Psychologové zkoumali, jak vypadá běžný den lidí s nejvyšší úrovní spokojenosti. Zjistili, že nejšťastnější lidé dělají i věci, které většina odkládá na později – a právě ty jim pomáhají cítit se dlouhodobě lépe.
Výzkumy probíhající několik let ve Spojených státech a Kanadě ukazují, že samotný komfort a pohodlí nestačí. Ano, aktivity spojené s čistým potěšením zvedají náladu, ale plně nevysvětlují, proč se někteří lidé cítí hluboce naplnění.
Silný pocit štěstí se pojí se dvěma věcmi: vášněmi, kterým se věnujeme s nasazením, a ochotou dělat méně příjemné věci z vlastního rozhodnutí. Vědci sledovali mimo jiné to, jak lidé přistupují k denním povinnostem, co si myslí o své práci, vztazích a volném času a jak hodnotí smysl vlastního života. Z těchto prvků vyplynulo celkem opakující se schéma.
Proč štěstí není vždy spojeno s potěšením
Nejšťastnější lidé se nevěnují jen věcem milým a uvolňujícím. V jejich denním programu je také spousta činností, které většina z nás odkládá – a přesto právě ony jim pomáhají cítit se lépe z dlouhodobého hlediska.
Vědci zkoumali, jak lidé vnímají své každodenní povinnosti a jak hodnotí smysluplnost svého života. Zjistili, že nejvíce spokojení respondenti měli jednu společnou vlastnost – neomezovali své nasazení na jednu oblast. Osoby nejvíce uspokojeně deklarovaly silné, ale zároveň harmonické zapojení do několika důležitých oblastí života najednou.
Harmonické znamená, že vášně je nepohltily destruktivním způsobem. Naopak – dodávaly energii, místo aby ji odčerpávaly. Takový člověk může milovat svou práci, pečovat o vztahy, mít koníček po pracovní době a stále najít čas na odpočinek.
Čtyři klíčové oblasti života a role vášně
V jedné z analýz vědci požádali několik stovek mladých dospělých, aby ohodnotili, jak moc se angažují ve čtyřech hlavních sférách: práce, vztahy, koníčky a péče o tělo. Zároveň změřili jejich úroveň pohody – pocit naplnění, spokojenost se životem a přesvědčení, že to, co dělají, má smysl.
Nejvíce spokojení účastníci neomezovali své zapojení pouze na jeden obor. Psychologové rozlišují dva typy angažovanosti: harmonickou vášeň, která obohacuje život a dodává energii, a obsesivní vášeň, která člověka vyčerpává a vede k pocitu tlaku.
Osoby opravdu šťastné fungují výrazně častěji v prvním režimu. Vášeň je pro ně podporou, nikoli dalším zdrojem stresu. Tito lidé dokážou své koníčky a závazky propojit tak, že jim přinášejí radost bez pocitu nucení.
Nepříjemné úkoly, které paradoxně pomáhají ke štěstí
V dalších fázích výzkumu se tým zaměřil na věci, které většina lidí považuje za únavné nebo nudné: úklid, domácí povinnosti, učení, formality. Zjišťovali, zda šťastní lidé tyto činnosti také vykonávají, a pokud ano – co je k tomu motivuje.
Vyšlo najevo, že osoby s nejvyšším pocitem pohody tyto činnosti vůbec nemilují. Liší se něčím jiným: způsobem myšlení. Nedělají to „protože musí“, ale proto, že v tom vidí vlastní rozhodnutí a odpovědnost. Klíčový se ukázal pocit: „dělám to, protože si to vybírám“, nikoli „jsem k tomu donucen“.
Tento druh motivace psychologové nazývají autonomní regulací. Jde o to, že povinnosti zapadají do tvých hodnot a dlouhodobých cílů, takže je akceptuješ jako součást většího celku.
