Francouzské ministerstvo školství prodlužuje dlouholetou spolupráci s Microsoftem, přestože vládní dokumenty opakovaně vyzývají k upřednostňování svobodných a lokálních řešení.
Rozhodnutí o dalším čtyřletém kontraktu s redmondským gigantem rozpoutalo v Paříži bouřlivou debatu. Na jedné straně stojí pohodlí a zakořeněné návyky spojené s balíkem Microsoft 365. Na druhé straně rostou obavy o bezpečnost dat žáků, pedagogů a výzkumníků i o skutečnou digitální suverenitu státu.
152 milionů eur na čtyři roky s Microsoftem – o čem ta čísla vypovídají
Francouzské ministerstvo školství potvrdilo, že rámcová smlouva s Microsoftem, obnovená v březnu 2025, bude platit po dobu celých čtyř let. Maximální hodnota kontraktu dosahuje 152 milionů eur bez DPH.
Nejde přitom o pár kanceláří nebo jednotlivé školy – smlouva pokrývá téměř celý vzdělávací systém:
- přibližně milion počítačových pracovišť a serverů ve vzdělávací správě,
- centrální instituce ministerstva,
- akademie a inspektoráty,
- vysoké školy a univerzity,
- výzkumná střediska a centra.
Největší část koláče tvoří softwarové licence – podle zadávací dokumentace činí jejich horní limit 130 milionů eur. Jde zejména o operační systémy Windows, kancelářský balík Office, cloudové služby Microsoft 365 a serverová řešení.
Nová smlouva upevňuje dominanci jediné americké korporace v digitální infrastruktuře francouzského školství – od základních škol až po výzkumné laboratoře.
Rozpor s vlastní strategií: stát píše jedno, nakupuje druhé
Problém nespočívá jen v rozsahu smlouvy. Nejsilněji zaráží propast mezi tím, co francouzská vláda léta zapisuje do svých dokumentů, a tím, co ve skutečnosti kupuje.
Zákon o vysokém školství obsahuje jasné ustanovení: vysoké školy mají „přednostně" sahat po svobodném softwaru. Týká se to zejména systémů a nástrojů, které lze nahradit open-source projekty nebo řešeními tuzemských dodavatelů.
K tomu přistupují pokyny vládní digitální správy, které od roku 2021 zdůrazňují, že kancelářské a komunikační balíky v modelu SaaS od globálních dodavatelů nesplňují předpoklady takzvané strategie „prioritního cloudu" pro stát. Výslovně přitom poukazovaly na omezení spojená s Microsoft 365.
A jako by toho nebylo málo – těsně před podpisem nové smlouvy, konkrétně 28. února 2025, zaslalo ředitelství odpovědné za digitalizaci vzdělávání rektorům interní pokyn. Připomnělo v něm, že veškerá citlivá data žáků a studentů smí být ukládána výhradně do cloudových služeb s národní bezpečnostní certifikací (ve Francii jde o standard SecNumCloud).
Z pohledu těchto pokynů se služby jako Microsoft 365 nebo Google Workspace nekvalifikují pro uchovávání citlivých dat, protože nesplňují požadavky „národního důvěryhodného cloudu".
V praxi to tedy vypadá tak, že ministerstvo jednou rukou zakazuje akademiím používat část cloudových nástrojů, zatímco druhou rukou je masově nakupuje a kontrakt prodlužuje na další roky.
Digitální suverenita versus pohodlí a zažité návyky
Pro francouzské experty na digitální politiku jde o klasický příklad propasti mezi strategickými ambicemi a každodenní realitou úřadů. V Paříži se už několik let hodně mluví o „digitální suverenitě": o kontrole nad daty občanů, budování vlastních technologických kompetencí a omezování závislosti na hrstce amerických globálních korporací.
V oblasti vzdělávání nabývají tato hesla zvláštní váhy. V systému cirkuluje několik klíčových kategorií dat:
- osobní údaje milionů žáků, studentů a učitelů,
- zdravotní a sociální data spojená s materiální podporou,
- výsledky vědeckého výzkumu a dokumentace výzkumných projektů,
- citlivé informace týkající se státní infrastruktury.
Když celá tato vrstva dat stojí na službách a serverech firmy podléhající právu jiného státu, roste riziko neoprávněného přístupu nebo politického nátlaku. Francouzské bezpečnostní služby dlouhodobě varují, že v takovém modelu kontrola nad datovými toky z velké části uniká za hranice země.
