Evropané stále častěji hlásí problémy s duševním zdravím a nová data ukazují překvapivého viníka každodenní úzkosti. Není to ani inflace, ani pracovní stres.
Nejnovější rozsáhlý sociologický průzkum provedený na tisících obyvatel Francie ukazuje, že vůbec ne inflace, práce ani fyzické zdraví jim nejvíc kazí náladu. Největší úzkost vyvolává něco, o čem se zřídka mluví v kategoriích „psychické hrozby“ – vlastní citový život.
Vědci upozorňují na pozadí celé situace: politické napětí, klimatická krize, následky pandemie, zdražování – to všechno neustále zvyšuje hladinu stresu. Podle dostupných dat dokonce každý pátý člověk během roku zažívá příznaky duševních poruch. Stále častěji hovoříme o depresi, úzkosti, vyhoření nebo závislostech.
Stále více kampaní povzbuzuje k tomu, abychom mluvili o emocích, hledali podporu a nestyděli se za terapii. To začína fungovat – roste ochota sdílet své problémy. Když však respondenti měli určit, co je dnes znepokojuje nejvíce, výsledky se pro mnohé ukázaly jako překvapivé.
Rozsáhlý průzkum odhaluje skutečnou podobu našich obav
Výzkum, připravený v rámci projektu Mental Combat, byl věnovaný psychické kondici. Zúčastnilo se ho více než třináct tisíc lidí. Respondenti odpovídali mimo jiné na jednoduchou, ale velmi přesně mířenou otázku: „Úplně upřímně, jak se teď cítíš?“
Odpovědi silně ukazují emocionální rozkolísanost. Část účastníků deklaruje, že se cítí extrémně vyčerpaná, jiná prožívá velmi dobré období. Většina osciluje někde uprostřed, jednou si radí docela dobře, jindy propadá sklíčenosti, úzkosti nebo nespavosti.
Psychologové zdůrazňují, že právě tento směs emocí odráží dnešní dobu. Francie, stejně jako ostatní evropské země, čelí řadě krizí najednou. Ekonomická nejistota se mísí s ekologickými obavami, politická polarizace se prohlubuje a digitální svět vytváří nové formy sociálního tlaku.
Odborníci z oblasti klinické psychologie upozorňují, že lidé dnes čelí nízkému, ale chronickému stresu, který se táhne měsíce a roky. Tento typ zatížení může být devastující – tělo a mysl nemají šanci se řádně zregenerovat.
Co trápí lidi nejvíc? Láska předstihla peníze i zdraví
Účastníci studie dostali seznam klíčových oblastí života a měli určit tu, která je teď stresuje nejsilněji. Sebrané odpovědi se poskládaly do jednoduchého, ale silného obrazu. Téměř každý pátý člověk uvedl, že největším zdrojem úzkosti je jeho milostný život.
Vztah, jeho absence, rozchod, komplikovaná relace, strach ze samoty – právě kolem těchto témat se koncentruje nejvíc napětí. Současně asi dvacet tři procent dotázaných říká přímo, že se obecně bojí o vlastní budoucnost. Těžko se v ní orientují a nedokážou si představit klidný, stabilní život v následujících letech.
Toto už není jednotlivá starost, ale širší pocit nejistoty. Psychiatři zaznamenávají podobný trend i v jiných evropských zemích včetně Česka. Mladí dospělí ve věku dvaceti až třiceti pěti let hlásí nejvyšší míru úzkosti spojené s partnerstvím.
Překvapivé je, že finanční situace a pracovní stres, které dlouho dominovaly žebříčkům stresorů, tentokrát skončily níž. Neznamená to, že by peníze přestaly být důležité. Spíš se ukazuje, že emocionální život má na naši psychiku ještě silnější dopad, než jsme si mysleli.
