Stále teplejší zimy způsobují, že nebezpečné housenkypinionek slézají ze stromů nejen v únoru a březnu, ale až do konce dubna. Běžná procházka lesem se pak může během několika minut změnit v drama, pokud zareaguješ tak, jak ti velí intuice.
Proč je letošní rok pro psy mimořádně nebezpečný
Ještě před patnácti lety lesníci jasně říkali: na housenky pinionek si dávej pozor hlavně koncem zimy a časně zjara. Dnes můžeš tyto kalendáře hodit za hlavu. Mírné zimy způsobují, že larvy se vyvíjejí rychleji a na zem slézají mnohem později než dřív.
Výsledek? V mnoha regionech Evropy – a stále častěji i v Česku – procesí housenek vidíš na lesní půdě až do konce dubna. Pohybují se hejnem a vytvářejí charakteristický „vláček“ chlupatých tělíček, který pro zvědavého psa vypadá jako ideální hračka k očichání nebo olíznutí.
Stačí jediný dotek čumákem nebo jazykem a během několika hodin může dojít k nevratným poškozením jazyka, ba dokonce k úmrtí psa. Veterináři v posledních letech hlásí nárůst případů kontaktu se zhruba o čtvrtinu.
Procházky v lese a parku vyžadují jinou taktiku
Při prvních teplých dnech spousta pejskařů reflexivně povolí pozornost. Slunce, zpěv ptáků, pes běhá volně mezi stromy – klasický scénář. Jenže právě tehdy mohou na zemi ležet housenky pinionek nebo jejich fragmenty.
V období zvýšeného rizika vyplatí se změnit několik návyků:
- na okrajích borových lesů a v okolí jehličnatých alejí veď psa na kratším vodítku
- nedovol mu strkat nos do hromad suchého listí, jehličí a podezřelých „klubíček“ na zemi
- obcházej místa, kde vidíš charakteristické šňůry housenek pohybujících se jedna za druhou
- dávej pozor, jestli na stromech nejsou velká světlá hnízda připomínající vatu – to je znamení, že v okolí mohou být larvy
- bílá vatovitá hnízda na borovic a dalších jehličnanech jsou jasným varovným signálem
- v dubnu a květnu volí raději trasy po loukách než po borových hájích
Experti z výzkumného ústavu lesního hospodářství připomínají, že housenky pinionek se v teplých letech vyskytují i v městských parcích s borovicemi. Není to tedy jen problém venkovských lesů.
Toxický jed v mikrovláskách – co ve skutečnosti ničí psí jazyk
Nejzákeřnější na housenách pinionek je, že vůbec nemusí „kousnout“, aby napáchaly škody. Celé jejich tělo je pokryté mikroskopickými vláskami, která se snadno odtrhnou při dotyku nebo silnějším poryvu větru.
Tyto maličké jehličky fungují jako mikroskopické injekční stříkačky. Jsou naplněné silně toxickou bílkovinnou látkou – thaumetopoeinem. Když pes dotkne housence nosem nebo se ji pokusí olíznout, vláska se zabodnou do citlivých sliznic čumáku a jazyka a uvolňují toxin přesně tam, kde je nejvíc krevních cév.
Toxická vláska dokážou létat ve vzduchu a vnikat do očí, nosu či hrdla psa i tehdy, když se nedotkne přímo celé housenky. Vědci z univerzity v Toulouse zjistili, že každá housenka nese na sobě až šest set tisíc jedovatých vláken.
Reakce psího organismu je prudká a dramatická. Krátce po kontaktu se mohou objevit silné slinění často s pěnou, náhlé škrábání čumáku tlapkami, kňučení a zřetelná bolest. Dále otok jazyka, rtů a čumáku, zvracení, neklid a zrychlené dýchání.
To je jen začátek. Toxin způsobuje bleskový zánět tkání a následně jejich odumírání. Během několika hodin začínají části jazyka tmavnout a odumírat. V extrémních případech dochází k tak silné alergické reakci, že pes má potíže s dýcháním – to je situace bezprostředně ohrožující život.
Nejhorší reflex – chytit hadřík a začít utírat čumák
Pohled na psa, který náhle vyjí bolestí, slintá a nemůže zavřít tlamu, u většiny pejskařů spustí stejný mechanismus: chytit kapesník, rukáv bundy nebo ručník a pokusit se „setřít“ to, co ho podráždilo. Bohužel takové jednání situaci dramaticky zhoršuje.
