Obtěžuje tě hluk? Vědci říkají jasně: je to znak vyššího IQ

Když tě hluk přivádí k šílenství

Pokud tě drobné zvuky dokážou zcela vyvést z míry, nemusíš být nutně přecitlivělý. Výzkumy naznačují, že tvůj mozek prostě pracuje rychleji než většina ostatních.

Stále více studií ukazuje, že způsob, jakým reagujeme na podněty z okolí, o nás vypovídá mnohem více než klasický IQ test. To, co bývá často považováno za „slabost" nebo „nervozitu", může být úzce spojeno s nadprůměrnou inteligencí a kreativitou. A platí to zejména pro reakce na hluk.

Představ si tuhle situaci: sedíš v kavárně, snažíš se pracovat nebo jen sesbírat myšlenky. A najednou slyšíš:

• cinkání lžiček o šálky,
• hlasitý hovor u vedlejšího stolu,
• melodii z reproduktorů, které si nikdo jiný nevšímá,
• opakované klikání propisky.

Ostatní působí naprosto lhostejně. Ty ale cítíš, jak se koncentrace rozpadá, napětí roste a jediné, co chceš, je prostě odejít. Je snadné si v tu chvíli myslet, že je s tebou něco špatně nebo že se „neumíš přizpůsobit".

Výzkum Northwestern University z roku 2015 naznačuje, že obtíže s ignorováním zvukových podnětů velmi často doprovázejí nadprůměrnou kreativitu a vyšší inteligenci.

Vědci tento jev pojmenovali jako „únikový senzorický systém". Jednoduše řečeno: mozek propouští více informací z okolního prostředí a nefiltruje je tak agresivně jako u většiny lidí.

Co zjistili vědci z Northwestern University

Výzkumný tým ze státu Illinois v USA analyzoval chování a odpovědi více než stovky účastníků, kteří plnili úkoly vyžadující kreativní myšlení. Součástí testování bylo měření takzvané „tvůrčí plynulosti" — tedy schopnosti vymyslet v krátkém čase velké množství originálních řešení.

Zároveň se sledovalo, jak dobře jejich mozky zvládají odfiltrovat rušivé podněty. Účastníci slyšeli různé zvuky a signály, které měly být teoreticky ignorovány. Výsledek byl překvapivý: lidé s nejvyššími skóre v testech kreativity měli největší problém tyto podněty „odříznout".

Výzkumníci také připomněli, že mnozí slavní tvůrci — od vědců po spisovatele — používali různé způsoby tlumení zvuku, například špunty do uší, aby mohli klidně pracovat. Nedělali to proto, že by byli „psychicky slabí", ale proto, že jejich mozky jednoduše zachycovaly více.

Proč mozek inteligentních lidí zachytí více signálů

Klíč spočívá v tom, jak náš mozek třídí příchozí informace. U některých lidí funguje filtr jako přísný strážce: propustí jen to, co považuje za nezbytně nutné, a zbytek spolehlivě odsune do pozadí. Díky tomu mohou tito lidé fungovat bez výraznější únavy i v hlučné kanceláři nebo nákupním centru.

U jiných je tento filtr výrazně „benevolentnější". Do vědomí se dostávají věci jako:

• hovory z druhého konce místnosti,
• změna tónu hlasu kolegy,
• šum klimatizace,
• jemné blikání zářivky.

Mozek člověka s vyšší citlivostí zaznamenává více detailů. Je to vyčerpávající, ale zároveň poskytuje bohatý materiál pro kreativní propojování myšlenek.

Vedoucí výzkumnice projektu upozornila, že taková „propustnost" senzorického systému může podporovat vznik originálních asociací. Když do vědomí proniká široké spektrum signálů, roste pravděpodobnost, že mozek propojí prvky, které by většině lidí vůbec nepřišly na mysl.

Nepříjemné zvuky, blikající světlo a… skrytá výhoda

Závěry výzkumů jsou poměrně jasné: pokud se rychle unavíš v open space kanceláři, nemůžeš snést rádio hrající na pozadí při práci nebo tě ruší zvuky sousedů za zdí, vůbec to neznamená, že ti chybí psychická odolnost.