S kým mluvíme o úzkosti a smutku
Když psychika začíná selhávat, lidé se stále méně zavírají do sebe. Data z dotazníku ukazují, na koho se nejčastěji obracejí pro podporu. Seznam je poměrně jasný:
- 57 procent se obrací na přátele
- 40 procent se svěřuje partnerovi nebo partnerce
- 32 procent využívá pomoc psychologa nebo psychiatra
- 20 procent mluví o svých obavách s rodiči
Přátelé se stávají hlavní emocionální pojistkou. Lásku hledáme nejčastěji ve vztazích, ale o svých slabostech mluvíme nejsnadněji právě v přátelství. Vidíme také rostoucí akceptaci terapie – jedna třetina respondentů má za sebou kontakt se specialistou.
Psychoterapeuté v Paříži i Praze potvrzují, že počet lidí vyhledávajících odbornou pomoc kvůli vztahovým problémům za poslední tři roky výrazně stoupl. Není to proto, že by vztahy byly horší než dřív, ale proto, že jsme si začali uvědomovat, jak zásadní vliv mají na celkovou pohodu.
Výzkumníci z Univerzity Sorbonna dodávají, že právě kvalita blízkých vztahů je jedním z nejspolehlivějších prediktorů duševního zdraví. Silnější než příjem, vzdělání nebo bydliště.
Proč zrovna láska tak silně zasahuje psychiku
Láska se obvykle spojuje s pocitem štěstí, blízkosti a bezpečí. Psychologové však zdůrazňují, že tatáž oblast se snadno mění v minové pole pro duševní zdraví. Vztah se dotýká nejcitlivějších míst: potřeby být důležitý, strachu z odmítnutí, touhy po akceptaci.
Specialisté z oboru klinické psychologie vysvětlují, že partner v relaci plní jakousi doplňující funkci. Očekáváme, často nevědomě, že bude dokonale rozumět našim potřebám, podporovat naše ego, konejšit obavy, přijímat náš hněv. Když realita tohle nesplní, objevuje se frustrace, pocit zklamání, a někdy hluboký smutek.
Čím větší máme očekávání vůči vztahu, tím snáz se spouštějí silné úzkosti – před ztrátou, zradou, pocitem méněcennosti, nedostatečné atraktivity nebo prostě tím, že nejsme dost dobří. K tomu přistupují vzorce vynesené z domova, dřívější zranění, zkušenosti z předchozích relací.
Pro část lidí je láska prostorem neustálého napětí: jednou euforie, pak panika a zoufalá potřeba kontroly. Psychiatři z pražské Thomayerovy nemocnice upozorňují, že lidé s úzkostnou vazbou mají výrazně vyšší riziko depresivních epizod během vztahových krizí.
Sedm nejčastějších obav ve vztazích
Psychoterapeuti popisují katalog strachu, které se ve vztazích opakují překvapivě často. Nejde o poruchy, ale o klasické, všední obavy, s nimiž se potýká mnoho párů. Dají se shrnout do několika fází relace:
- První kontakt – dilema typu: „Mám napsat první?“ nebo „Proč se neozývá, co jsem udělal špatně?“
- První noc – obavy o vlastní tělo, o to, zda jsem dost dobrý, o reakci druhé strany
- Ujasňování vztahu – otázka: „Je to něco vážného, nebo jen prchavá záležitost?“
- Společné bydlení – strach ze ztráty osobního prostoru, konflikty o návyky, životní rytmus, nepořádek
- Střet hodnot – rozdílné politické názory, jiný přístup k práci, penězům, výchově dětí, sexualitě
- Větší investice – rozhodnutí o společné hypotéce, dítěti, stěhování
- Dlouhý vztah – úzkost z proměny citů, otázka, zda vztah ještě žije, nebo už je to jen zvyk
Psychiatři poznamenávají, že tento typ obav je z velké části normální. Jsou součástí procesu přibližování se k druhému člověku. Problém vzniká, když úzkost neklesá z vysoké úrovně, paralyzuje rozhodování nebo tlačí do toxických vztahů.
