V létě dokážou proměnit včelín v bojiště a včely proti nim nemají bez lidské pomoci sebemenší šanci. Francouzský včelař ale místo pasivní obrany vsadil na technologii, která zní jako scénář špionážního filmu.
Invazní sršeň asijská se šíří po Evropě a postupně se přibližuje k českým hranicím. Útočí na včely medonosné, ničí úly a v extrémních případech může přivést celý včelín k zániku. Jeden ze včelařů z Francie se ale rozhodl nečekat se založenýma rukama a sáhl po technologii, která připomíná špionážní operaci. Místo aby pasivně bránil úly, stopuje útočníky až k jejich hnízdu a odstraňuje problém u zdroje.
Sršeň asijská – tichý zabiják včelstev
Sršeň asijská, invazní druh zavlečený do Evropy před zhruba patnácti lety, patří k nejnebezpečnějším nepřátelům včely medonosné. Útočí velmi specifickým způsobem – vznáší se ve vzduchu těsně před výletkem z úlu a čeká. Když se včela vrací s nektarem nebo se chystá vyletět pro další sbírku, sršeň ji bleskově chytí.
Poté jí odtrhne hlavu a zadeček a do hnízda odnáší pouze hruď – část bohatou na bílkoviny, ideální pro krmení larev. Pro jednu včelu to znamená konec života, pro celou kolonii to je teprve začátek problémů. Úly pod neustálým tlakem dravců fungují v permanentním stavu poplachu.
Včely stále méně opouštějí úl, omezují lety pro nektar a pyl, zásoby ve skladech se tenčí. Pokud tento stav trvá déle, rodina vstupuje oslabená do zimy a část z nich ji nepřežije. Stálá hlídka sršní před úlem znamená méně výletů pro potravu, nižší sklizeň medu a reálné riziko, že celá včelí rodina nepřežije sezónu.
Jak funguje stopování sršní s mikronadajníkem a termovizí
V oblasti Haut-Rhin ve východní Francii se jeden ze včelařů rozhodl role obrátit – on sám začal lovit sršně. Místo aby se soustředil výhradně na pasti u úlů, vyvinul způsob, jak najít hnízda škůdců pomocí elektroniky a optiky. Nejprve odchytí jednotlivou sršeň v okolí včelína a dočasně ji uspí pomocí plynu.
Když hmyz přestane se pohybovat, včelař mu připevní miniaturní zvukový nebo rádiový nadajník. Celá věc váží tak málo, že po probuzení může sršeň bez problémů odletět. V dalším kroku přichází na řadu high-tech výbava – směrová anténa připomínající televizní, připojená k chytrému telefonu.
Zařízení zachycuje signál z mikronadajníku připevněného na hmyzu. Včelař, podobně jako lovec lišek při radiopejlingových závodech, se pomalu přibližuje k místu, kde ukazatel na telefonu zobrazuje nejsilnější signál. Metoda funguje jako „odposlech“ sršně – malá elektronika vysílá signál a včelař následuje jeho stopu až k ukrytému hnízdě.
Když už zná přibližný směr, sáhne po dalším gadgetu – termovizním dalekohledu. Díky němu snadněji najde samotné hnízdo, například vysoko v korunách stromů nebo pod střechami, protože shluk hmyzu se teplotně výrazně odlišuje od okolí. Po lokalizaci konstrukce zbývá jediné – bezpečně ji zneškodnit, než vyprodukuje nové královny.
Proč je důležité zasáhnout proti prvnímu hnízdě
Klíčový v celé akci je okamžik, kdy se podaří najít takzvané primární hnízdo. Jde o první, menší strukturu budovanou na jaře jednou královnou. Zvenčí často připomíná malou šedou kouli z papíru, ukrytou v křovinách, kůlnách nebo pod okapy budov. Právě z takového prvního hnízda vyletují koncem léta další samice schopné zakládat nové kolonie.
Každá z nich může v následujícím roce založit další, mnohem větší sídlo s desítkami tisíc dělnic. Pokud primární hnízdo přežije, rozsah problému narůstá lavinově. Odstranění jednoho raného hnízda sršní může znamenat, že za rok v okolí nevzniknou desítky nových kolonií s tisíci jedinců.
