Tichý zabiják včelstev: asijský sršeň
V létě dokážou proměnit celou včelnici v bojiště. Včely proti nim nemají bez lidské pomoci prakticky žádnou šanci.
Invazivní asijští sršni se šíří po celé Evropě a jejich výskyt se přibližuje i k hranicím střední Evropy stále nebezpečněji. Útočí na medonosné včely, devastují úly a v krajních případech jsou schopni přivést celou včelnici ke kolapsu. Jeden francouzský včelař se však rozhodl, že nehodlá jen nečinně přihlížet. Sáhl po technologii, která připomíná scénář špionského thrilleru — místo pasivní obrany úlů začal predátory stopovat přímo k jejich hnízdům a problém likvidovat u samého kořene.
Jak asijský sršeň loví a proč je tak nebezpečný
Asijský sršeň je invazivní druh, který byl do Evropy zavlečen přibližně před patnácti lety. Dnes ho odborníci považují za jednoho z nejnebezpečnějších nepřátel medonosných včel. Jeho způsob lovu je přitom krajně efektivní a zákeřný.
Sršeň se vznáší přímo před výletovým otvorem úlu a trpělivě vyčkává. Jakmile se včela vrátí se snůškou nebo se pokusí vyletět pro nektar, sršeň ji bleskově chytí. Odhryzne jí hlavu a zadeček a do hnízda odnese pouze hrudník — část bohatou na bílkoviny, ideální potravu pro larvy. Pro jednu včelu to znamená okamžitou smrt, pro celou kolonii pak začátek vážných potíží.
Úly pod neustálým tlakem predátorů fungují ve stavu trvalého poplachu. Včely létají ven čím dál méně, omezují sběr nektaru i pylu a zásoby v plástech se tenčí. Pokud tento stav trvá delší dobu, rodina vstupuje do zimy výrazně oslabená — a část z nich ji nepřežije.
Trvalá hlídka sršňů před úlem znamená méně letů za snůškou, nižší výnosy medu a reálné riziko, že celá včelí rodina sezónu nepřekoná.
Technologie versus hmyz: včelař se mění v stopáře
Ve francouzském regionu Haut-Rhin se jeden včelař rozhodl role otočit — začal na sršně aktivně lovit. Místo aby se soustředil výhradně na pasti u úlů, vyvinul způsob, jak pomocí elektroniky a optiky vystopovat přímo hnízda škůdců.
Nejprve odchytí jednoho sršně v okolí včelnice a na krátko ho uspí pomocí plynu. Jakmile hmyz přestane reagovat, připevní mu miniaturní vysílačku vydávající zvukový nebo rádiový signál. Celý přístroj váží tak málo, že se sršeň po probuzení bez problémů vznesl do vzduchu.
Pak přichází na řadu skutečná high-tech výbava: směrová anténa připomínající televizní, propojená se smartphonem. Zařízení zachytává signál z vysílačky přilepené na hmyzu. Včelař postupuje krajinou jako závodník v radiopeleng — pomalu se přibližuje k místu, kde telefon ukazuje nejsilnější příjem.
Metoda funguje jako „odposlech" nasazený na sršně: malá elektronika vysílá signál a včelař sleduje jeho stopu až ke skrytému hnízdu.
Jakmile zjistí přibližný směr, vytáhne termovizní dalekohled. S jeho pomocí snáze odhalí samotné hnízdo — například vysoko v korunách stromů nebo pod střechami budov — protože shluk hmyzu se svou teplotou zřetelně odlišuje od okolního prostředí. Po nalezení stavby zbývá jediné: bezpečně ji zneškodnit dříve, než vyprodukuje nové královny.
Proč je nutné zasáhnout u prvního hnízda
Klíčovým momentem celé akce je nalezení takzvaného primárního hnízda. Jde o první, menší stavbu, kterou na jaře buduje jediná královna. Zvenčí často připomíná malou šedou papírovou kouli skrytou v křovinách, kůlnách nebo pod římsami domů.
