Rozhodnutí prodloužit rámcovou smlouvu s americkým gigantem vyvolalo ve Francii bouřlivou diskusi o bezpečnosti dat, závislosti na velkých technologických firmách a skutečném smyslu politiky digitální suverenity, o které tamní politici mluví již roky.
Jde o smlouvu, která zahrnuje téměř milion pracovních stanic a serverů v celém vzdělávacím systému. Odborníci přitom upozorňují, že takto rozsáhlé kontrakty s komerčními giganty z USA vytlačují z trhu menší evropské technologické firmy a prohlubují závislost státu na jediném dodavateli.
Francie se dlouhodobě prezentuje jako obhájce digitální nezávislosti Evropy. V praxi však i tato země stojí před dilematem mezi deklarovanými strategickými cíli a každodenní realitou veřejné správy. Francouzské ministerstvo školství totiž právě prodloužilo smlouvu s Microsoftem na další čtyři roky, přestože oficiální dokumenty státu už několik let prosazují přednost pro open source software a cloudová řešení pod evropskou jurisdikcí.
Rozhodnutí padlo v březnu 2025 a týká se téměř milionu uživatelů ve školství, od centrální správy přes akademie až po výzkumná centra. Maximální hodnota kontraktu dosahuje 152 milionů eur. Jde o částku, která mohla podle kritiků směřovat k rozvoji lokálních řešení, certifikovaných cloudových služeb nebo vzdělávacích programů pro používání otevřeného software.
Co přesně Francie od Microsoftu nakoupila
Podle informací zveřejněných francouzskými odbornými médii prodloužilo ministerstvo školství smlouvu s Microsoftem na čtyři roky. Maximální hodnota kontraktu činí 152 milionů eur netto. Hlavní balík se týká licencí na software Microsoft a může sám o sobě pohltit až 130 milionů eur.
Smlouva pokrývá téměř milion pracovních stanic a serverů v celém vzdělávacím systému. Zahrnuje centrální správu, akademie, univerzity i výzkumná centra. Jde jak o operační systémy a kancelářské balíky, tak o serverová řešení a cloudové služby, které se staly základem každodenní práce správy i vzdělávacích institucí.
Ministerstvo školství deklaruje prioritu pro svobodný software, ale současně platí desítky milionů eur za nástroje komerčního giganta ze Spojených států. Tato praxe stojí v ostrém kontrastu s oficiální linií francouzského státu v oblasti softwaru a cloudových služeb.
Státní politika versus praxe úřadů
Problém spočívá v tom, že toto rozhodnutí je v rozporu s oficiální linií francouzského státu ohledně softwaru a cloudu. Ve francouzském právu a strategických dokumentech je už roky zakotvena priorita pro otevřený software a lokálně vyvíjená řešení. Přímo o tom hovoří článek L123-4-1 francouzského vzdělávacího kodexu, který nařizuje, aby vysoké školství přednostně využívalo svobodný software.
Francoužská digitální správa už v roce 2021 varovala ministerstva, že balíky pro spolupráci od Microsoftu nezapadají do státní strategie Cloud au centre. Ta znamená přesun klíčových služeb do cloudů splňujících určené standardy bezpečnosti a kontroly. Situaci ještě zostřil okružník premiéra z 31. května 2023, který upřesnil požadavky na takzvaný důvěryhodný cloud.
Americké velké technologické firmy, včetně Microsoftu, nesplňují část těchto kritérií. Jde především o oblast plné evropské jurisdikce nad daty. Těsně před obnovením kontraktu, 28. února 2025, rozeslala ředitelství digitalizace školství rektorům akademií dokument s jasným sdělením: veškerá citlivá data musí směřovat výhradně do řešení s francouzským certifikátem SecNumCloud.
Tento status je vyhrazen pro infrastrukturu kontrolovanou subjekty podléhajícími evropské jurisdikci a národním službám kybernetické bezpečnosti. Na tomto seznamu nejsou služby Microsoft 365 ani Google Workspace. Resort tak nakupuje nástroje, jejichž použití pro citlivá data sám omezuje. Jde o učebnicový příklad nesouladu mezi politikou a praxí.
