale cítil se jako v klasické limuzíně. Odborníci na historii automobilového designu dnes hodnotí tento projekt jako zajímavý experiment, kdy luxusní ateliér aplikoval techniky používané na vozech Bugatti na masový městský model.
Extrémně limitovaná série a oficiální požehnání Renault
I přes oficiální souhlas výrobce se tato luxusní varianta nikdy nedostala do normální výroby. Odhady hovoří o méně než 50 exemplářích, všechny očíslované. Jeden kus se dokonce dostal do oficiální sbírky Renault Classic a objevuje se na prestižních akcích typu Rétromobile, což ukazuje, že značka tento projekt vnímá jako zajímavost z vlastní historie.
Ceny přestavby v devadesátých letech dělaly dojem. Samotná příprava auta ateliérem Carrosserie Lecoq stála okolo 26 tisíc franků, tedy necelé 4 tisíce eur v přepočtu. Pro srovnání, nové Twingo v salonu stálo tehdy kolem 60 tisíc franků – zhruba 9 až 9,5 tisíce eur.
V praxi to znamenalo, že někdo kupující Twingo Lecoq platil výrazně víc než běžný zákazník salonu. Nebyl to balíček doplňků, ale plnohodnotný sběratelský projekt zaměřený na úzký okruh klientů, kteří mají rádi vzácné předměty s historií. Výzkumníci automobilového trhu poukazují na to, že projekt Lecoq předběhl dobu – dnes by podobné luxusní přestavby měly mnohem širší publikum.
Exemplář na prodej a současné ceny
Dnes Twingo Lecoq funguje už výhradně jako sběratelský automobil. Jeden ze vzácných exemplářů se nedávno objevil v nabídce specializované firmy Motors Corner. Podle popisu má auto přibližně 45 tisíc km najeto, platnou technickou kontrolu a komplet charakteristických doplňků – kůži, dřevo, tabulku s číslem série.
Konkrétní exemplář označili číslem 8 na mosazné destičce připevněné k interiéru. To je klasický postup u aut budovaných ručně – číslování hned signalizuje, že máme co dělat s limitovanou sérií.
Jediný prvek, který může fanouše dělit, je použitá převodovka. Auto má poloautomatickou skříň z tehdejší éry, bez klasického pedálu spojky. V devadesátých letech mnozí výrobci experimentovali s takovými řešeními, usnadňujícími řízení ve městě. Pro jedny je to zajímavá specialita z éry, pro druhé – potenciální zdroj nákladů a netypických dojmů za volantem.
Na sběratelském trhu dosahuje Twingo Lecoq ceny řádově 20 až 25 tisíc eur, tedy mnohonásobně víc než běžné Twingo první generace. Pro srovnání, standardní exempláře Twingo I často stojí pouze několik tisíc eur, nezřídka méně, pokud je jejich stav průměrný. Rozdíl vyplývá především z unikátnosti projektu Lecoq, ručního zpracování a faktu, že těchto aut je prostě velmi málo.
Proč někdo platí tolik za luxusní Twingo
Pro současného řidiče může znít absurdně platit částku řádově nového, dobře vybaveného městského hybridu za malé auto spřed třiceti let. Sběratelé se na to dívají jinak. V jejich očích je Twingo Lecoq ne „levná báze plus kůže“, ale fragment historie automobilové kultury devadesátých let.
Carrosserie Lecoq léta pracovalo na luxusních klasicích, takže jejich podpis v dokumentech auta funguje jako značkový certifikát. Spojení takového jména s velmi populárním, až masovým modelem dává efekt, který sběratelé milují – něco známého, a zároveň extrémně nišového.
Do toho přichází faktor čistě emocionální. Mnoho lidí vyrůstalo a vidělo Twingo na ulicích, v reklamách a u supermarketů. Pro ně je verze Lecoq jako alternativní realita: „co by bylo, kdyby moje první Twingo bylo ze dřeva a kůže?“. Tento typ fantazie má svou hodnotu, zvlášť když má někdo dnes prostředky, aby ji naplnil.
Twingo se vrací v elektrické verzi, ale legenda žije vlastním životem
Současně Renault připravuje návrat Twingo v úplně nové podobě – jako cenově dostupný elektromobil. Výrobce slibuje, že má být auto jednoduché, ekonomické v provozu a ideální do města. V jistém smyslu je to návrat ke kořenům první generace, ale už v reáliích současné elektromobility.
Toto oznámení ještě víc posiluje zájem o dřívější, vzácné verze. Když se model vrací do médií, sběratelé ochotněji sahají po nišových variantách z minulosti. Twingo Lecoq tak nejen může udržet hodnotu, ale dokonce ji zvýšit, pokud móda na devadesátá léta a městské klasiky dál poroste.
Historie této luxusní přestavby dobře ukazuje, jak moc se změnil přístup k malým autům. Kdysi měla být jen levná, dnes dokážou být nositelem stylu, vědomé volby a nostalgie. Pro většinu řidičů zůstane běžné Twingo prostě levným autem z minulosti. Pro úzkou skupinu nadšenců je verze Lecoq už něčím jako čtyřkolové dílo užitého umění – netypické, trochu šílené, ale právě proto fascinující. Dalo by se říct, že v době, kdy většina aut vypadá podobně, takové projekty připomínají, že automobilový průmysl dokáže být i hravý a překvapivý?
