Několik hodin cesty z Česka, krátká plavba trajektem a najednou stojíš u vody tak průzračné, že vidíš každý kamínek na dně. Toto místo vypadá jako exotický resort z katalogu cestovní kanceláře, přitom je až překvapivě blízko.
Bílé zátoky, tyrkysové moře, borové lesy vonící pryskyřicí a hory spadající přímo do vody. A přesto se tu stále dají najít pláže, na kterých v sezóně nemusíš bojovat o každý metr ručníku.
Tento malý ostrov leží naproti toskánskému pobřeží na Tyrhénském moři. Patří do Národního parku Toskánského souostroví, což dobře vysvětluje, proč je tu tak čistá voda a stále divoké úseky pobřeží.
Po vystoupení z trajektu se krajina mění bleskově: během pár kilometrů projedeš od dlouhé písečné pláže ideální pro rodiny k maličké zátoce mezi útesy, kam vede jen stezka mezi křovinami středomořské vegetace. Jedna část ostrova žije rytmem barů a beach barů, druhá připomíná vzdálený, téměř neobydlený kousek světa.
Výjimečně průzračná voda je výsledkem kombinace bílých oblázků, světlých skal a ochrany mnoha úseků pobřeží v rámci národního parku. Tento efekt oceňují nejen turisté, ale i odborníci na mořskou ekologii, kteří zde pravidelně sledují kvalitu vody a biodiverzitu.
Jak se tam dostat a kdy naplánovat cestu
Nejsnáze se tam dostaneš z toskánských přístavů, hlavně z okolí Piombina. Odtud vyplouvají trajekty do Portoferraia, největšího města a přirozené brány celého ostrova. Na trajekt můžeš najet autem, což hodně usnadňuje každodenní změnu pláže či dojezd k více skrytým zátokám.
Pro lidi, kteří letí letadlem, je dobrým řešením let do některého z měst Toskánska na pevnině a pak přestup na vlak směrem k pobřeží. Ze stanice obvykle jezdí autobusy nebo taxíky přímo do přístavu. Mnoho turistů volí kombinaci vlak plus trajekt, aby se vyhnuli několikahodinové jízdě autem.
Na nejkomfortnější výlet se hodí pozdní jaro a raný podzim. Voda je už nebo ještě dostatečně teplá, dny dlouhé a na silnicích i plážích se výrazně uvolní. To je ideální čas pro lidi, kteří chtějí spojit koupání s pěšími výlety po kopcích.
Červenec a srpen přitahují nejvíc dovolenkářů. Život se tu odehrává do pozdních nočních hodin, funguje plná turistická infrastruktura, ale oblíbené písečné úseky pláží dokážou být opravdu přeplněné. Velmi průzračnou vodu ocení zvlášť milovníci šnorchlování v září, kdy se provoz trochu zklidní a viditelnost pod hladinou se obvykle zlepší.
Na první návštěvu stojí za to rezervovat si aspoň tři až čtyři dny. Týden ti pak umožní střídat pláže, horské stezky a městečka ve vnitrozemí ostrova.
Písečné pláže pro rodiny a fanoušky pohodlí
Světlá, měkká pláž, pozvolný vstup do moře, bary hned za zády – taková místa přitahují rodiny s dětmi a osoby, které chtějí strávit u vody celý den bez nutnosti nosit si proviant v batohu.
Cavoli, umístěná na jihozápadním pobřeží, má tvar široké zátoky s jemným, světlým pískem. Moře tu dlouho zůstává mělké, což usnadňuje zábavu těm nejmenším a lidem, kteří se v hluboké vodě necítí jistě.
Poloha z jižní strany způsobuje, že slunce svítí opravdu dlouho a blízký horský masiv chrání pláž před chladnějšími větry. V nejvyšší sezóně se východní část zátoky mění v místo hlasitějších setkání a plážových večírků, západní zůstává klidnější, více pro ty, kdo přijíždějí hlavně pro ticho a opalování.
Biodola, nedaleko největšího přístavu ostrova, zaujme kombinací široké písečné zátoky a porostlých kopců sestupujících téměř až k samotné linii vody. Funguje tu několik organizovaných koupališť s lehátky, ale jsou i bezplatné úseky pláže. Na bocích zátoky, u skal, se voda rychle zjasňuje a vytváří dobré podmínky pro rekreační šnorchlování.