Jaká rizika přináší závislost na jednom dodavateli
Ve francouzské veřejné debatě se stále častěji objevuje otázka, zda se digitální suverenita nestala prázdným heslem. Je snadné ji zmiňovat na konferencích, ale mnohem obtížnější aplikovat v každodenních nákupních rozhodnutích. Udržování dlouhodobých kontraktů s Microsoftem upevňuje závislost na jediném dodavateli, a to jak technologicky, tak finančně.
Instituce si zvykají na konkrétní ekosystem, školení a postupy se budují kolem jedné sady nástrojů. Každý pokus o změnu znamená obrovské náklady a odpor uživatelů. Pro stát to vytváří tři hlavní rizika:
- Politické riziko – případná napětí mezi USA a Evropskou unií mohou zasáhnout přístup ke službám nebo podmínky spolupráce
- Právní riziko – konflikt mezi evropskými předpisy o ochraně dat a americkými zákony umožňujícími službám přistupovat k informacím uloženým u firem z USA
- Technologické riziko – uzavřený ekosystem ztěžuje migraci k alternativám a blokuje rozvoj lokálních řešení
- Finanční riziko – dlouhodobé smlouvy zvyšují náklady na případný přechod k jiným dodavatelům
- Vzdělávací riziko – uživatelé se učí pouze nástroje jedné firmy místo obecných digitálních kompetencí
Odborníci upozorňují, že tak velké kontrakty s komerčními giganty ze Spojených států vytlačují z trhu menší evropské technologické firmy. Pro státy, které deklarují záměr budovat vlastní technologické kompetence, jde o vážný strategický problém. Částka 152 milionů eur mohla částečně podpořit rozvoj lokálních open source řešení nebo cloudových služeb certifikovaných v SecNumCloud.
Proč úřady a školy přesto volí Microsoft
Z pohledu úředníků bývají argumenty pragmatické. Microsoft dodává kompletní, léta známá řešení, která jednoduše fungují a jsou uživateli akceptovaná. V době, kdy správa čelí nedostatku IT personálu, nikdo nechce riskovat nasazení nástrojů vyžadujících dlouhé zavádění.
Přidávají se i otázky interoperability. Soubory, které si vyměňují ministerstva, univerzity a firmy, často vznikají v balíku Office. Udržení kompatibility formátů se jeví jako argument pro zachování status quo. Mnoho správních institucí volí to, co je známé a prověřené, i když to stojí v rozporu s oficiální státní strategií.
Ve prospěch Microsoftu hrají také velké slevy při vyjednávání celostátního kontraktu a rozsáhlé programy technické podpory. Pro jednotlivý úřad to znamená reálnou úsporu času a starostí. Každé takové rozhodnutí však přímo ovlivňuje to, jaké nástroje se učí mladí lidé.
Pokud celé vzdělávací prostředí denně používá řešení jednoho dodavatele, žáci si přirozeně zvykají na jeho ekosystém. V praxi to znamená, že při vstupu na trh práce si často nedokážou představit práci bez konkrétních aplikací. To posiluje pozici globálních firem a ztěžuje rozšíření alternativ, i když jsou levnější nebo lépe chrání soukromí.
Čemu se z toho může naučit Česko
Ačkoliv se věc týká Francie, motivy silně připomínají česká dilemata. České školy a úřady také masově využívají nástroje Microsoftu nebo Googlu, zatímco diskuse o národní či evropské digitální suveraenitě teprve nabírá na síle. Případ francouzského kontraktu ukazuje, že samotné strategie a zákony nestačí.
Bez důsledné podpory lokálních dodavatelů, bezpečnostních požadavků vymáhaných při výběrových řízeních a plánu migrace na nezávislejší řešení státy snadno upadnou do pohodlné, ale riskantní závislosti. V českých podmínkách to může znamenat potřebu vytvářet společné evropské cloudy pro vzdělávání, zdravotnictví nebo správu. Také dlouhodobé programy přechodu škol na otevřená řešení – nejprve v malých pilotních projektech, pak ve větším měřítku.
Současně stojí za to mluvit s učiteli a studenty o tom, že digitální kompetence nejsou jen ovládání konkrétního produktu. Jde o porozumění samotným principům fungování nástrojů: cloudu, sdílení dokumentů, šifrování dat. Díky tomu je snazší měnit dodavatele, když to vyžaduje veřejný zájem, a nebýt natrvalo připoután k jednomu logu. Možná právě francouzská zkušenost může posloužit jako inspirace, jak se takovým situacím vyhnout.
