Jarní slunce konečně svítí a ty s kávou v ruce vycházíš na terasu. Místo relaxace vidíš rozpraskané židle a zničený stůl.
Tak vypadá realita mnoha majitelů zahrad po jedné či dvou sezónách. Viník bývá nejen mráz, ale především špatně zvolené materiály, které jsou drahé a stárnou expresním tempem.
Zničený zahradní nábytek totiž málokdy kazí samotný suchý mráz. Nejvíc škodí kombinace deště, sněhu, oblev a opětovného mrazu. Tahle meteorologická houpačka působí na materiály jako pomalné, ale nemilosrdné kladivo.
Voda proniká do mikrotrhlinek a pórů. Když teplota klesne pod nulu, kapalina zmrzne a zvětší objem. Tento jednoduchý proces roztrhává strukturu materiálu zevnitř. Po několika takových cyklech lak začíná opadávat po vrstvách, povrchy bobtnají, spoje se uvolňují. Čím víc vlhkosti materiál vstřebává, tím rychleji se po zimě promění v odpad místo toho, aby sloužil další roky.
Zklamání je o to větší, že taková poškození většinou nejdou opravit. Když vlhkost jednou pronikne hluboko, nastupují procesy hniloby a trvalá ztráta pevnosti. Drahý komplet z katalogu se po dvou sezónách hodí už jen k odvezení na sběrný dvůr.
Proč jedna zima dokáže zničit zahradní nábytek
Nejhoršími viníky jsou levné dřevo a běžný plast. Na trhu a v zahradních centrech je snadné naletět „výhodné nabídce“. Úhledný, světlý komplet z měkkého dřeva vypadá lehce, útulně a především má lákavou cenu. Problém je v tom, že neimpregnované prkna ze smrku nebo borovice nasávají vodu jako houba.
Bez odpovídající chemické nebo tepelné ochrany se ve struktuře dřeva velmi rychle rozvíjejí plísně a houby. K tomu přistupuje hmyz, který se živí vlhkým materiálem. V praxi stačí jedna vlhká zima, aby konstrukce ztmavla a pokryla se neestetickými skvrnami, změkla v kritických místech, ztratila stabilitu – nohy židlí se začnou ohýbat, prkna prohýbat.
Takové dřevo nejen špatně vypadá, ale může být přímo nebezpečné. Lavička může prasknout pod váhou dospělého člověka. Odborníci z Mendelovy univerzity v Brně upozorňují, že surové jehličnaté dřevo bez ošetření vydrží venku maximálně dva roky.
Surové dřevo funguje jako houba
Druhým problematičným materiálem je obyčejný levný plast. Na začátku se zdá praktický: nerezaví, snadno se myje, je lehký. Časem se ukáže, že jeho největším nepřítelem je slunce a mráz.
V létě ultrafialové záření oslabuje strukturu plastu. Materiál se stává stále křehčím a ztrácí pružnost. Když o pár měsíců později přijdou mrazy, dochází k tvrdnutí a smršťování materiálu. Výsledek? Po jedné nebo dvou zimách můžeš vidět:
- prasknutá sedadla židlí
- odštípnuté hrany stolu při lehkém nárazu
- rozpadající se opěradla při větším opření
- zbělení a křídování povrchu
- ztrátu původního tvaru
- propadlá místa na sedácích
- uvolněné spoje a šrouby
Levné komplety z tenkého plastu fungují jako jednorázovky: koupíš, chvíli používáš a je ostuda je vystavit další sezónu. Výrobci z Itálie nebo Německa používají kvalitní polypropylen s UV stabilizátory, ale takový nábytek stojí třikrát až čtyřikrát víc.
Plast z dolní police – zdánlivá úspora
Třetím rizikovým materiálem je nekvalitní kov. Běžná ocel bez pořádné ochrany rychle koroduje. Stačí sebemenší škrábnutí lakované vrstvy a pod ním začíná rez.
