Necelý den autem z České republiky, krátká plavba trajektem a najednou se ocitneš u vody tak průzračné, že vidíš každý kamínek na dně. Toto místo vypadá jako exotický kurort z katalogu cestovní kanceláře.
Bílé zátoky, tyrkysové moře, borovicové lesy vonící pryskyřicí a hory spadající přímo do vody. A přesto se tu dají najít pláže, kde ani v sezóně nemusíš bojovat o každý metr ručníku.
Tento malý ostrov ležící naproti toskánskému pobřeží patří do Národního parku Toskánského souostroví. Právě ochrana přírody vysvětluje, proč je tu voda tak čistá a proč velká část pobřeží zůstává divoká.
Po výstupu z trajektu se krajina mění až neuvěřitelně rychle. V průběhu několika kilometrů projedeš od dlouhé písečné pláže ideální pro rodiny k miniaturní zátoce mezi útesy, kam vede jen pěšina mezi keři makchie. Jedna část ostrova žije rytmem barů a plážových restaurací, druhá připomíná vzdálený téměř neobydlený kousek země. Mimořádně průzračná voda je výsledkem kombinace bílých oblázkových pláží, světlých skal a ochrany mnoha úseků pobřeží v rámci národního parku.
Jak se tam dostat a kdy cestu naplánovat
Nejsnazší způsob je trajekt z toskánských přístavů, především z okolí Piombina. Odtud vyplouvají trajekty do Portoferraio, největšího města a přirozené brány celého ostrova. Na trajekt můžeš najet autem, což výrazně usnadňuje každodenní změnu pláže nebo cestu k ukrytějším zátokám.
Pro cestuješ letadlem, dobré řešení je let do některého z toskánských měst na pevnině a pak přestup na vlak směrem k pobřeží. Ze stanice běžně jezdí autobusy nebo taxíky přímo do přístavu. Mnoho turistů volí kombinaci vlak plus trajekt, aby se vyhnulo dlouhým hodinám za volantem.
Nejlepší období pro cestu je pozdní jaro a raný podzim. Voda je už nebo ještě dostatečně teplá, dny dlouhé a na silnicích i plážích se uvolňuje prostor. Ideální čas pro ty, kdo chtějí spojit koupání s pěšími výlety po kopcích.
Červenec a srpen přitahují nejvíce dovolenkářů. Život tady pulzuje do pozdních nočních hodin, funguje plná turistická infrastruktura, ale oblíbené písečné úseky bývají opravdu přeplněné. Velmi průzračnou vodu ocení zejména milovníci šnorchlování v září, kdy se provoz trochu uklidní a viditelnost pod hladinou se obvykle zlepší.
Na první návštěvu stačí rezervovat minimálně tři až čtyři dny. Týden už ti umožní střídat pláže, horské stezky a městečka uvnitř ostrova.
Písečné pláže pro rodiny a milovníky pohodlí
Světlá měkká pláž, pozvolný vstup do moře, bary těsně za zády – taková místa lákají rodiny s dětmi a lidi, kteří chtějí u vody strávit celý den bez nutnosti tahat si proviant v batohu.
Cavoli na jihozápadním pobřeží má tvar široké zátoky s jemným světlým pískem. Moře tady dlouho zůstává mělké, což usnadňuje zábavu těm nejmenším i těm, kdo se v hluboké vodě necítí jistě. Poloha směrem na jih zajišťuje, že slunce tu svítí opravdu dlouho a nedaleký horský masiv chrání pláž před chladnějšími větry. V nejvyšší sezóně se východní část zátoky mění v místo hlučnějších setkání a plážových mejdanů, západní zůstává klidnější.
Biodola poblíž největšího přístavu kombinuje širokou písečnou zátoku a zalesněné kopce sahající téměř k vodní linii. Funguje tu několik organizovaných koupališť s lehátky, ale najdeš i volné úseky pláže. Po stranách zátoky u skal se voda rychle rozjasňuje a vytváří dobré podmínky pro rekreační šnorchlování.
