Někteří lidé přistupují ke vztahům jako k výtahu směrem k vlastním cílům. Psycholožky zaměřené na vztahovou problematiku popisují konkrétní typ známých, kteří v druhých vidí především šanci na prestiž, pohodlí nebo cenné kontakty.
Na první pohled umějí být okouzlující a plní pozornosti, ale v praxi jde o vztah založený na jednostranných výhodách. Níže najdeš osm charakteristických projevů takových lidí a vysvětlení, odkud se tento styl fungování bere.
Rádi si myslíme, že si nás kamarádi vybírají kvůli smyslu pro humor, loajalitě nebo způsobu, jakým se díváme na život. Realita bývá méně romantická. Část lidí si kruh známých skládá stejně, jako jiní sestavují životopis: strategicky, s ohledem na cíle, s kalkulačkou v ruce.
Psycholožky popisují osoby zaměřené na společenský vzestup a výhody jako soustředěné na status, vlivy a to, co se z vztahu dá „vyždímat“. Takové kontakty dokážou být vyčerpávající, protože ti nedají pocit bezpečí – nikdy si nejsi jistý, jestli jde o tebe, nebo o to, co můžeš „dodat“.
Rozpoznání vypočítavých známých pomáhá chránit energii, hranice a pocit vlastní hodnoty, a také se vyhnout situaci, kdy tě opustí ve chvíli, kdy se pro ně objeví „lepší varianta“.
Proč někdo vstupuje do vztahů pouze z vypočítavosti
Osoby nastavené na status vkládají obrovskou energii do toho, aby „vypadaly správně“. Dbají nejen o vlastní image, ale také o to, jak ty vypadáš v jejich doprovodu. Můžeš si všimnout, že přikládají obrovský význam značkám, logům a okázalým doplňkům, nerad se potkávají na místech, která považují za „příliš obyčejná“, nebo ti jemně navrhují změnu stylu, chování či způsobu mluvy, aby to lépe pasovalo k jejich okolí.
Vztah začíná připomínat imageový projekt, ve kterém máš plnit roli vhodného „doprovodu“, ne partnera k upřímné konverzaci. Vědci zabývající se sociální psychologií popisují tento vzorec jako typický pro osoby s narcistickými rysy a přehnanou potřebou vnějšího uznání.
Takoví lidé často trpí nízkou sebeúctou maskovanou vnějším leskem. Potřebují neustále potvrzovat svou hodnotu skrze asociaci s úspěšnými nebo vlivnými jedinci. Proto si pečlivě vybírají, s kým se ukazují na veřejnosti.
Osm chování, která prozradí vypočítavého známého
Osoba nastavená na výhody velmi pozorně sleduje, kdo jsi v sociální hierarchii: jaké máš povolání, jakou značkou jezdíš, s kým se ukazuješ. Všímá si pracovních pozic a titulů, kontaktů a jmen, která můžeš zavést do její sítě, a materiálních věcí – bytu, auta, životního stylu.
Tvůj smysl pro humor nebo citlivost jdou stranou. Nejdůležitější je, jestli nějakým způsobem „zvedáš“ její pozici. Výzkumníci z oblasti vztahové psychologie označují tento přístup jako instrumentální – druhý člověk slouží jako nástroj k dosažení cíle.
Charakteristický je také návyk často zmiňovat vlivné osoby. Takový známý neustále vhazuje jména lidí z oboru, celebrit, „důležitých“ klientů. Často vypráví i to, koho zná někdo z jeho okolí, aby to znělo impozantně. Nejde o běžné sdílení životních příběhů, ale o budování dojmu, že se pohybuje v „lepších kruzích“ a že stojí za to u něj zůstat, protože představuje propustku k něčemu většímu.
Pozor si dávej také na tyto signály:
- neustálé předvádění se kontakty na influencery a podnikatele
- časté zmínky o luxusních restauracích a exkluzivních akcích
- zdůrazňování účasti na prestižních konferencích a seminářích
- jmenování univerzit a firemních značek spojených s jejich kariérou
- podrobné popisy setkání s manažery a řediteli
- opakované narážky na členství v uzavřených klubech
Jak poznáš, že tě někdo používá místo aby s tebou byl
Známý nastavený na vlastní prospěch přistupuje ke vztahům velmi transakčně. Objevuje se, když něco potřebuje: podporu v projektech, doporučení, pomoc při stěhování, vstupenku na uzavřenou akci. Když je role odehrána, kontakt znatelně slábne.
Pokud vidíš, že tvoje hranice jsou pravidelně testovány a slova „pomoz mi“ padají výrazně častěji než „jak se máš?“, máš jasnou indicii ohledně charakteru tohoto vztahu. Lékaři a psychologové upozorňují, že dlouhodobé setrvání v takovém nerovnoměrném vztahu může vést k emocionálnímu vyčerpání a poklesu sebevědomí.
