Její školní známky by mohly být snem mnoha studentů i rodičů, přesto jí algoritmy národní přijímací platformy ukázaly zcela jinou tvář. Příběh Mathilde Hironde vyvolal ve Francii bouřlivou diskusi o tom, jak funguje systém přijímání na vysoké školy.
Když i „dokonalý“ student slyší jen odmítnutí, začíná se hroutit důvěra v transparentnost vzdělávacího systému. Mathilde Hironde pochází z departementu Seine-et-Marne nedaleko Paříže a patřila k nejlepším studentům své školy. Přesto se po podání přihlášek na prestižní obory setkala s nečekaným výsledkem.
Její případ odhaluje slabá místa digitálních systémů přijímání, které by podle odborníků měly kombinovat efektivní algoritmy s lidským pohledem na každého kandidáta. Výzkumníci dlouhodobě upozorňují, že automatizované hodnocení má tendenci přehlížet individuální profily uchazečů a jejich jedinečné kombinace dovedností.
Pro tisíce českých maturantů, kteří právě plánují přihlášky na vysoké školy, může být tento příběh varováním. Ukazuje totiž, že i při skvělém vysvědčení stojí za to připravit si několik úrovní cílů a nehrát vše na jednu kartu.
Jak talentované dítě prošlo školou rychleji než jeho vrstevníci
Mathilde Hironde už v prvních třídách základní školy prokazovala nadprůměrné schopnosti. Učitelé si všimli, že se ve vyučování nudí, rychle dokončuje úkoly a ztrácí motivaci chodit do školy. Rodiče spolu s pedagogy proto rozhodli, že přeskočí jednu třídu.
Tento „skok“ jí vůbec neublížil, právě naopak. V soukromé škole Sainte-Thérèse v Ozoir-la-Ferrière se udržovala v absolutní špičce ročníku. Na gymnáziu měla průměr na úrovni 18 z 20 bodů a stále figurovala mezi třemi nejlepšími žáky.
Navrhovali jí dokonce přeskočení další třídy, což však odmítla z obavy před příliš velkým věkovým odstupem od spolužáků. V následujících letech pokračovala v konzistentně výborných výsledcích. Z francouzského jazyka během dílčích zkoušek dosáhla známek, které jen potvrdily její schopnosti.
Silné známky, zrychlená vzdělávací dráha a četné aktivity mimo výuku představovaly profil kandidátky, která by teoreticky měla otevírat dveře k nejnáročnějším oborům. Mathilde nebyla pouze „šprtka od jednoho předmětu“. Intenzivně trénovala gymnastiku, o víkendech rozhodovala soutěže a vedla tréninky mladších dětí.
Proč kombinovala matematiku s politologií a společenskými vědami
V maturitním ročníku si Mathilde vybrala kombinaci předmětů zaměřených současně na přírodní a humanitní vědy. Spojovala fyziku, matematiku s literárně-filozofickým blokem a navíc předmět týkající se práva a občanských záležitostí. Po čase si uvědomila, že ji víc než samotná matematika přitahuje politika, aktuální události a sociální vědy.
Její rodiče pracují jako učitelé, takže dlouhou dobu předpokládala, že se také stane pedagožkou. Diskutovala s nimi však o dalších možnostech a začala se na své volby po maturitě dívat šířeji. K přijímacímu řízení na vysoké školy přistoupila s velkou pečlivostí.
Jezdila na vzdělávací veletrhy, ptala se přednášejících a analyzovala popisy studijních programů. Na národní přijímací platformě zaškrtla především velmi náročné obory s vysokým počtem uchazečů na jedno místo. Zajímaly ji zejména:
- přípravné třídy na prestižní školy v blocích kombinujících sociální vědy, ekonomii a literaturu
- duální obory jako historie s politologií
- sociologie na renomovaných univerzitách
- programy typu „univerzitní kolej“ pro nejlepší maturanty
- instituty politických věd a elitní školy připravující na práci ve veřejné správě
- kurzy zaměřené na mezinárodní vztahy a diplomacii
- studijní programy propojující právo s veřejnou politikou
- výběrové obory s důrazem na analýzu společenských trendů
Z perspektivy učitelů a kariérních poradců nebyly její volby odtržené od reality. Při takovém vysvědčení a takové mimoškolní aktivitě by většina dospělých předpokládala, že se dostane alespoň na část z nich bez větších komplikací. Odborníci na vzdělávací poradenství pravidelně doporučují studentům s podobným profilem právě tento typ oborů.
Osm a dvacet odmítnutí navzdory skvělé maturitě
Skutečné překvapení přišlo začátkem června 2024, kdy platforma aktualizovala statusy přihlášek. Místo seznamu zelených světel uviděla Mathilde sérii červených sdělení. Celkem 28 odmítnutí. Byly tam obory, u kterých počítala s tím, že konkurence bude obrovská.