Lacona je jedna z nejdelších pláží ostrova. Světlý písek, široký pás břehu a klidné, písčité dno pod vodou láká k dlouhým procházkám podél moře. Na místě fungují školy a půjčovny výbavy pro windsurfing, jachting nebo plavbu na paddleboardu, což přitahuje aktivní lidi. Chráněná poloha způsobuje, že moře tu často zůstává relativně klidné i při větrném počasí.
Marina di Campo spojuje dlouhý úsek písku s živým městečkem hned za linií stromů. Ráno se tu můžeš bez spěchu pohupovat v mělké vodě a odpoledne se přesunout na zmrzlinu, procházku po nábřežní promenádě nebo nákupy v malých obchůdcích. Tohle je jedna z nejuniverzálnějších adres pro rodiny a skupiny přátel, kteří chtějí mít všechno po ruce.
- Cavoli – hodně slunce, rozdělení na tišší a hlasitější část
- Biodola – široká zátoka, dobrá základna pro lehký šnorchlování
- Lacona – dlouhá pláž, vodní sporty, klidnější voda
- Marina di Campo – písek plus půvabné městečko hned vedle
Bílé oblázky a tajné zátoky jako z Karibiku
Když se písek změní v světlé, vlnami vyleštěné oblázky, barva moře přechází v intenzivní tyrkys. Potřebuješ boty do vody, ale vizuální efekt a zážitky pod maskou kompenzují každý krok.
Sansone je jedna z nejvýraznějších zátok na severní straně ostrova. Bílé oblázky, smaragdová voda a strmé útesy po stranách vytvářejí pohled, který se nedá splést s žádným jiným místem. Abys se tam dostal, musíš sejít stezkou mezi křovinami. Trasa není extrémní, ale lepší je mít pohodlnou obuv a volné ruce.
Kousek blíž k přístavnímu městu se nachází pláž známá krystalickou vodou a světle šedými oblázky, která spadá do ochranné zóny. Kontrast mezi bělostí kamínků a temnějším modrem v hloubce dělá obrovský dojem a ryby připlouvají opravdu blízko břehu.
Capo Bianco, další z tamních perel, vyžaduje sestup po schodech. Po dotažení dolů tě vítá široký oblouk zátoky se světlými útesy vzadu. Velmi světlé oblázky navíc rozjasňují vodu a zesilují efekt „skleněného“ moře. Díky ochraně skal je to dobré místo, když jsou na otevřenějších plážích vlny příliš vysoké.
Tropické výhledy na jihu ostrova
Na jihozápadním břehu leží Fetovaia – zátoka, která z ptačí perspektivy vypadá jako záběr z ostrova v oceánu: světlý písek, zelený poloostrov zasahující do moře a velmi čistá voda měnící odstín podle hloubky a denní doby. Na levé straně zátoky žulové skály tvoří přirozené terasy na opalování daleko od hlavního davu.
Nedaleko hornického městečka se nachází zátoka Felciaio, malá, obklopená skalami, částečně přetvořená člověkem. Kameny uspořádané u břehu vytvářejí něco jako přírodní bazén, ideální pro klidné koupání a hry ve vodě. Při dobré viditelnosti z pláže vidíš v dálce obrys ostrova Montecristo.
Ve stejné oblasti se nachází pláž Innamorata, za níž se rozprostírá terén bývalých dolů. Přímo naproti, v malé vzdálenosti od břehu, leží dva malé ostrůvky. Můžeš k nim doplavat na kajaku, vodním kole nebo vplav, pokud máš dobrou kondici. Na dně tu žije spousta druhů ryb, takže maska a šnorchl se opravdu hodí.
Pro ty, kdo hledají klid a dobrodružství, pobřeží ostrova skrývá také méně známé, výrazně hůře přístupné zátoky. Jedna z nich je Acquarilli – kamenitá, útulná pláž, kam vede úzká stezka a dost strmé schody. Nejsou tu bary, půjčovny, sprchy ani lehátka. Musíš si vzít vodu, něco k jídlu, slunečník a pořádný krém s filtrem.