Výzkumníci z Univerzity Karlovy zjistili, že lidé, kteří umějí pojmenovat své vztahové obavy a mluvit o nich s partnerem, mají třikrát nižší riziko rozvoje úzkostné poruchy. Komunikace funguje jako ochranný faktor.
Kdy se zdravá obava mění v emocionální past
Ne každá vztahová nejistota znamená poruchu. Ve zdravém vztahu bývají období napětí, žárlivosti, frustrace. Rozdíl spočívá v tom, co se děje dál: zda o tom dokážeme mluvit, regulovat emoce, hledat kompromis.
Psychologové vyjmenovávají signály, že úzkost ve vztahu přestává být přirozená a začíná ničit duševní zdraví. Patří sem neustálé kontrolování telefonu partnera, sociálních sítí, zjišťování polohy. Silný strach z toho být sám byť jen na jeden večer.
Další varovný příznak je pocit, že bez druhé osoby „neexistujeme jako člověk“. Setrvávání ve vztahu navzdory slovnímu nebo fyzickému násilí ze strachu ze samoty. Úplné podřízení vlastních plánů očekáváním partnera.
V takových situacích odborníci hovoří o emocionální závislosti nebo hlubších obtížích s pocitem vlastní hodnoty. Vztah tu nerány neléčí, spíš je kopíruje a prohlubuje. Terapeutka Jana Nováková z centra Eset v Praze říká, že v ambulanci vidí stále více mladých lidí, kteří uvízli v toxických vztazích právě kvůli panickému strachu ze samoty.
Láska a úzkost o budoucnost – kumulace krizí
To, že tolik lidí uvádí vztahy jako hlavní zdroj nepokoje, není náhoda. Poslední roky jsou obdobím, kdy se soukromý život mimořádně silně střetává s vnějšími krizemi. Pandemie izolovala partnery, vystavila na zkoušku páry zavřené na malém prostoru.
Ekonomická krize zasahuje plány na koupi bytu, založení rodiny, narození dětí. Výsledkem je, že na jedné misce vah skončí hodně výzev najednou: finance, práce, zdraví, a vedle toho napjaté vztahy. Pro mnoho lidí měl být vztah bezpečným přístavem, a stal se další oblastí nejistoty.
To vysvětluje, proč v dotaznících stále výš vychází úzkost o citový život, a ne už jen o peníze nebo kariéru. Psychiatři z Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech zaznamenávají obdobný trend i mezi českými pacienty.
Stojí za to si pamatovat, že láska dokáže fungovat také jako tlumič krizí. Stabilní, vřelý vztah výrazně snižuje riziko deprese nebo vyhoření, usnadňuje zvládání každodenního stresu, motivuje k hledání pomoci. Když se partneři vzájemně podporují, stávají se pro sebe jakýmsi psychickým štítem.
Klíč tkví v tom neočekávat od druhého člověka zázraky, ale budovat vztah, který reálně pomáhá, místo aby přitěžoval dalšími nároky. Čím lépe rozumíme vlastním emocím a potřebám, tím méně je pravděpodobné, že partner se stane zdrojem trvalé úzkosti.
Vztahy jako základ duševního zdraví
Stále častěji psychoterapeuti povzbuzují, abychom na duševní zdraví nahlíželi právě prizmatem vztahů. Nejen těch romantických – také přátelství, rodinných vazeb, vztahů v práci. Když má člověk kolem sebe síť rozumných, laskavých kontaktů, snáze snáší krize.
Proto rozhovor o tom, jak milujeme, jak se hádáme, jak se rozcházíme a jak se vracíme k rovnováze, se stává jedním z nejdůležitějších témat současné psychologie. Možná je načase přestat se dívat na lásku jen jako na zdroj radosti, a začít ji brát také jako oblast, která vyžaduje péči, pozornost a někdy i odbornou pomoc. Koneckonců, není snad твoje duševní pohoda důležitější než dokonalý vztah z románu?