Lacona patří mezi nejdelší pláže ostrova. Světlý písek, široký pás břehu a klidné písčité dno lákají k dlouhým procházkám podél moře. Na místě fungují školy a půjčovny vybavení pro windsurfing, plachtění nebo paddleboarding, což přitahuje aktivní návštěvníky. Chráněná poloha způsobuje, že moře tu často zůstává poměrně klidné i při větrném počasí.
Marina di Campo spojuje dlouhý úsek písku s živým městečkem hned za linií stromů. Ráno se tu můžeš v klidu plácal v mělké vodě a odpoledne přejít na zmrzlinu, procházku po nábřežní promenádě nebo nákupy v malých obchůdcích. Jedno z nejuniverzálnějších míst pro rodiny i skupiny přátel.
- Cavoli – hodně slunce, rozdělení na tišší a hlučnější část
- Biodola – široká zátoka, dobrá základna pro lehké šnorchlování
- Lacona – dlouhá pláž, vodní sporty, klidnější voda
- Marina di Campo – písek plus půvabné městečko hned vedle
Bílé oblázky a tajné zátoky jako z Karibiku
Když se písek změní na světlé oblázky vyhladené vlnami, barva moře přejde do intenzivního tyrkysového odstínu. Potřebuješ boty do vody, ale vizuální efekt a zážitky pod maskou kompenzují každý krok.
Sansone je jedna z nejcharakterističtějších zátok na severní straně ostrova. Bílé oblázky, smaragdová voda a strmé útesy po stranách vytvářejí pohled, který nelze zaměnit s jakýmkoli jiným místem. Abys se tam dostal, musíš sejít pěšinou mezi křovinami. Trasa není extrémní, ale lepší mít pohodlnou obuv a volné ruce.
Kousek blíž k přístavnímu městečku najdeš pláž známou křišťálově čistou vodou a světle šedými kamínky, která je součástí ochranné zóny. Kontrast mezi bělostí kamenů a tmavší modří v hloubce dělá obrovský dojem a ryby připlují opravdu blízko k břehu.
Capo Bianco, další z místních perel, vyžaduje sestup po schodech. Po dosažení dna tě přivítá široký oblouk zátoky se světlými útesy v pozadí. Velmi světlé oblázky dále rozjasňují vodu a zesilují efekt skleněného moře. Díky ochraně skal je to dobré místo, když na otevřenějších plážích jsou vlny příliš vysoké.
Tropické výhledy na jihu ostrova
Na jihozápadním břehu leží Fetovaia – zátoka, která z ptačí perspektivy vypadá jako záběr z oceánského ostrova. Světlý písek, zelený poloostrov vrážející se do moře a velmi čistá voda měnící odstín podle hloubky a denní doby. Na levé straně zátoky žulové skály tvoří přirozené terasy na opalování daleko od hlavního davu.
Nedaleko horního městečka se nachází zátoka Felciaio, malá, obklopená skalami, částečně upravená člověkem. Kameny uspořádané u břehu vytvářejí něco jako přírodní bazén, ideální pro klidné koupání a hry ve vodě. Při dobré viditelnosti z pláže vidíš v dálce obrys ostrova Montecristo.
Ve stejné oblasti najdeš pláž Innamorata, za kterou se rozprostírá terén bývalých dolů. Naproti v malé vzdálenosti od břehu leží dva malé ostrůvky. Můžeš k nim doplout kajakem, šlapadlem nebo plavat, pokud máš dobrou kondici. Na dně tu žije hodně druhů ryb, takže maska a šnorchl se opravdu hodí.
Pro ty, kdo hledají klid a dobrodružství, skrývá pobřeží i méně známé obtížněji dostupné zátoky. Jedna z nich je Acquarilli – kamenitá útulná pláž, kam vede úzká pěšina a dost strmé schody. Nejsou tu bary, půjčovny, sprchy ani lehátka. Musíš vzít vodu, něco k jídlu, slunečník a pořádný krém s filtrem.
Jiným místem je Remaiolo, zátoka obklopená zelenými svahy, kam se dostaneš lodí nebo po polních cestách. Méně pohodlný přístup způsobuje, že i v sezóně bývá klidněji než na známých písečných plážích.