V jednom z experimentů účastníci v myšlenkách procházeli typickým dnem, ve kterém se objevovaly úkoly příjemné i ty méně atraktivní. Po takovém „zkušebním dni“ popisovali svou náladu:
- příjemné věci jako společenská setkání nebo koníčky nejsilněji zvedaly pozitivní emocje
- způsob, jakým přistupovali k úklidu nebo učení, měl také význam pro jejich spokojenost
- osoby, které v těchto činnostech viděly vlastní volbu, se častěji popisovaly jako klidnější a spokojenější s dnem
- nejde o to zamilovat si luxování, ale o změnu perspektivy
- uklízíš, protože se díky tomu cítíš lépe ve vlastním bytě, ne proto, že „se to tak sluší“
- regulární péče o domácnost přispívá k pocitu kontroly nad vlastním životem
Nejde tedy o to pokochat úklid, ale o změnu pohledu: uklízíš, protože se díky tomu cítíš lépe ve vlastním bytě, nikoli proto, že „se to patří“.
Sedm návyků podporujících každodenní štěstí
Na základě těchto výzkumů lze vyčlenit několik praktik, které se pravidelně objevují v životě osob s vysokou úrovní spokojenosti. Patří mezi ně vědomý rozvoj vášně – nejen práce, ale také koníček, ve kterém zmizíš na hodinu nebo dvě.
Investování do vztahů je další klíčový prvek. Čas věnovaný partnerovi a přátelům berou jako skutečnou prioritu, nikoli „jak se povede“. Propojení několika oblastí života znamená, že nesází vše na jednu kartu a dbají na rovnováhu.
Samostatné stanovování cílů pomáhá propojit povinnosti s tím, co je pro ně důležité, místo jednání pouze podle cizích očekávání. Pravidelná péče o tělo – pohyb chápou jako stálý prvek dne, i když na něj nemají vždy chuť.
- vědomé rozvíjení vášně v oblasti koníčků a zájmů
- investice do vztahů s partnerem, rodinou a přáteli
- propojování několika oblastí života pro zdravou rovnováhu
- samostatné vytyčování cílů podle vlastních hodnot
- pravidelná péče o tělo prostřednictvím pohybu a cvičení
- uspořádání záležitostí „průběžně“ místo hromadění nedodělků
- vděčnost a vnímání malých radostí každého dne
- schopnost vidět v povinnostech vlastní volbu, nikoli vnucení
Tito lidé také třídí věci „průběžně“ – raději vyřizují drobné úkoly hned, než se dusit pod lavinou nevyřízených záležitostí. Vděčnost a všímavost k malým věcem znamená, že věnují chvíli tomu, aby si všimli, co se jim povedlo, místo vidění pouze nedostatků.
Jak převést tato zjištění do vlastního života
V praxi je nejsnazší začít dvěma kroky. Zaprvé dej více prostoru alespoň jedné vášni, která tě opravdu pohltí. Může to být sport, hudba, ruční práce, vaření, jazyky – něco, po čem se cítíš více „sebou samým“. Zadruhé si vyber jednu nudnou povinnost, kterou jsi dosud odkládal, a připiš ji ke svým cílům jako vědomé rozhodnutí, nikoli nepříjemnou nutnost.
Pomáhá také jednoduchá otázka položená sám sobě: „Proč to dělám?“ Když dokážeš spojit úklid s větším pořádkem v hlavě a učení s větší svobodou v budoucnosti, takové úkoly tě méně vyčerpávají emocionálně. Výzkumníci z univerzit ve Spojených státech zdůrazňují, že klíčem je autonomie – pocit, že věci děláš z vlastního rozhodnutí.
Doktor psychologie z kanadské univerzity upozorňuje, že i u osob s vysokým pocitem spokojenosti se objevují těžké emoce. Rozdíl spočívá v tom, že je dokážou přijmout a vrátit se k tomu, co jim slouží každý den. Dlouhodobá spokojenost se častěji rodí ze směsi vášně, běžné každodennosti a několika ne nutně fascinujících povinností realizovaných z vlastní volby.
Malé kroky směrem k většímu smyslu a vyváženému životu
Třeba také dávat pozor na módu na neustálé bytí šťastným. Pokud začínáš pociťovat, že každý horší den je selháním, tlak roste místo aby klesal. Vědci upozorňují, že i u lidí s vysokým pocitem spokojenosti se objevují obtížné emoce.
Dlouhodobá spokojenost se častěji rodí ze směsi vášně, obvyklé každodennosti a několika ne nezbytně fascinujících povinností realizovaných z vlastního výběru, než z honby za samotným potěšením. Stojí tedy za to podívat se na svůj den nejen z hlediska toho, co přináší radost, ale také toho, co dává pocit smyslu – i když vyžaduje trochu úsilí a sebezapření.