Nejbolestivější však byly situace, kdy se nedostala ani na čekací listinu, přestože podle jejího názoru splňovala všechna běžná kritéria. V jednom z prestižních liceí vedoucích přípravnou třídu B/L přijali studentku s velmi podobným profilem z její vlastní školy, zatímco ona dostala odmítnutí. Takové srovnání vyvolává pocit čisté nespravedlnosti.
Ultimátně z celého dlouhého seznamu přihlášek dostala Mathilde pouze dvě pozitivní nabídky. Jedno místo v přípravné třídě B/L v lycée Jacques-Amyot a jedno místo na sociologii na univerzitě Gustave-Eiffel. Vybrala si první možnost, protože víc připomína liceum a dává širší možnosti v dalších letech.
Těsně před začátkem školního roku dostala ještě nečekané sdělení. Jiné renomované lycée Voltaire pro ni má volné místo. Problém spočíval v tom, že rozhodnutí přišlo příliš pozdě na to, aby bylo možné znovu uspořádat všechny logistické a ubytovací plány. Musela odmítnout.
Mezitím Mathilde obhájila maturitu s výsledkem 15,2 ve francouzské stupnici, což v českých podmínkách znamená velmi dobré vysvědčení výrazně nad průměrem. Dokázala to ve věku pouhých 16 let, tedy o dva roky dříve než je ve Francii standardní. Sama se snažila zachovat klid a k odmítnutím přistupovala jako k něčemu, nad čím nemá plnou kontrolu.
Kde systém přijímání selhává podle analytiků
Příběh Mathilde se широce odrazil v médiích, protože ukazuje několik slabých míst digitálních systémů přijímání na vysoké školy. Z perspektivy teenagera to vypadá, jako by o její budoucnosti rozhodoval nepřehledný algoritmus, ve kterém je těžké zachytit jasnou logiku. Vyvstávají otázky, do jaké míry skutečně počítají známky a do jaké míry jiné, hůř uchopitelné prvky.
Profil školy, geografie, hodnocení motivačního dopisu nebo způsob řazení kandidátů jednotlivými vysokými školami hrají zřejmě významnou roli. Studenti často nevědí, jak vypadají interní limity přijetí, například kolik míst rezervovali pro absolventy konkrétních gymnázií nebo regionů. Výzkumníci z oblasti vzdělávání upozorňují, že právě tato netransparentnost podkopává důvěru v celý systém.
Když velmi dobrý student dostane sérii odmítnutí a někdo s podobnými výsledky uslyší „ano“, víra v transparentnost systému se rychle hroutí. Francouzská debata kolem takových případů ukazuje, že digitální přijímací platformy vyžadují nejen funkční algoritmy, ale také jasnou komunikaci a reálnou možnost odvolání.
V opačném případě mladí lidé začínají mít pocit, že jsou pouze čísla v databázi, nikoli osoby s individuální historií, zájmy a plány. Pedagogové doporučují rodičům i studentům připravit si vícestupňovou strategii přihlášek včetně záložních variant.
Co může tento případ naučit české rodiče a maturanty
V Česku se maturanti také potýkají s nejistotou přijímacího řízení. Někdy rozhoduje zlomkový rozdíl bodů, jindy nedostatek míst po prvním kole nebo změna prahových hodnot, o níž nikdo předem neinformoval. Příběh Mathilde může být varovným signálem, abyste nehráli celou budoucnost na jeden maximálně ambiciózní scénář.
Při plánování studia stojí za to zvážit několik úrovní cílů: vysněná univerzita, rozumná alternativa a „záložní“ obor, na kterém můžete strávit rok a zkusit to v dalším přijímacím kole. Takový přístup není známkou nedostatku sebedůvěry, ale způsobem, jak omezit stres a pocit neúspěchu, když systém funguje nečekaným způsobem. Pro rodiče je to také lekce v silné emocionální podpoře dětí bez přenášení vlastních obav.
V příběhu Mathilde je vidět, že právě dospělí prožívali odmítnutí intenzivněji než ona sama. Přitom teenager, který vidí nervozitu dospělých, může nabýt dojmu, že v sázce přijímacího řízení je hodnota jeho osoby, ne pouze volba vzdělávací dráhy. Psychologové zabývající se adolescencí opakovaně varují před takovým přístupem.
Digitální systémy přijímání se budou vyvíjet jak ve Francii, tak v Česku. Historie šestnáctileté dívky s 28 odmítnutími ukazuje, jak důležité je budovat flexibilitu, připravenost změnit plány a víru v to, že jedno neúspěšné přijímací řízení vůbec nepřeškrtá šance na uspokojivé studium a kariéru. Možná právě toto nastavení může být cennější než i to nejkrásnější vysvědčení ze střední školy.
