Na první pohled vzdálená krize, ve skutečnosti reálná hrozba
Zdá se to jako další ropno-plynová krize někde daleko v Perském zálivu. Jenže jakmile se podíváme hlouběji do obchodních dat, ukáže se něco znepokojivého. Pro část evropských zemí představuje současná blokáda skutečné ohrožení energetické bezpečnosti a hospodářské stability, zatímco jiné státy ji prozatím zvládají bez větších otřesů.
Strategický průliv, globální zácpa
Hormuzský průliv je úzká mořská úžina mezi Íránem a Arabským poloostrovem. Za normálních okolností jím proudí obrovská část světového exportu ropy a zkapalněného zemního plynu, takzvaného LNG. Od vypuknutí války s Íránem koncem února íránská armáda fakticky ochromila lodní dopravu v této oblasti — využívá k tomu miny, drony, rakety i demonstrativní vojenské manévry.
Podle výpočtů rakouského Supply Chain Intelligence Institute, vídeňského Complexity Science Hub a Delftské univerzity se rizika pro Evropu nerozkládají rovnoměrně. Výzkumníci prostudovali data o tocích zboží ze zemí Zálivu, které běžně využívají Hormuz, a spočítali, kdo má nejvíce co ztratit.
Blokáda trvající déle než čtyři týdny může začít kumulovat zpoždění v globálních dodavatelských řetězcích a spustit efekt domina v celé ekonomice.
Nejvíce ohrožení: Itálie, Belgie a Spojené království
Ze zprávy vyplývá, že v rámci Evropské unie je v nejhorší situaci Itálie. Ročně dováží ze zemí postižených blokádou zboží v hodnotě přibližně 9,8 miliardy dolarů, tedy zhruba 8,5 miliardy eur. Klíčovou roli hraje energie — především LNG a zkapalněné plyny.
Italská závislost na Kataru
Italský energetický mix se silně opírá o dodávky z Kataru. Každý rok do této země míří:
- přibližně 4,4 miliardy dolarů (přes 3,8 miliardy eur) za zkapalněný zemní plyn LNG,
- značná část dalšího energetického zboží pocházejícího ze zemí Perského zálivu, které jsou blokádou přímo dotčeny.
Právě tato hluboká provázanost s katarskými dodávkami dělá z Itálie nejzranitelnější ekonomiku EU v kontextu současné krize v Hormuzském průlivu.
Proč záleží na délce blokády
Odborníci zdůrazňují, že klíčovou proměnnou je čas. Krátkodobé výpadky dokáže trh vstřebat prostřednictvím strategických rezerv a přesměrování tras. Čím déle blokáda trvá, tím hlubší jsou ekonomické dopady — zdražují se energie, rostou náklady na dopravu a komplikuje se průmyslová výroba závislá na plynu.
Evropa sice od roku 2022 výrazně diverzifikovala své energetické zdroje, některé státy však zůstávají strukturálně odkázány na suroviny procházející Hormuzským průlivem. A právě ty pocítí důsledky nejostřeji.