Právě z tohoto prvního hnízda koncem léta vylétají nové samice schopné zakládat další kolonie. Každá z nich může v následujícím roce vybudovat mnohem větší sídliště s desítkami tisíc dělnic. Pokud primární hnízdo přežije, problém narůstá lavinovitě.
Odstranění jediného časného hnízda sršňů může zabránit vzniku desítek nových kolonií s tisíci jedinci v následující sezóně.
Z pohledu včelaře i místní přírody má taková akce obrovský smysl. Každé odhalené a zlikvidované primární hnízdo snižuje tlak na okolní včelnice. A pokud se zásah provede dříve, než z něj vyletí nové královny, ochranný efekt pokryje výrazně širší území.
Klasické metody a jejich omezení
V mnoha evropských regionech se boj s asijským sršněm opírá o jednodušší postupy. Využívají se jarní pasti na královny hledající místo k zakládání hnízd, nebo pasti u úlů zachytávající dělnice útočící na včely.
Tato řešení přinášejí určitý efekt, mají však i výrazné nevýhody:
- Lapají nejen sršně, ale i užitečný hmyz — původní druhy vos nebo čmeláky.
- Fungují příliš lokálně — chrání jednotlivý úl, ale nezastaví šíření celé populace.
- Vyžadují pravidelnou obsluhu a doplňování, což při větším počtu úlů zabírá hodně času.
„Špionská" metoda s vysílačkou a termovizí má zcela jinou logiku. Nesoustředí se na odchyt jednotlivých jedinců, ale na nalezení a likvidaci celé kolonie. Počet útočících dělnic tak automaticky klesá a včelnice získávají výraznou úlevu.
Dá se tato metoda použít i jinde v Evropě?
Asijský sršeň je již přítomen v několika sousedních zemích a entomologové dlouhodobě varují, že jeho výskyt ve střední Evropě je spíše otázkou času než hypotetickým scénářem. Jednotlivá hlášení podezřelého hmyzu se již objevila, stálá populace však zatím potvrzena nebyla.
K účinnému zavedení popsané metody je potřeba následující vybavení:
| Prvek | Proč je důležitý |
|---|---|
| Mikrovysílačka | Musí být extrémně lehká, aby hmyzu nepřekážela při letu. |
| Anténa a přijímač | Umožňují sledovat signál v terénu, nejlépe ve spojení se smartphonem. |
| Termovize | Usnadňuje nalezení hnízda skrytého vysoko nebo v husté vegetaci. |
| Odborné školení | Včelař musí umět bezpečně zacházet s plynem, vybavením i samotnými sršni. |
Vybavení není levné, ale může ho sdílet celé místní včelařské sdružení nebo dokonce městské služby zabývající se potlačováním invazivních druhů. Při rostoucím tlaku na výnosy rostlin závislých na opylení začínají takové investice vypadat jako náklady na prevenci, nikoli jako rozmar technologického nadšence.
Včely jako kritická infrastruktura zemědělství
Příběh francouzského včelaře dobře ukazuje, jak silně osud jediného druhu hmyzu ovlivňuje celý řetězec závislostí. Medonosné včely a divoké opylovače obsluhují stovky druhů rostlin — od sadů po zeleninu a olejniny. Bez jejich práce klesají výnosy, rostou ceny potravin a zemědělci jsou nuceni hledat nákladné alternativy.
Proto se stále častěji na včelnice nahlíží jako na součást infrastruktury, kterou je třeba aktivně chránit. Hrozeb je celá řada: pesticidy, klimatické změny, nemoci a nyní také invazivní predátoři. Technologie, která se ještě nedávno spojovala hlavně s průmyslem nebo armádou, se postupně dostává do rukou včelařů.
Tento příběh může být varováním i inspirací zároveň. Pokud se asijský sršeň v Evropě trvale usadí, bude dobré mít po ruce řešení prověřená již jinde. A zároveň platí, že každá pomoc opylovačům — od výsadby nektarodárných rostlin po omezení chemie na zahradě — snižuje riziko, že další hrozba přechýlí váhy a včely přestanou zvládat svůj úkol.
