Kratos se vrací na PlayStation 5 ve 2D podobě, která víc připomína klasickou metroidvanii než typický slasher ze série God of War. Recenze hráčů ukazují průměr pouhých 10,4 z 20 bodů a velmi rozdílné reakce.
Na papíře to zní jako vysněný spin-off: návrat k řecké mytologii, mladý Kratos, vztah s Deimosem, průzkum labyrintové mapy. V praxi God of War: Sons of Sparta sbírá protichůdné názory – od nadšení nad gameplayem až po obvinění z „nesmyslné existence“ v rámci ságy.
Z dostupných dat vyplývá, že průměrná známka od uživatelů dosahuje hodnoty 10,4 z 20 bodů. Mezi devíti hodnoceními dominují „průměrné“ posudky, jednotlivé hlasy nadšení a pár opravdu tvrdých recenzí. Sons of Sparta v očích mnoha hráčů vypadá jako slušná metroidvania, ale slabý God of War a titul, který výrazně nesplňuje očekávání vůči značce.
Návrat do Řecka: největší trumf hry
Nejčastěji chválený prvek představuje atmosféra. Hra vrací Kratosa zpět do prostředí řecké mytologie s výrazným odkazem na éru PlayStation 2. Pro mnoho fanoušků právě tento aspekt zachraňuje celek – umožňuje na několik hodin se vrátit ke kořenům série a znovu pocítit „starého“ God of War, byť v jiné formě.
Staré typy nepřátel připomínají díly z éry PS2, lokace inspirované klasickými chrámy, katakombami a arénami vytvářejí nostalgickou atmosféru. Vývojáři z Sony Santa Monica Studio vložili do hry četná „mrknutí“ na fanoušky dřívějších částí, včetně odkazů na Ghost of Sparta. Tato návaznost na původní trilogii z PlayStation 2 představuje podle recenzí nejsilnější stránku projektu.
Kratos jako ne-Kratos: výtka nedostatku soudržnosti se ságou
Nejsilnější kritika míří na scénář a způsob zobrazení postav. Zkušení hráči, kteří důkladně znají kánon série, upozorňují na vážné nesrovnalosti v charakterech Kratosa a Deimosa. Vývojáři z londýnského studia Creative Assembly se pokusili vytvořit nový pohled na spartského válečníka.
Hráči píší přímo: příběh naznačuje, že před paktem s Aresem byl Kratos „dobrým chlapem“ a laskavým starším bratrem, což se příčí obrazu brutálního, chladného bojovníka známého z dřívějších dílů a rozšíření. Tato koncepce postavy vyvolává zmatek u fanoušků, kteří sledovali vývoj Kratosa od prvního dílu God of War z roku 2005.
Uváděné problémy v příběhu:
- Kratos jako přehnaně starostlivý otec a bratr, což odporuje vizi egoistického, po slávě dychtivého sparťana z her odehrávajících se v Řecku
- Deimos představený způsobem, který nesedí s obrazem známým z Ghost of Sparta
- pokus vyprávět „neznámou kapitolu“ historie, která místo doplnění rozředí dosavadní podobu hrdiny
- vztah mezi bratry sotva naznačený – místo emotivních scén dostáváme hlavně záminku k dalším etapám
- nedostatek konsistence s událostmi popsanými v God of War: Chains of Olympus
- problematické zasazení do časové osy mezi jednotlivými díly série
Část hráčů příběh obhajuje – poukazuje na narativní rámec, ve kterém Kratos vypráví historii pro Calliope. To umožňuje brát část událostí jako subjektivní, možná ne zcela věrohodné vyprávění. Přesto mnoho fanoušků považuje scénář za problematický, protože místo prohloubení Kratosovy postavy vnáší zbytečný zmatek do mytologie série.
Gameplay: solidní metroidvania s problémem opakování
Sons of Sparta opouští typickou kameru zpoza zad a vsází na dvojrozměrnou perspektivu a strukturu metroidvanie. Máme hustou, vícevrstvou mapu, spoustu truhlíků, tajemství a zkratek, a také schopnosti odemykající další sekce. Nejspokojenější jsou fanoušci žánru.
Velká, komplikovaná mapa podporuje návrat do starých lokací, ovládání je příjemné a responzivní. Progrese Kratosovy síly od nenápadného válečníka k pravému stroji na zabíjení poskytuje uspokojení. Někteří hráči srovnávají styl boje a konstrukci úrovní s tituly jako Blasphemous nebo Hollow Knight – s výrazným zaměřením na precizní úhyby, údery a správu talismanů.
I osoby chválící gameplay přiznávají, že časem přichází pocit monotónnosti. Arzenál pohybů se rozvíjí pomaleji, než se očekávalo, a rozmanitost střetů bývá omezená. Vývojáři vsadili na klasický model metroidvanie známý z her jako Metroid Dread nebo Ori and the Blind Forest, ale variabilita soubojů zaostává za těmito tituly.
Opakující se střety a příliš slabí bossové
Hráči si stěžují, že hra nenabízí téměř žádné nové mechaniky v druhé polovině, a finální boss může padnout za méně než minutu, což zanechává výrazný nedostatek. Tato kritika se týká především designu soubojů s hlavními nepřáteli, který výrazně zaostává za standardy sérii God of War.