Otírání psího čumáku po kontaktu s housenkou pinionek drtí toxická vláska, tlačí je hlouběji do tkání a uvolňuje ještě větší dávku jedu. Místo odstranění problému vtíráš jed do sliznic jazyka, dásní a rtů.
To urychluje rozvoj nekrózy, zvětšuje otok a bolest. Co hůř, ohrožuješ i sebe – toxická vláska mohou proniknout tenkou kůží dlaní, dostat se do tvých očí či dýchacích cest. Lékaři zaznamenali případy těžkých alergických reakcí u majitelů, kteří se pokusili psovi pomoci holýma rukama.
Jediný správný postup je dlouhé oplachování čistou vodou. Prvních několik minut po styku s housenkou pinionek je klíčových. To je čas na dva kroky: oplachování a okamžitou návštěvu veterinární ordinace.
Na místě procházky je jedinou přípustnou první pomocí intenzivní proplach psího čumáku čistou vodou. Použij láhev, bandask nebo velkou injekční stříkačku bez jehly. Směruj proud vody od koutků rtů ven, abys vypláchl co se dá, ale nerozprostíral vodu hluboko do krku. Netři jazyk, dásně ani rty, nepoužívej houby, ručníky ani kapesníky.
Co dělá veterinář a na co se připravit
Po takovém incidentu není prostor pro „sledování, co bude dál“. Psa musíš co nejrychleji odvézt k veterináři – i když první pláč a panika už trochu ustaly. Toxin stále pracuje v tkáních.
V ordinaci může lékař aplikovat silné protizánětlivé léky, nejčastěji ze skupiny kortikosteroidů. Podá léky proti bolesti z vyšší „kategorie“ než běžné prostředky dostupné doma. Provede důkladný výplach ústní dutiny a jazyka pod sedací, aby odstranil co nejvíc toxických vláken. Bude monitorovat dýchání a krevní oběh v případě hrozivé alergické reakce.
Pokud se nekróza dostane příliš daleko, někdy nelze zachránit celý jazyk. Pak lékař stojí před dramatickým rozhodnutím o amputaci jeho části. Takový pes může mít navždy problémy s jídlem, pitím a termoregulací.
I když se podaří vyhnout ztrátě kousku jazyka, pes obvykle vyžaduje několikadenní intenzivní péči. Nezřídka musí jíst speciální měkké krmivo, dostává léky proti bolesti a protizánětlivé přípravky a majitel kontroluje, jestli se nekróza nerozšiřuje. Podle veterinárních specialistů z kliniky v Brně může plné zotavení trvat i čtyři týdny.
Jak se připravit na jarní procházky se psem
Na procházky v období aktivity housenek pinionek vyplatí se brát nejen pamlsky a sáčky na výkaly. Malá „psí“ sada první pomoci může jednou zachránit jazyk, ba dokonce život tvého mazlíčka. Kromě láhve s vodou si baleš jednorázové rukavice, velkou injekční stříkačku bez jehly na oplachování a číslo na nejbližší pohotovostní veterinární kliniku.
Samotné povědomí o hrozbě mění způsob pohledu na jarní výlety. Nejde o to, abys se vzdal přírody, ale abys k ní přistupoval s větším respektem, především v okolí jehličnatých stromů.
Ke kontaktu s housenkami dochází nejčastěji v borových lesích a na jejich okrajích, v městských parcích s velkým množstvím borovic a dalších jehličnanů, v blízkosti kmenů stromů, pod nimiž vidíš hnízda nebo velké množství jehličí, a na lesních stezkách, kde v teplých dnech pozoruješ „hádky“ housenek kráčejících jedna za druhou.
Housenky pinionek představují nebezpečí nejen pro psy. Toxická vláska mohou dráždit kůži dětí, vyvolávat zánět spojivek, kašel a dušnost u dospělých. Takže když v lese nebo parku uvidíš hromadná hnízda nebo procesí housenek, raději ten úsek trasy obejdi s celou rodinou. Má smysl být obezřetný, ale ne paranoidní – jde o sezónní riziko a po většinu roku ti tyto larvy dělat starosti nebudou.
