Make-up jako zpráva: víc než móda a hezký vzhled
Váš make-up není jen barevná vrstva na tváři. Výzkumy ukazují, že způsob, jakým se líčíte, úzce souvisí s vaším charakterem i skrytými obavami.
Psychologové stále častěji nahlížejí na kosmetickou taštičku jako na zrcadlo osobnosti. Jestli sáhnete po výrazné lince, rozjasňovači nebo jen řasenku, může hodně napovědět o tom, jak vnímáte sami sebe, jaké reakce od ostatních čekáte a co se v hloubi duše snažíte zakrýt.
Na první pohled se make-up jeví jako čistě věc vkusu, trendů a příležitosti. Někdo miluje efekt přirozeného vzhledu, jiný nevychází z domu bez plného konturování, další se líčí jen do práce nebo na rande. Obvykle to vysvětlujeme stylem, zvyky nebo inspirací ze sociálních sítí.
Psychologické výzkumy ale naznačují něco hlubšího. Za tím, jak často se líčíte, kolik času tomu věnujete a jak výrazně svou tvář proměňujete, stojí konkrétní rysy osobnosti. V jedné rozsáhlé studii byly analyzovány návyky líčení více než tisíce žen a propojeny s uznávanými modely osobnosti — včetně takzvané temné triády.
Make-up může fungovat jako společenský pancíř, maska nebo megafon — záleží na tom, kterou část sebe chcete zdůraznit nebo skrýt.
Temná triáda: když se kosmetická taštička setká s temnějšími rysy charakteru
Psychologové označují pojmem „temná triáda" tři náročnější rysy osobnosti: narcismus, machiavellismus a psychopatii. Nejde o klinické diagnózy, ale o určité sklony, které se v různé míře mohou vyskytovat u naprosto běžných lidí.
| Rys temné triády | Stručná charakteristika |
|---|---|
| Narcismus | Silná potřeba obdivu, soustředění na sebe, citlivost na hodnocení druhých |
| Machiavellismus | Sklon k manipulaci, chladné kalkulování, využívání vztahů |
| Psychopatie (v běžném pojetí) | Impulzivita, nízká úroveň empatie, menší zájem o důsledky svého jednání |
Ve studii, které se zúčastnilo přes 1 400 žen, byly účastnicím zadány osobnostní testy a zároveň byly požádány, aby popsaly své líčební návyky v různých situacích — doma, v práci, na společenských setkáních, na prvním rande nebo při seznamování s novými lidmi.
Kdy se líčíme nejvýrazněji? První rande odhaluje nejvíc
Výsledky nepřekvapí: většina účastnic přiznala, že nejméně make-upu používá, když je sama doma, a nejvíce tehdy, kdy vychází mezi lidi. Nejintenzivněji se líčily zpravidla na první setkání s potenciálním partnerem či partnerkou.
Make-up se v takových chvílích stává nástrojem budování prvního dojmu, ale také formou kontroly nad tím, jak budeme vnímány. Některé ženy ho vnímají jako štít, jiné jako reflektor na jevišti.
Nejdokonalejší make-up se zpravidla objeví tehdy, kdy je v sázce první dojem a strach z hodnocení.
Co o vás prozrazuje intenzita líčení
Narcismus: více času, více produktů, více efektu „wow"
Účastnice s vyššími hodnotami narcismu měly při líčení několik společných rysů:
- trávily před zrcadlem více času a pečlivě propracovávaly každý detail,
- líčily se častěji, a to i v méně formálních společenských situacích,
- vydávaly větší částky za dekorativní kosmetiku,
- výrazně měnily intenzitu make-upu podle kontextu — čím více nových lidí, tím výraznější líčení.
Pro tyto ženy bývá make-up prostředkem k získání pozornosti, posílení vlastního obrazu a pocitu výjimečnosti. Tvář se stává vizitkou, na níž je třeba neustále pracovat.
Extravertky: make-up jako prodloužení charakteru
Vysoká míra extraverze se rovněž odrážela v obsahu kosmetické taštičky. Společenštější a otevřenější ženy utrácely za líčidla více, přičemž je vnímaly jako formu sebevyjádření. Jejich přístup se ale od narcismu lišil v jednom klíčovém bodě: méně přizpůsobovaly intenzitu make-upu konkrétní situaci.