Osoby zaměřené na status se obklopují velkým počtem lidí, ale vztahy jsou povrchní. Na večírku znají „všechny“, v telefonu mají stovky čísel, ale zřídka budují skutečnou blízkost. Často se objevují rysy jako egocentrismus – konverzace se točí hlavně kolem nich, malá vnímavost k tvým emocím nebo hranicím a sklon ignorovat tvoje problémy, když pro ně nejsou „užitečné“.
Výsledkem můžeš být pocit osamělosti i při častém kontaktu. Je hodně aktivity, málo skutečného zájmu. Takoví lidé také kontrolují skupinu a chladně vyhazují osoby mimo svou orbitu. Osoba se silnou potřebou statusu ráda ovlivňuje, kdo je ve skupině a kdo ne.
Co se skrývá pod maskou osobnosti zaměřené na status
Psychologické studie popisují osoby nadměrně orientované na status jako poháněné silnou potřebou moci a dominance. Počítá se pro ně výhra, pozice, první místo. Společenské vztahy se stávají polem soutěžení, ne prostorem spolupráce.
K tomu často přistupuje sobectví, sklon kontrolovat druhé a chamtivost chápana jako neustálé směřování k „víc“: více profitů, více zážitků, více vlivu. Citové či přátelské vztahy jdou stranou, pokud nepřinášejí konkrétní výhody. Vědci z Univerzity v Amsterdamu zjistili, že lidé s vysokou orientací na status vykazují nižší úroveň oxytocinu, hormonu odpovědného za sociální vazby.
Typické je také protahování rozhodnutí do poslední chvíle. Takový známý často říká: „ozvu se před víkendem“, „uvidíme blíž k termínu“. Pak těsně před setkáním najednou ruší nebo navrhuje jinou hodinu, protože se objevilo „něco důležitého“. Za touto nepředvídatelností obvykle stojí prostá strategie: nechat si otevřené dveře na výhodnější událost nebo společnost.
Tvoje plány a čas automaticky sestupují na druhou kolej. Doktorka Beata Pabian, psychoterapeutka specializující se na vztahové vzorce, vysvětluje, že tento přístup odráží neschopnost vážit si cizího času a potřeb.
Jak se chránit, když rozpoznáš tyto vzorce chování
Rozpoznání vypočítavého chování u někoho neznamená, že musíš okamžitě přerušit kontakt. Stojí ale za to jasně pečovat o vlastní hranice. Můžeš omezit rozsah pomoci – zejména když nevidíš vzájemnost, přestat sdílet informace nebo kontakty, pokud se cítíš zneužíván, nebo stanovit podmínky – například: „můžu to udělat jednou, ale nestane se to mou povinností“.
Dobrým krokem je také sledovat, jak daná osoba reaguje, když prožíváš těžší období: zda i tehdy nachází čas a energii, nebo bleskově zmizí. To je často nejjednodušší test kvality vztahu. Specialisté na mezilidské vztahy doporučují vést si poznámky o vzorcích chování – pomáhá to vidět dlouhodobé trendy místo izolovaných incidentů.
Není každý člověk, který má rád prestiž a značkové oblečení, automaticky zaměřený výhradně na vlastní prospěch. Rozdíl spočívá v tom, jestli v tobě vidí člověka, nebo především funkci. V každodenních kontaktech si můžeš položit několik otázek: Cítím se po rozhovorech spíš posílený, nebo vyčerpaný? Jsou moje potřeby slyšeny, nebo se důsledně odsouvají stranou? Je prostor pro upřímnost, nebo musím neustále „dodat“ určitý image?
Pokud u kteréhokoli známého jsou odpovědi častěji negativní, stojí za to podívat se na dynamiku tohoto vztahu. Někdy stačí se jemně distancovat, omezit frekvenci setkání nebo se neangažovat do projektů, které prakticky slouží jen jedné straně.
Na co ještě dát pozor ve svém okolí
Budování zdravého kruhu blízkých nespočívá v tom, abys ze života odstranil všechny ambiciózní a na úspěch zaměřené lidi. Jde spíš o vědomé rozlišování: kdo je skutečně na tvé straně a kdo se objevuje hlavně tehdy, když máš co nabídnout.
Taková pozornost ušetří spoustu zklamání a nechá víc místa pro vztahy, ve kterých se počítá nejen to, co děláš, ale také to, kým jsi. Výzkumníci z Karlovy univerzity poukazují na to, že kvalitní sociální síť s několika opravdovými přáteli má větší vliv na duševní zdraví než rozsáhlá síť povrchních kontaktů.
Stojí také za zmínku, že někteří lidé procházejí fázemi, kdy se chovají více vypočítavě – například při kariérním stresu nebo osobní krizi. Pokud jde o dlouhodobého přítele, který náhle mění chování, může být namístě otevřený rozhovor než okamžité ukončení vztahu. Někdy postačí upřímná zpětná vazba, aby si člověk uvědomil své vzorce.
Pozornost věnuj také vlastnímu chování – každý z nás může občas sklouzávat k vypočítavosti, aniž by si to uvědomoval. Pravidelná sebereflexe pomáhá udržovat vztahy v rovnováze a autenticitě.