Velmi často je tomu přesně naopak. Zvýšená citlivost na zvuky, světlo nebo přítomnost davu může jít ruku v ruce s:

• nadprůměrnou schopností soustředění, jsou-li podmínky příznivé,
• snadným zachycením nuancí, které ostatním unikají,
• bohatším vnitřním životem a sklonem k reflexi,
• vysokou úrovní kreativity v práci, umění i každodenním životě.

Vědci zdůrazňují, že klíčový není samotný dyskomfort, ale způsob, jakým mozek zpracovává vše, co k němu přichází. Vysoce citlivý člověk se přetíží rychleji, ale stejně rychle zachytí detaily a vzájemné vazby.

Jak chránit mozek, který pracuje intenzivněji

Vysoká citlivost na podněty přináší určité výhody, ale také konkrétní výzvy. Takový mozek se snadno dostane do stavu přetížení. Naštěstí s ním lze poměrně efektivně pracovat.

Nejde o to „otužit se" vůči hluku, ale vytvořit podmínky, ve kterých se přednost citlivého mozku může naplno projevit.

Praktické tipy pro každý den

• Sluchátka s redukcí hluku — v open space, MHD nebo kavárně dokážou doslova zázraky.
• Práce v blocích — místo osmi hodin v hlučném prostředí je lepší domluvit si několik klidnějších časových úseků denně, pokud to situace dovolí.
• Vlastní rituál zahájení — pár minut ticha, jednoduché dechové cvičení nebo krátké poznámky před tím, než se pustíš do úkolu.
• Vědomý výběr místa — v restauraci si sedni dál od reproduktorů, v kanceláři se vyhýbej rušným chodbám.

Tato řešení nemají citlivost „vyléčit". Spíše pomáhají využít silnější stránku mozku — schopnost hluboké analýzy a tvůrčího myšlení — bez neustálého boje s přehlcením podněty.

Kdy citlivost začíná skutečně překážet

Hranice mezi běžným dyskomfortem a problémem vyžadujícím odbornou pomoc bývá tenká. Stojí za to věnovat vlastním reakcím pozornější pohled, pokud:

• se vyhýbáš většině společenských setkání, protože tě hluk fyzicky bolí,
• máš pocit, že po několika hodinách mezi lidmi potřebuješ celý den na zotavení,
• každá náhlá změna zvuku v tobě vyvolá záchvat úzkosti nebo vzteku.

Takový stav může pramenit ze samotné citlivosti, ale může také doprovázet úzkost, depresi nebo vyhoření. V takovém případě je rozhovor s psychologem nebo psychiatrem jednoduše investicí do vlastní pohody a zdraví.

Inteligence není jen o výsledku IQ testu

Kulturní obraz „génia" nám po desetiletí předkládal člověka, který pracuje v naprostém chaosu, téměř nic ho nerozhodí a skvělé nápady mu přicházejí samy od sebe. Výzkumy senzorické citlivosti ukazují úplně jinou stránku věci.

U mnoha zvláště bystrých a tvůrčích lidí mozek pracuje intenzivně, ale k tomu potřebuje klid a omezení podnětů.

Vyplatí se proto změnit způsob, jakým o tom přemýšlíme: místo studu za to, že „mě hluk unavuje", je lepší vnímat to jako zpětnou vazbu od vlastního nervového systému. Pokud jde tvoje zvýšená citlivost ruku v ruce se snadným učením, rychlým spojováním faktů nebo sklonem k nestandardním řešením, vše nasvědčuje tomu, že s tvou inteligencí je vše v pořádku — možná dokonce nadprůměrně.

Pro mnohé může být toto první impuls k tomu, aby se na své každodenní podráždění podívali jinak. Místo snahy za každou cenu „přivyknout" hlučnému prostředí je někdy rozumnější prostě si ho přizpůsobit. Inteligentní mozek, který má zajištěné podmínky pro práci, tuto péči vrátí s přehledem — v podobě lepších nápadů, přesnějších rozhodnutí a větší spokojenosti z toho, co každý den děláme.