Líčily se tak, jak jim to vyhovovalo — ať šly na domácí párty nebo na rodinné setkání. Make-up se stával prodloužením jejich osobnosti, způsobem, jak ukázat energii, kreativitu a náladu, nikoli jen snahou zapůsobit na nové tváře.
Psychopatie: stabilní návyky a méně líčení než u narcistek
Ženy s vyššími hodnotami psychopatie investovaly do propracovaného make-upu méně času i energie. Používaly méně kosmetiky než osoby s výrazným narcismem a jejich návyky byly konzistentnější — jen málokdy měnily způsob líčení kvůli různým příležitostem.
Může to pramenit z menší potřeby přizpůsobovat se očekáváním okolí. Společenský signál, který make-up vysílá, má pro tyto ženy menší váhu, a jejich vzhled proto zůstává „stálý" bez ohledu na kontext.
Úzkost, napětí a make-up jako forma kontroly
Zajímavou skupinou byly ženy, u nichž byl výrazně přítomen neuroticismus — tedy sklon k prožívání úzkosti, výkyvů nálad a emočního napětí. V jejich případě se make-up měnil podle situace výrazněji než u ostatních — stával se výraznějším vždy, když přicházela na řadu interakce s druhými lidmi.
Výzkumníci naznačují, že make-up v takových chvílích může plnit funkci „bezpečné kotvy". Dává pocit kontroly nad něčím alespoň částečně předvídatelným — nad vlastním vzhledem. Když je vnitřek rozbouřený, dokonale nakreslená linka, bronzer nebo oblíbená rtěnka poskytují alespoň trochu stability.
Pro úzkostnější osoby bývá make-up nejen ozdobou, ale také uklidňujícím rituálem a druhem brnění do společenských situací.
Přirozený vzhled nebo „full glam"? Co vaše volby mohou signalizovat
Způsob líčení je samozřejmě složenou kombinací osobnosti, kultury, práce, vztahů i dostupného rozpočtu. Přesto se v rámci výzkumu poměrně zřetelně vynořily určité obecné vzorce. Lze je zjednodušit do několika scénářů:
- Řídký a velmi nenápadný make-up — častěji souvisí s menší potřebou vnější kontroly a menším zaměřením na to, jak vás druzí hodnotí.
- Make-up výrazně přizpůsobovaný příležitosti — pojí se jak s narcismem, tak s neuroticismem; může signalizovat velkou citlivost na společenské signály.
- Stálý, charakteristický styl bez ohledu na kontext — častěji se vyskytuje u osob, které se méně ohlížejí na očekávání okolí, nebo u těch, pro něž je make-up součástí identity, nikoli nástrojem „dělání dojem".
Make-up, sebehodnocení a tenká hranice mezi zábavou a tlakem
Výsledky výzkumů si nekladou za cíl odsuzovat žádný styl ani míru intenzity líčení. Spíše ukazují, že to, co děláme se svou tváří, je pevně provázáno s tím, jak uvažujeme o sobě i o druhých. Pro jedny jde výhradně o kreativní hru. Pro jiné je to štít proti hodnocení, způsob, jak zakrýt únavu, akné nebo komplexy.
Čas od času stojí za to položit si několik jednoduchých otázek: Cítím se pohodlně bez make-upu ve společenských situacích? Líčím se tak, jak mi to skutečně vyhovuje, nebo tak, jak se „sluší"? Ukáži se vůbec někomu bez řasenky, podkladu a korektoru? Odpovědi toho o sebehodnocení napoví víc než lecjaký test.
Make-up bývá také signálem širších společenských jevů. Jak roste tlak na „dokonalou tvář" na sociálních sítích, roste i pokušení skrývat každou „nedokonalost". Na druhé straně sílí hnutí přijímání přirozeného vzhledu a vnímání make-upu jako doplňku, nikoli povinnosti. Pro psychology jde o cenné pole pozorování toho, jak se mění náš vztah k tělu, studu a viditelnosti v každodenním životě.
