Stále více lidí trpí úzkostí a depresí, přičemž cesta k diagnóze bývá dlouhá a vyčerpávající. Vědci připravují průlom, který by mohl výrazně zkrátit čekání na správnou léčbu.
V ordinacích psychiatrů a praktických lékařů stále dominuje rozhovor, psychologické testy a pozorování příznaků. K tomuto repertoáru by brzy mohlo přibýt něco překvapivě běžného – krevní test, který má signalizovat, zda se v organismu rozvíjí deprese nebo úzkostné poruchy, a to v jejich velmi raném stadiu.
Psychiatrie se po celá léta opírala především o popis příznaků: pacient vypráví o tom, jak se cítí, lékař pokládá otázky a snaží se přiřadit obraz ke konkrétní diagnóze. Tento model pomáhá mnoha lidem, ale často zanechává prostor pro nejistotu – zejména když jsou příznaky atypické, nejasné nebo se mísí s jinými chorobami. Výzkumy prováděné v Evropě i jinde ve světě ukazují, že v krvi osob s depresí či silnou úzkostí se objevují charakteristické biologické stopy.
Jak může krev prozradit náš psychický stav
Vědci tyto stopy nazývají biomarkery. Může jít o určité hormony stresu, například změněnou hladinu kortizolu, vybraná bílkovinná složení spojená se zánětlivou reakcí, fragmenty genetického materiálu ovlivňující práci mozku nebo látky regulující komunikaci mezi nervovými buňkami.
Biomarkery představují chemické otisky duševních poruch, které lze zachytit ve vzorku krvi pomocí citlivých laboratorních testů. Pokud se jejich vzorce propojí s příznaky, které pacient udává, lékař získává další, objektivní vrstvu informací. Nenahrazuje to rozhovor, ale doplňuje ho.
Pro starší osoby mohou mít tyto testy zvláštní význam. U seniorů bývá zhoršení nálady připisováno věku či samotě, přitom za apatií se může skrývat plně rozvinutá deprese, která vyžaduje léčbu stejně jako cukrovka nebo hypertenze. Psychiatři i neurologové zdůrazňují, že objektivní měření může urychlit zahájení terapie.
Od obyčejné zkumavky k rychlejší diagnóze
Představte si klasickou situaci: někdo se měsíce cítí vyčerpaný, má problémy se spánkem, netěší ho věci, které mu dříve přinášely radost. Vyšetření štítné žlázy, krevní obraz, hladina železa – vše v normě. Objevuje se otázka, zda jde již o depresi, nebo jen o horší období.
V takových případech by krevní test zaměřený na psychické biomarkery mohl fungovat jako chybějící dílek skládačky. Výsledek by mohl:
- posílit podezření na depresi nebo úzkostné poruchy
- naznačit nutnost okamžité psychiatrické konzultace
- ukázat, že problém má spíše jiný základ
- umožnit sledování účinnosti léčby v čase
- pomoci rozlišit mezi různými typy depresivních stavů
- odhalit biologické predispozice k duševním potížím
Čím rychleji má lékař solidnější data, tím dříve může navrhnout konkrétní plán léčby místo několika měsíců čekání na další vývoj. Psychologové upozorňují, že brzký zásah výrazně zvyšuje šanci na úspěšnou terapii.
Pro mnoho lidí je sama vědomost, že se něco projevuje ve výsledcích testů, důležitým argumentem k tomu, aby svůj stav brali vážně a neodkládali terapii. Mizí také častá obava: možná si to všechno jen namlouvám.
Nová éra psychiatrie přizpůsobené pacientovi
Osoby, které se léčily z deprese, dobře znají tento scénář: první lék – žádné zlepšení, druhý – silné vedlejší účinky, třetí – teprve po několika měsících něco začíná fungovat. Tato fáze bývá nejodrazující.
Pokud biomarkery potvrdí konkrétní typ poruchy a ukážou způsob reakce organismu na stres, lékař může přesněji vybrat lék od samého začátku: druh látky, dávku, a dokonce kombinaci s psychoterapií, fyzickou aktivitou nebo změnou stravy. Výzkumníci z univerzitních center zkoumají, jak jednotlivé parametry krve korelují s odpovědí na různé skupiny antidepresiv.