Proč Microsoft ve školách a na univerzitách stále vítězí
Z pohledu ministerstva a ředitelů škol bývá odpověď jednoduchá: celý vzdělávací aparát je na ekosystém Microsoftu zvyklý. Učitelé, přednášející i úředníci tato nástroje používají léta a přechod na jiné platformy by si vyžádal obrovské organizační a školící úsilí.
K tomu přistupují další argumenty:
| Argument pro Microsoft | Co stojí na druhé straně |
|---|---|
| Rychlá dostupnost řešení „z krabice" | Nutnost konfigurace a přizpůsobení open-source nástrojů |
| Silná integrace služeb (pošta, Teams, Office) | Mozaika menších služeb, někdy od různých dodavatelů |
| Politický komfort: „všichni to tak dělají" | Reputační riziko při výpadcích domácích systémů |
| Časový tlak – školy musí fungovat bez přerušení | Přechodné období s paralelním provozem dvou ekosystémů |
Zastánci digitální suverenity ovšem upozorňují, že tyto argumenty v praxi jen konzervují závislost. Čím déle systém spoléhá na jediného dodavatele, tím těžší je ho opustit – třeba kvůli migraci dat, administrativním procesům nebo zvyklostem personálu.
Politické otázky o směřování vzdělávání
Kauza kontraktu se rychle dostala na politickou agendu. Poslanci zabývající se digitalizací veřejné správy se ptají, jak vláda hodlá sladit ambiciózní prohlášení o preferenci otevřených a lokálních řešení se smlouvou, která fakticky upevňuje monopol jediného zahraničního dodavatele.
Objevují se také otázky o roli škol a univerzit jako míst, kde mladí lidé nezískávají jen znalosti z historie nebo matematiky, ale také z oblasti technologií. Pokud od první třídy až po doktorský diplom pracují výhradně s produkty jedné korporace, jen těžko lze mluvit o skutečné „digitální výchově" nabízející svobodnou volbu a kritický pohled.
Kritici kontraktu připomínají, že veřejná škola v demokratické společnosti by měla učit nezávislosti, rozmanitosti nástrojů a porozumění technologiím – ne věrnosti jedinému logu na obrazovce.
Co tento spor učí ostatní státy, včetně České republiky
Debata ve Francii může znít povědomě i ve středoevropském kontextu. Česká veřejná správa a školy také ve velké míře využívají služby amerických technologických gigantů – především Microsoftu a Googlu. Otázka rovnováhy mezi pohodlím a kontrolou nad daty nabývá stále většího politického významu.
Francouzský případ ukazuje, že pouhé zápisky ve strategiích nebo zákonech nestačí. Bez důsledných požadavků v zadávacích řízeních, investic do domácích datových center a budování kompetencí ve veřejném sektoru si správa ze zvyku vybere „staré a osvědčené" nástroje.
Jak by mohla vypadat alternativa ke kontraktům s technologickými giganty
Experti na svobodný software jsou přesvědčeni, že budování nezávislosti ve vzdělávání je možné, byť to vyžaduje čas i peníze. Místo jediné masivní smlouvy s jedním dodavatelem navrhují několik paralelních cest:
- postupné zavádění open-source kancelářských balíků na části pracovišť,
- rozvoj národních cloudových služeb splňujících přísné bezpečnostní normy,
- školicí programy pro učitele zaměřené na alternativní nástroje,
- zařazení základů programování a kritického myšlení o technologiích do školních osnov,
- společné projekty univerzit a tuzemských firem na vývoji vzdělávacích nástrojů.
Pro stát je takový přístup zpočátku nákladnější, ale z dlouhodobého hlediska se může vyplatit – buduje totiž kompetence uvnitř země a omezuje riziko ekonomického či politického nátlaku ze strany globálních korporací.
Proč digitální suverenita přestává být abstraktním pojmem
Ještě před několika lety znělo téma digitální nezávislosti pro mnohé úředníky jako akademická debata. Dnes, při rostoucím geopolitickém napětí a stále častějších útocích na kritickou infrastrukturu, se stává tvrdou součástí bezpečnostní politiky.
Informatizace škol a univerzit už není jen otázkou pohodlí při práci na dálku nebo elektronických třídních knih. Je součástí většího obrazu: kdo kontroluje data budoucích státních kádrů, jak vypadá oběh vědeckých informací a zda je možné v případě konfliktu rychle přejít na vlastní řešení. Kontrakt francouzského ministerstva školství s Microsoftem názorně ukazuje, jak obtížné je převést tyto otázky do konkrétních nákupních rozhodnutí – a jak snadno lze upadnout do pasti „ještě jednoho prodloužení smlouvy", které závislost cementuje na další roky.
