Příkrá silnice vedoucí k známému lyžařskému středisku každou sezonu chytá nepřipravené řidiče, cyklisty i rodiny s dětmi do pasti. Pro jedny je to vytouženýkultový výšlap známý z Tour de France, pro druhé nervózní serpentiny bez stínu.
Horská silnice ze Saint-Lary-Soulan do vysokohorského sektoru Pla d’Adet v Pyrenejích vypadá na mapě nevinně. V praxi ale překvapí i zkušené. Řidiče čekají ostré zatáčky,kluzký povrch a děti reptající na zadním sedadle.
Saint-Lary-Soulan leží asi dvě hodiny jízdy od Toulouse a pyšní se největším lyžařským areálem v Pyrenejích. Nabízí přes 100 kilometrů tras, 700 hektarů sjezdovek a tři propojené sektory: Pla d’Adet, Espiaube a Vallon. V nejvyšší sezoně míří k horám až 10 tisíc lyžařů denně, velmi často právě touto jedinou silnicí.
Už za kruhovým objezdem ve Vignec se asfalt prudce odpoutává ode dna údolí Aure. Po několika těsných zatáčkách mizí poslední domy a před očima se objeví lyžařská stanice zavěšená na hřebenu v nadmořské výšce asi 1700 metrů. Pohled působí dojmem, ale pro nepřipravené řidiče i cyklisty je to teprve začátek námahy.
Profil stoupání: čísla, která nechybám neodpouštějí
Podle oficiálních údajů měří trasa z Vignec do Pla d’Adet asi 10 kilometrů, celkové převýšení činí 834 metrů. Průměrný sklon: 8,5 procenta. To už samo o sobě hodně napoví, ale situace v praxi bývá ještě náročnější.
Prvních asi 7 kilometrů sklon téměř neklesá pod 10 procent. Na krátkých úsecích dosahuje přes 12 procent, místy dokonce až 13 procent. V létě při plném slunci to znamená pomalé, vyčerpávající šplhání na rozpáleném asfaltu. V zimě zase riziko problémů s trakcí, pokud někdo podcení zimní výbavu auta.
Cyklisté mají k dispozici speciální tabule umístěné každý kilometr. Ukazují, kolik cesty zbývá do vrcholu a jaký sklon čeká na dalším úseku. To pomáhá lépe rozložit síly, ale také rychle uvědomí, že tohle není nevinná rodinná vyjížďka na kole. Výzkumníci z Univerzity v Toulouse upozorňují, že právě na tento typ stoupání si tělo potřebuje zvyknout postupně.
První kilometry bez jediného kousku stínu
Celý začátek trasy vede otevřenou krajinou. Stromy jsou daleko, stín prakticky neexistuje. V létě se asfalt rozpaluje na teploty přesahující 50 stupňů Celsia, což pocítí nejen pneumatiky, ale i brzdy. Zimní podmínky přinášejí jiné komplikace: kluzký povrch v místech, kde slunce nestačí roztát zledovatělý sníh.
V polovině stoupání se objevuje vesnice Soulan. Pro mnohé to je záchranný bod – stojí tam tradiční fontána s ledově chladnou vodou, u které zastavují turisté i místní cyklisté. Dál se silnice vzpíná směrem k Espiaube, kde se v široké zatáčce odpojuje odbočka na Col de Portet.
Posledních pár kilometrů je přímočařejších, ale stále prudkých. Nahoře u stanice stojí pomníky a tabule věnované mimo jiné Raymondu Poulidorovi. Právě sem vedl jeden z legendárních závěrů Tour de France a 13. července 2024 zde zvítězil ve žlutém dresu Tadej Pogačar. Pro mnoho amatérů je už samotná skutečnost, že jedou „trasou Touru“, lákadlem vyzkoušet si své síly – někdy bez odpovídající přípravy.
Auto, autobus nebo lanovka? Jak dojet bez stresu
Z pohledu řidiče je silnice technicky sjízdná a ve slušném stavu, ale intenzivní sklon a četné zatáčky vyžadují plnou koncentraci. Z centra Saint-Lary-Soulan do Espiaube (Saint-Lary 1900) se dojede po asi 9 kilometrech horské jízdy. Pla d’Adet (Saint-Lary 1700) leží zhruba 11,5 kilometru od městečka.
Osobní auto funguje dobře pro zkušené řidiče, ovšem za podmínky funkčních brzd a zimních pneumatik v sezoně. Autobusy podléhají zvláštním časovým omezením, zvlášť v zimním období. Veřejná doprava je oblíbená mezi obyvateli Toulouse a lyžaři přijíždějícími na víkend. Lanovka představuje alternativu pro ty, kdo se bojí serpentin nebo prostě raději obdivují panorama bez stresu za volantem.
V samotné obci jsou k dispozici nabíjecí stanice pro elektromobily, fungující po aktivaci kartou. Provoz na silnici obvykle zůstává umírněný, což neznamená, že je tam klidně – časté jsou situace, kdy pomalu jedoucí auto s nejistým řidičem blokuje zezadu autobus plný lyžařů nebo skupinu cyklistů.