Dalším místem je Remaiolo, zátoka obklopená zelenými svahy, kam se dostaneš lodí nebo po nezpevněných cestách. Méně pohodlný přístup způsobuje, že i v sezóně bývá klidněji než na známých plážích s pískem.
Ještě divočejší jsou miniaturní zátoky skalnatého charakteru, jako Cala delle Alghe, Cala dell’Inferno nebo Cala Marconi. Obvykle k nim musíš dojít náročnou stezkou nebo doplout malou lodí. Odměnou je pocit, že máš celé místo jen pro sebe a možnost plavat ve vodě s výjimečnou průzračností.
Vrak lodi těsně pod hladinou – pamlsek pro potápěče
Jednou z nejpodivuhodnějších pláží je ta v místě Pomonte. Pár desítek metrů od břehu spočívá na dně vrak malé obchodní lodi ze sedmdesátých let. Hloubka je natolik malá, že při průzračné vodě ho můžeš pozorovat v masce a šnorchlu, bez lahví.
Plech trupu porostl vegetací a stal se domovem pro celé hejno ryb. Místní potápěčská centra tu pořádají ponory jak pro začátečníky, tak pro pokročilejší a samotná pláž zůstává relativně snadná v přístupu díky pohodlnému vstupu do moře.
Nejen pláže: hory, městečka a kuchyně
Vnitřek ostrova vypráví historii sahající mnoho staletí zpět. Bývalé doly na železnou rudu a pevnosti stavěné po sobě jdoucími námořními velmocemi připomínají, že toto malé území mělo velký strategický význam. Nejznámější epizoda je pobyt Napoleona, jehož bývalé rezidence lze navštívit hlavně v okolí hlavního města.
Vysoko nad pobřežní linií dominuje masiv Monte Capanne. Z hlavních vrcholových bodů za hezkého počasí vidíš nejen zátoky a přístavy, ale také další ostrovy souostroví i kontinent. Pěší stezky se liší délkou a úrovní náročnosti, takže si něco najdou jak zkušení turisté, tak lidé, kteří chtějí udělat jen kratší procházku s výhledem na moře.
Po celém dni u vody se život přesouvá do městeček, jako jsou Capoliveri nebo Marciana Marina. Úzké uličky, barevné fasády, malá náměstí s terasami a výhledem na zátoku vytvářejí atmosféru, kvůli které se sem mnoho turistů vrací každý rok. V sezóně fungují desítky restaurací, barů s občerstvením a zmrzlinářství.
Kuchyně ostrova spojuje ryby a mořské plody s rolnickými tradicemi okolních kopců. V jídelních lístcích vládnou polévky z frutti di mare, pokrmy z chobotnice a sépie a také sytnější jídla navazující na časy, kdy většina obyvatel pracovala v dolech a na poli. K tomu místní bílá vína a sladké, likérové nápoje z pozdě sbíraných hroznů, produkované malými vinicemi roztroušenými po svazích.
Jak naplánovat pobyt, abys opravdu využil možnosti
Nejlepší efekt dává střídání různých typů pláží a aktivit. Jednoho dne stojí za to vybrat dlouhou písečnou zátoku s plnou infrastrukturou – zvlášť když cestuješ s dětmi nebo osobami s omezenou pohyblivostí. Další den můžeš naplánovat výlet k jedné z bílých pláží kolem hlavního přístavu a následující věnovat výpravě do divočejší zátoky, kam se dochází pěšky.
Ostrov je výrazně zvlněný, proto při výběru pláže na daný den je dobré zkontrolovat předpověď větru a vln. Když je jedna strana pobřeží rozbouřená, druhá často bývá překvapivě klidná. Místní obyvatelé, potápěčská centra nebo majitelé barů obvykle ochotně poradí, kde bude daný den nejpříjemnější a nejbezpečnější.
Zajímavým řešením je také krátká plavba podél pobřeží nebo vypůjčení malé lodě či pontonu. Umožní ti to vidět, jak rychle se mění charakter pobřeží: od žulových srázů přes bílé stěny útesů až po tmavé, štěrkové zátoky. Taková výprava dobře ukazuje, proč mnoho lidí srovnává tento malý italský ostrov s tropickými ráji, ačkoli ve skutečnosti se nachází poměrně blízko Česka.