Nejčastější výtky se týkají malého zrůznění protivníků – příliš často se vracejí stejné typy v jiných barvách. Chybí výrazné, do paměti se vrývající bitvy s bossy ve stylu soubojů s Hydrou nebo Minotaurem z původních dílů. Nastává moment, kdy se Kratos stává příliš mocným – talismany jako Pandořina skříňka a vylepšení způsobují, že značná část hry přestává představovat výzvu.
Zbytečná opakovanost schématu působí rušivě: nová zóna – několik bojů – krátká scénka – další zóna. Zároveň část recenzentů chválí rytmus průzkumu a střetů. Pro ně jednoduchost systému akcí představuje přednost: snadný vstup do hry a pocit rostoucí síly hrdiny přináší velké uspokojení.
Audiovizuální zpracování: mezi retro atmosférou a zklamáním z next-genu
Jedna z recenzí přirovnává Sons of Sparta ke hře, která by bez problémů fungovala na prvním PlayStationu. To je samozřejmě přehánění, ale dobře vystihuje náladu části komunity. Mnoho kritiků tvrdí, že titul žádným způsobem neukazuje „sílu PS5“ – vypadá jako skromný 2D projekt s texturami ve vysokém rozlišení, zbavený efektu „wow“.
Stížnosti se týkají především málo výrazné umělecké stylistiky, která nezůstává v paměti. Lokace považované za „prázdné“ a málo detailní představují další slabinu. Chybí spektakulární inscenace typické pro velké díly série jako God of War Ragnarök nebo God of War z roku 2018 od studia Sony Santa Monica.
Co horší, část osob hlásí poklesy plynulosti při více odkryté mapě nebo v intenzivnějších střetech. To představuje další argument při kritice – očekávalo se technické dopracování, a místo toho se objevují propady snímkové frekvence a chyby schopné zablokovat postup. Vzhledem k výkonu konzole PlayStation 5 tyto technické problémy působí překvapivě.
Hudba: od nostalgie po lhostejnost
Zvuková stopa také nevzbuzuje jednomyslnost. Objevují se jednotlivé motivy připomínající první díly z PS2, což oceňují fanoušci. Část skladeb výrazně míří k retro estetice, asociující se přímo s érou konzole Nintendo Entertainment System – a tady začínají spory mezi hráči.
Pro jedny takový mix stylů představuje sympatický poklonu ke klasice. Pro další – něco, co úplně nesedí k temné, brutální atmosféře God of War a narušuje ponoření. Hodně komentářů označuje hudbu za „nepostřehnutelnou“ a „nezapadající do paměti“, což u série proslulé silným zpracováním může bolet obzvlášť. Skladatelé se pokusili spojit orchestrální motivy s chiptune prvky, ale výsledek nepřesvědčil většinu hráčů.
Sons of Sparta jako metroidvania versus Sons of Sparta jako God of War
Čím déle čtete názory hráčů, tím zřetelněji vidíte, že tato hra žije na dvou úrovních. Pro milovníky žánru metroidvania to často představuje solidní, někdy dokonce velmi vydařený titul s obrovskou mapou a uspokojivým vývojem postavy. Pro fanoušky značky God of War to v mnoha očích představuje nejslabší díl ságy s pochybným místem v kánonu a zklamávajícím příběhem.
Existují také hlasy, že hra „padla obětí vlastního názvu“. Očekávání vůči sérii jsou dnes gigantická, zvlášť po posledních velkých dílech na PS4 a PS5. Spin-off ve formátu 2D s nižším rozpočtem prostě nemá šanci probít se takovým murem očekávání – a to je nejsilněji cítit v mnoha recenzích od hráčů znalých celé série od roku 2005.
Pro koho je tento titul a na co pamatovat
Pokud někdo hledá velkou, filmovou podívanou s monumentálními bossy a průlomovou grafikou na PS5, Sons of Sparta spíše zklamou. Jde o hru budovanou víc jako klasická metroidvania s důrazem na průzkum a systém boje ve 2D perspektivě.
Pro hráče, kteří mají rádi hry typu metroidvania a nepotřebují fotorealistické zpracování, akceptují návrat ke skromnější formě 2D a neberou kánon God of War jako svatost, může tento projekt představovat poutavé dobrodružství na několik desítek hodin. Komentáře zmiňují dokončení hry v okolí 30 hodin s vysokým procentem prozkoumání mapy, takže obsahu skutečně nechybí.
Stojí za to brát v potaz, že část výtek se týká technického stavu – hráči zmiňují chyby a poklesy plynulosti, které se potenciálně dají opravit aktualizacemi. Pro osoby kupující titul později, po sérii záplat, může být zážitek trochu jiný než v den premiéry. Vývojáři ze studia Creative Assembly slíbili podporu hry formou dalších updatů a případných oprav.
Sons of Sparta při té příležitosti staví zajímavou otázku o budoucnosti velkých značek. Mohou si uznávané série dovolit menší, experimentální projekty, které míří na jiné žánry a jinou škálu? Nebo logo tak známé značky vždy bude působit jako dvojsečný meč, zvedající očekávání nad to, co reálně nabízí hra? V případě God of War: Sons of Sparta je velmi zřetelně vidět, že odpověď vůbec není jednoznačná.