Zejména na místech spojů a svarů, kde se hromadí vlhkost, vznikají rezavé fleky během několika týdnů. Rezavějící konstrukce přestává být bezpečná – spoje slábnou, kovové trubky se ztenčují. Navíc rez zanechává nepěkné stopy na dlažbě nebo dřevěné podlaze terasy.
Výzkumníci z Vysokého učení technického v Brně testovali různé povrchové úpravy oceli. Zjistili, že běžné nátěrové barvy bez zinku vydrží venku v průměru osmnáct měsíců. Potom ochrana selhává a začíná koroze.
Na které materiály sázejí profesionálové
Projektanti zahrad a teras velmi rádi sahají po hliníkových konstrukcích. Důvod je prostý: tento materiál nekoroduje a v práškově lakované verzi je překvapivě odolný vůči capasům počasí.
Hliník se nebojí dlouhodobé vlhkosti, teplotních výkyvů od minus patnácti do plus čtyřiceti stupňů, slunečního záření ani slaného vzduchu u moře. Navíc je lehký, takže židle a stoly lze snadno přemísťovat. Značky jako Fermob nebo Lafuma vyrábějí hliníkový nábytek, který vydrží venku klidně patnáct let bez výrazného opotřebení.
Jedinou slabinou hliníku bývá vyšší cena a občas studenější dotek. Proto se často kombinuje s textilními díly nebo polštáři.
Dalším skvělým materiálem je akát nebo teakové dřevo. Tyhle tropické nebo subtropické dřeviny obsahují přirozené oleje, které odpuzují vodu a brání rozvoji plísní. Teakový stůl může stát venku desítky let a kromět stříbřité patiny se mu prakticky nic nestane.
Akát roste i v Evropě, zejména v Maďarsku a na jižní Moravě. Je tvrdý, hustý a přirozeně odolný. Cena je sice vyšší než u borovice, ale návratnost investice se počítá v desetiletích, ne měsících. Odborníci z České zemědělské univerzity doporučují akátový nábytek jako nejlepší poměr ceny a životnosti pro naše klimatické podmínky.
Další odolné materiály pro terasu
Syntetický ratan se stal hitem posledních let. Kvalitní polyetylený ratan napodobuje přírodní materiál, ale nepraská, nerozpadá se a snáší vlhkost i mráz. Důležité je vybrat nábytek s UV stabilizátory a hustým plotem vláken.
Levné varianty z Asie mají tenký ratan, který po roce slábne a lámavost. Prémiové značky jako Keter nebo Allibert používají polyetylen s přísadami titanu, který vydrží i deset let venku bez přikrývání.
Konstrukce z nerezové oceli je další jistota. Nerezavějící ocel obsahuje chrom a nikl, takže skutečně nekoroduje. Je těžší a dražší než hliník, ale vydrží doslova věčnost. Často se používá v kombinaci s keramikou nebo tvrzeným sklem na stolové desky.
Jak poznat kvalitní materiál před koupěním
Před nákupem si vždy prověř hmotnost a tloušťku materiálu. Kvalitní plastový nábytek není lehký jako pírko – musí mít solidní hmotnost. Stěny sedáku by měly být silné aspoň čtyři až pět milimetrů.
U dřeva zkontroluj, jestli je povrch ošetřený. Olej nebo lazura by měly být cítit a vidět. Surové neošetřené dřevo je varovný signál. Také se zeptej prodavače na druh dřeva – pokud váhá nebo mluví obecně o „zahradním dřevu“, raději běž jinam.
U kovových konstrukcí hledej informace o povrchové úpravě. Práškové lakování je standard, který vydrží. Běžný nástřik barvou je hazard. Prověř také spoje – kvalitní nábytek má svařované nebo šroubované spoje z nerezových šroubů, ne levné nýty.
Ještě jedna rada od zahradních architektů: radši kup méně kusů, ale kvalitních. Dva dobré židle a stůl z hliníku nebo akátu ti budou sloužit patnáct let. Levný komplet pro osm osob vyhodíš za dva roky a koupíš nový, takže nakonec zaplatíš víc. Nezapomínej, že terasa je vizitka tvého domova – stojí za to investovat do materiálů, které ti budou dělat radost každé jaro.