Cíl je jednoduchý: méně hledání naslepo, méně neúspěšných pokusů, rychlejší úleva od příznaků. Informace z krve mohou pomoci předvídat, jak pacient zareaguje na některé skupiny léků – například zda mu hrozí prudký nárůst hmotnosti, nespavost nebo zesílení úzkosti.
Otvírá se tak cesta k terapiím šitým na míru, kde cílem není jen remise příznaků, ale také udržení co nejnormálnějšího fungování v každodenním životě. Neurobiologové zdůrazňují, že individualizovaný přístup může výrazně snížit počet pacientů, kteří léčbu předčasně ukončí kvůli nežádoucím účinkům.
Co tyto testy reálně změní v ordinaci lékaře
Pokud vstoupí krevní vyšetření na depresi a úzkost do běžné praxe, může vypadat jako běžné laboratorní vyšetření vedle lipidogramu nebo glukózy. Rozdíl bude v interpretaci výsledku a dalších krocích.
Odborníci však zdůrazňují, že ani ten nejpokročilejší test nenahradí rozhovor s lékařem a terapeutický vztah. Výsledek z laboratoře neukáže, co konkrétně daná osoba prožívá: smutek po ztrátě blízkého, vyhoření v práci, domácí násilí, chronickou samotu.
Lékař musí stále naslouchat, vyptávat se, zohledňovat životní historii a kontext, který žádný přístroj v zkumavce neuvidí. Psychiatři připomínají, že duševní zdraví závisí na kombinaci biologických, psychologických a sociálních faktorů.
Objevují se také otázky ohledně dostupnosti. Dostane se takové vyšetření jen do velkých měst a soukromých klinik, nebo se stane standardem ve veřejném zdravotnictví? Jak zabezpečit data, aby výsledky nebyly zneužity například při zaměstnávání nebo pojištění?
Tyto pochybnosti vyžadují jasné právní úpravy a reálná finanční rozhodnutí. Samotná existence technologie nezaručuje, že získá rovnoprávné místo v systému. Ministerstva zdravotnictví v evropských zemích sledují vývoj s opatrným zájmem.
Kde je dnes věda a co nás čeká po roce 2026
Badatelé na těchto testech již pracují v mnoha evropských zemích. Laboratoře porovnávají výsledky tisíců lidí s různými typy poruch a s kontrolní skupinou, která takové problémy neudává. Cílem je ujistit se, že test skutečně ukazuje na depresi či úzkost, a ne na jinou chorobu, například zánětlivý stav nebo závažné somatické onemocnění.
Plán počítá nejprve se zavedením testů ve vybraných centrech v pilotním režimu. Teprve až se výsledky ukážou jako opakovatelné a prakticky použitelné, bude možné uvažovat o širším zavedení do běžných ambulancí. Jedná se spíše o perspektivu několika let než měsíců.
Výzkumníci z univerzit v Berlíně, Amsterdamu a Kodani spolupracují na standardizaci metod měření. Odborníci z Evropské psychiatrické asociace doporučují opatrný optimismus, ale varují před přehnanými očekáváními.
Má se běžný pacient už teď o toto zajímat
Pro osoby, které dnes bojují s příznaky deprese nebo úzkosti, je nejdůležitější to, co je dostupné okamžitě: návštěva praktického lékaře, psychologa, psychiatra, rozhovor s blízkými, změna některých návyků. Krevní test se může v budoucnu stát dalším prvkem této skládačky, ale nenahradí první krok – požádat o pomoc.
Stojí však za to vědět, že nadcházející roky mohou změnit způsob, jakým mluvíme o duševním zdraví. Pokud se deprese začne objevovat ve výsledcích vyšetření vedle cholesterolu nebo glukózy, diskuse o ní se může ještě více posunout ze sféry trapných témat do běžného lékařského rozhovoru.
Pro část lidí to bude velké ulehčení: snazší je přijmout diagnózu, když za ní stojí jak rozhovor, tak jasný signál z organismu. Na druhou stranu se objeví pokušení redukovat vše na čísla. A duševní zdraví vždy zůstane kombinací biologie, prožitků, vztahů a každodenního prostředí. Techniku lze vylepšit, člověka je stále třeba vyslechnout.