Z perspektivy včelaře a místní přírody má taková akce obrovský smysl. Každé odhalené a zničené primární hnízdo snižuje tlak na blízké včelíny, a pokud se to provede dřív, než z něj vylétnou nové královny, ochranný efekt pokrývá mnohem širší území. Vědci upozorňují, že prevence je u invazních druhů vždy efektivnější než následné potlačování velkých populací.
Jaké jsou klasické metody a proč nestačí
V mnoha evropských regionech se boj se sršní asijskou opírá o jednodušší metody. Používají se jarní pasti na královny, které po přezimování hledají místo pro založení hnízda, nebo pasti u úlů, které mají chytat dělnice útočící na včely. Taková řešení dávají určitý efekt, ale mají i slabiny.
Chytají nejen sršně, ale i užitečný hmyz, včetně vos původních druhů nebo dokonce čmeláků. Často působí příliš lokálně – chrání jednotlivý úl, ale nezastaví expanzi celé populace. Vyžadují pravidelnou obsluhu a doplňování, což zabírá hodně času, zvlášť u více úlů. Nesnižují počet hnízdišť v širším okolí, takže tlak na včelstva přetrvává.
Metoda se „špionážním“ nadajníkem a termovizí má jinou logiku – nesoustředí se na odchytávání jednotlivých jedinců, ale na namíření a likvidaci celé kolonie. Díky tomu počet útočících dělnic automaticky klesá a včelíny pociťují výraznou úlevu. Entomologové z univerzity v Remeši potvrzují, že cílená likwidace hnízd je při invazi mnohem účinnější než pasivní ochrana.
Dá se tato metoda použít i v Česku
Sršeň asijská je už přítomna v několika sousedních zemích a entomologové dlouhodobě varují, že její objevení se v Česku je spíš otázkou času než teoretickou hrozbou. Jednotlivá hlášení podezřelého hmyzu se už vyskytla, i když zatím nebyla potvrzena stálá populace. K úspěšnému zavedení popisované metody je potřeba několik věcí.
Základní znalost práce s elektronickým nadajníkem a přijímací anténou. Termovizní dalekohled nebo termokamera, dostupné už za několik desítek tisíc korun. Ochranný oblek a vybavení pro bezpečné odstranění hnízda, například speciální pěna nebo odsávací zařízení. Koordinace s místními úřady, protože zásahy ve volné přírodě nebo na cizích pozemcích vyžadují povolení.
Vybavení nepatří k nejlevnějším, ale může ho používat celé místní sdružení včelařů nebo dokonce městské služby zabývající se potlačováním invazních druhů. Při rostoucím tlaku na výnosy plodin vyžadujících opylování začínají takové investice vypadat jako náklady na prevenci, ne jako záležitost nadšenců do gadgetů. Výzkumníci z České zemědělské univerzity zdůrazňují, že ochrana opylovačů má přímý dopad na produkci ovoce, zeleniny a olejnin.
Včely jako kritická infrastruktura pro zemědělství
Příběh francouzského včelaře dobře ukazuje, jak silně osud jednoho druhu hmyzu ovlivňuje celý řetězec závislostí. Včely medonosné a divoké opylovače obsluhují stovky druhů rostlin – od sadů přes pěstování zeleniny až po olejniny. Bez jejich práce klesají výnosy, rostou ceny potravin a zemědělci jsou nuceni hledat nákladné alternativy.
Proto se stále častěji zachází s včelíny jako s prvkem infrastruktury, kterou je třeba aktivně chránit. Ohrožení je hodně – pesticidy, klimatické změny, nemoci a nyní také invazní predátoři. Technologie, která se ještě nedávno spojovala hlavně s průmyslem nebo armádou, se začíná dostávat do rukou včelařů. Univerzita v Toulouse publikovala studii, podle níž ztráta opylovačů může snížit globální produkci zemědělských plodin až o třicet procent.
Pro české čtenáře může být tento příběh zároveň varováním i inspirací. Pokud se sršeň asijská objeví natrvalo v našem regionu, je dobré mít po ruce řešení už prověřená jinde. A zároveň stojí za to si připomenout, že každá pomoc pro opylovače – od výsadby medonosných rostlin jako levandule, tymián nebo mateřídouška po omezení chemie na zahradě – snižuje riziko, že další hrozba převáží misku vah a včely přestanou zvládat. Není od věci se ptát, jestli právě tvoje zahrada nemůže být tím místem, kde opylovači najdou bezpečný zdroj potravy.