- Osobní automobil: vhodný pro zkušené s dobrými brzdami a zimními pneumatikami
- Autokary nad 20 míst: podléhají přísným regulacím od prosince do dubna
- Veřejná doprava: spojuje Saint-Lary s Pla d’Adet, bezplatná nebo levná podle sezony
- Lanovka: rychlé přeprava z městečka přímo na horu během několika minut
- Nabíjecí stanice: dostupné v obci pro elektromobily po aktivaci kartou
- Ski Go: kombinovaný lístek autobus plus skipas pro obyvatele Toulouse
Omezení pro velké autobusy a rostoucí zájem o veřejnou dopravu
Pro autokary nad 20 míst platí přísná pravidla v období od 8. prosince 2025 do 20. dubna 2026. Má to odlehčit nejproblematičtější úseky trasy a snížit riziko kolon i kolizí v ostrých zatáčkách. Odborníci z Národního institutu dopravní bezpečnosti upozorňují, že právě velké vozy v kombinaci se strmými serpentinami představují největší riziko.
Stále více turistů se rozhoduje nechat auto dole a volí hromadnou dopravu. Pro obyvatele Toulouse připravili nabídku Ski Go, která spojuje autobusovou jízdenku se skipasem. V jedné z posledních sezon toho využilo asi 4 tisíce lidí, což odpovídá zhruba 70 zaplněným autobusovým spojům partnerské firmy.
Na místě funguje místní autobusová linka, která vozí lyžaře mezi Saint-Lary a Pla d’Adet. K tomu se přidává lanovka: během pár minut přenese turisty z městečka rovnou na horu. Pro mnoho rodin je to mnohem méně stresující než boj se serpentinami a hledání místa na parkovišti hned u sjezdovky. Lanovka řeší dva problémy najednou: omezuje automobilový provoz na náročné trase a umožňuje přijíždějícím soustředit se na výhledy místo na brzdy.
Na vrcholu: lyžařská stanice, slunce a překvapivá prázdnota
Pla d’Adet plní v zimě funkci hlavního lyžařského zázemí celého komplexu Saint-Lary. Nachází se zde vleky, lyžařské školy pro děti, půjčovny a velké bytové domy. Sníh obvykle leží dlouho a sklon sjezdovek láká začátečníky i pokročilejší lyžaře.
Mimo sezonu se krajina diametrálně mění. Budovy z velké části zůstávají zavřené, mnoho oken je zacloněno a masivní bloky částečně zakrývají panorama. Lidé, kteří sem přijíždějí v létě „za výhledy jako z katalogu“, bývají často překvapeni, že středisko vypadá místy jako vylidněné sídliště na konci asfaltu.
Výška kolem 1700 metrů a odraz paprsků od sněhu i světlého betonu tvoří směs, kterou není dobré podceňovat. Dermatologové připomínají, že v horách dávka UV záření roste s nadmořskou výškou a sníh dokáže odrazit značnou jeho část. Neopatrní turisté se z Pyrenejí vracejí s popálenou kůží, někdy i s příznaky úpalu – navzdory mínusovým teplotám na sjezdovce.
- Krém s vysokým filtrem, nejlépe SPF 50, nanášený několikrát denně
- Sluneční brýle s dobrým UV filtrem chránící i boky
- Pokrývka hlavy i při mrazu
- Oblečení zakrývající předloktí a krk
- Hydratační balzám na rty s UV ochranou
- Pravidelné přestávky ve stínu nebo v interiéru
Proč tato trasa tak často překvapuje návštěvníky
Pro obyvatele regionu je to každodenní záležitost. Pro českého turistu, který poprvé přijíždí do Pyrenejí, může být mnoho prvků neintuitivních. Na mapě vypadá 10 kilometrů stoupání krátce, téměř symbolicky. V praxi při konstantním sklonu kolem 10 procent se méně připravené auto může přehřívat a dýchání při prudké námaze je těžší než v nížinných podmínkách.
K tomu přistupuje směs různých uživatelů silnice: aut s rodinami, těžších autobusů, místních řidičů, kteří znají každou zatáčku, a cyklistů pokoušejících se zlepšit svůj čas na legendárním výstupu. Stačí okamžik nepozornosti a v ostré zatáčce se potkají tři různé rychlosti a tři odlišné styly jízdy. Experti z Laboratoře dopravní psychologie v Bordeaux zdůrazňují, že právě v těchto momentech dochází k většině nehod.
Stojí za to také pamatovat na náhlou změnu podmínek. Stává se, že v údolí svítí slunce a je několik stupňů nad nulou, zatímco ve výšce stanice vítr navívá sníh do zatáček a teplota klesá výrazně pod nulu. Turisté, kteří sledují jen předpověď pro městečko, mohou zažít nepříjemné překvapení už po několika minutách jízdy.
Praktické řešení pro klidný výlet do hor
Pro osoby plánující cestu do Pyrenejí je praktickým řešením kombinace auta s hromadnou dopravou. Můžete v klidu dojet do Saint-Lary, nechat auto na jednom z velkých parkovišť a dál využít autobus nebo lanovku. To šetří nervy, palivo i brzdy a při tom umožňuje vychutnat si pohled na údolí Aure bez svírání rukou na volantu při každé zatáčce.
Místní průvodci doporučují také zkontrolovat si stav brzd před výjezdem a mít v autě rezervu pitné vody, zvlášť při cestování s dětmi. V létě může cesta trvat kvůli přehřátí motoru i dvojnásobek času, než ukazuje navigace. Není od věci si předem ověřit, jestli váš vůz zvládne dlouhé stoupání s plným nákladem lyžařského vybavení a zavazadel. Zvažujete, jestli se vydat do Saint-Lary autem, nebo raději sáhnout po lanovce?