Ještě divočejší jsou miniaturní zátoky skalnatého charakteru jako Cala delle Alghe, Cala dell’Inferno nebo Cala Marconi. Obvykle k nim musíš dojít náročnou stezkou nebo doplout malou lodí. Odměnou je pocit, že máš celé místo jen pro sebe a možnost plavat ve vodě mimořádné průzračnosti.
Před výpravou do odloučených zátok je dobré reálně zhodnotit svou kondici, vzít uzavřenou obuv, zásobu vody a omezit zavazadla na minimum.
Vrak lodi těsně pod hladinou – lahůdka pro potápěče
Jednou z nejpozoruhodnějších pláží je ta v místě Pomonte. Několik desítek metrů od břehu spočívá na dně vrak malého obchodního plavidla ze sedmdesátých let. Hloubka je natolik malá, že při průzračné vodě ho můžeš pozorovat v masce a šnorchlu bez lahví.
Plech trupu porostl rostlinami a stal se domovem celých hejn ryb. Místní potápěčská centra tu pořádají ponory jak pro začátečníky, tak pro pokročilejší a samotná pláž zůstává poměrně snadná v přístupu díky pohodlnému vstupu do moře.
Nejen pláže – hory, městečka a kuchyně
Vnitřek ostrova vypráví historii sahající mnoho století zpět. Bývalé doly na železnou rudu a pevnosti stavěné po sobě jdoucími námořními mocnostmi připomínají, že toto malé území mělo velký strategický význam. Nejznámější epizodou je pobyt Napoleona, jehož dřívější rezidence můžeš navštívit především v okolí hlavního města.
Vysoko nad pobřežní linií dominuje masiv Monte Capanne. Z hlavních vrcholových bodů v jasné dny vidíš nejen zátoky a přístavy, ale i další ostrovy souostroví a pevninu. Pěší stezky se liší délkou i úrovní obtížnosti, takže si přijdou na své zkušení turisté i ti, kdo chtějí udělat jen kratší procházku s výhledem na moře.
Po celém dni u vody se život přesouvá do městeček jako Capoliveri nebo Marciana Marina. Úzké uličky, barevné fasády, malá náměstí s terasami a výhledem na zátoku vytvářejí atmosféru, kvůli které se sem mnoho turistů vrací každý rok. V sezóně fungují desítky restaurací, barů s občerstvením a zmrzlinářství.
Kuchyně ostrova spojuje ryby a mořské plody s rolnickými tradicemi okolních kopců. V jídelních lístcích kralují polévky s frutti di mare, pokrmy z chobotnice a sépie a také sytnější jídla navazující na doby, kdy většina obyvatel pracovala v dolech a na polích. K tomu místní bílá vína a sladké likéry z pozdně sbíraných hroznů produkované malými vinicemi roztroušenými po svazích.
Jak si pobyt naplánovat, aby to opravdu stálo za to
Nejlepší výsledek dává střídání různých typů pláží a aktivit. Jednoho dne stojí za to vybrat dlouhou písečnou zátoku s plnou infrastrukturou, zejména pokud cestuješ s dětmi nebo lidmi s omezenou pohyblivostí. Dalšího můžeš naplánovat výlet k jedné z bílých pláží kolem hlavního přístavu a následující věnovat výpravě do divočejší zátoky, kam se dochází pěšky.
Ostrov je hodně zvlněný, proto při volbě pláže na daný den je dobré zkontrolovat prognózu větru a vln. Když jedna strana pobřeží je rozbouřená, druhá často bývá překvapivě klidná. Místní obyvatelé, potápěčská centra nebo majitelé barů obvykle rádi poradí, kde bude daný den nejpříjemnější a nejbezpečněji.
Zajímavým řešením je také krátká plavba podél pobřeží nebo pronájem malé lodě či pontonu. Umožňuje to vidět, jak rychle se mění charakter pobřeží – od žulových útesů přes bílé stěny skal po tmavé štěrkové zátoky. Takový výlet dobře ukazuje, proč mnoho lidí srovnává tento malý italský ostrov s tropickými ráji, ačkoli se ve skutečnosti nachází poměrně blízko České republiky.
