Stále více lidí má pocit, že „něco není v pořádku", přestože jejich život objektivně vypadá docela dobře.
Kde tedy hledat tu obyčejnou, každodenní spokojenost?
Psycholožka Nanni Glück vysvětluje, že životní pohoda není náhoda ani věc štěstěny. Jde spíše o stav, který lze postupně posilovat — pokud víme, kde hledat a jak změnit pohled na vlastní každodennost.
Co psychologie vlastně rozumí pod pojmem štěstí
V běžné řeči se štěstí snadno plete s náhodou. Jednou říkáme „mám štěstí", jindy „jsem šťastný", jako by šlo o totéž. Psycholožka upozorňuje, že takový způsob myšlení snadno vede k závěru: „buď mi to vyjde, nebo ne — já s tím moc nenadělám".
Psychologie pracuje s jiným pojmem: subjektivní životní spokojenost. Nejde o jednorázový výbuch euforie, ale o celkový pocit, že náš život dává smysl, je víceméně soudržný a ve většině dnů se v něm cítíme dobře.
Subjektivní životní spokojenost je dlouhodobý dojem: „můj život je v pořádku" — i když ne každý den je dokonalý.
Takový stav nespadne z nebe. Je to součet mnoha drobných rozhodnutí, návyků a způsobů myšlení, které buď naši vnitřní rovnováhu posilují, nebo ji postupně podkopávají.
Proč nás myšlení „až tehdy, tak potom" okrádá o radost
Nanni Glück popisuje mechanismus, do kterého padá velká část z nás. Dá se shrnout jednou větou: „Jakmile se něco změní, konečně budu spokojený." Takovou podmínku klademe novému zaměstnání, vztahu, stěhování nebo dokonce odchodu do důchodu.
Výsledek je prostý — štěstí se přesouvá do budoucnosti. V takovém scénáři je dnešní den pouhým mezizastávkou. Počítá se teprve ten okamžik „po změně". Jenže jakmile k němu dojde, velmi rychle si stanovíme další podmínku.
Odkládání spokojenosti „na později" způsobuje, že je těžké si všimnout, že se něco dobrého děje právě teď.
Psycholožka nepopírá, že životní podmínky mají svůj význam. Zdůrazňuje však, že samotné honění se za dalšími vnějšími cíli — bez práce na vlastním nastavení mysli — přináší trvalou úlevu jen zřídka.
Jaké vnější podmínky skutečně hrají roli
O pohodě nelze mluvit, chybí-li základy. Nanni Glück zdůrazňuje, že potřebujeme několik prvků tvořících bezpečný základ:
- pocit bezpečí — žádný neustálý strach z toho, co přijde zítra,
- střecha nad hlavou — stabilní místo k životu,
- stálý a předvídatelný příjem,
- vědomí, že nejsme úplně sami.
Teprve když jsou tyto potřeby víceméně naplněné, začínají hrát větší roli jiné otázky. Objevují se myšlenky jako: využívám své silné stránky? Mám vůbec nějaký vliv na to, co se kolem mě děje? Má to, co dělám, pro mě smysl?
Změna perspektivy: od „chybí mi" k „co už mám"
Klíčovou roli hraje přesun pozornosti. Místo neustálého soustředění na to, co nemáme, psycholožka navrhuje jiné otázky:
- za co konkrétně mohu být dnes vděčný,
- které osoby nebo situace mi aspoň trochu ulevují,
- co v mém životě funguje lépe, než si myslím.
Nejde o umělý optimismus. Je to spíše trénink všímavosti — schopnost vidět, co nás už teď podporuje v pocitu smysluplnosti. Mnoho lidí, kteří začnou takovýto každodenní „sken" provádět, najednou zjistí, že mají v sobě výrazně více zdrojů, než předpokládali.
Přesun pozornosti od nedostatků k tomu, co funguje, problémy neodstraní — ale přidá energii, abychom se s nimi dokázali vyrovnat.
Jednoduchá cvičení pro více radosti v obyčejném dni
Nanni Glück povzbuzuje k tomu, abychom ke štěstí přistupovali jako k oblasti, kde lze provádět malé každodenní experimenty. Nevyžadují žádnou zvláštní přípravu ani drahé kurzy.
Návrat k tělu a smyslům
Silný smyslový podnět nás dokáže vytrhnout z kolotoče myšlenek a připomenout, že žijeme tady a teď. Může to být:
- krátká, chladivá koupel nebo sprcha ráno,
- chůze naboso po trávě nebo koberci,
- několik minut pomalého protahování,
- záměrná pauza, při níž si vědomě vychutnáme vůni kávy nebo teplo hrníčku v dlaních.
Jde o to, abychom alespoň jednou denně skutečně „obývali" vlastní tělo — a nepobývali jen v hlavě.
Narušení rutiny v malém měřítku
Pocit živosti roste, když čas od času děláme věci jinak než obvykle. Nemusí jít o žádnou velkou životní revoluci. Stačí drobná změna:
- jiná než obvyklá trasa procházky,
- návrat z práce oklikou,
- změna místa u stolu nebo pracovního stolu,
- nový způsob trávení večera — třeba bez obrazovky.
Takovéto mikrozmény připomínají mozku, že realita není jen opakující se autopilot. Probouzí se zvědavost a s ní přichází více vitality.
Trocha hry — a to vážně
Psycholožka silně zdůrazňuje význam herního prvku. Když si dovolíme trochu lehkosti, mozek se snadněji učí a vytváří nová propojení. Co lze v praxi udělat?
| Nápad na hru | Možný přínos |
|---|---|
| jednoduchá desková nebo karetní hra s blízkými | posílení vztahů, uvolnění napětí |
| kreslení bez cíle, čmárání, omalovánky | chvilkový oddech od perfekcionismu |
| tanec v obýváku na jednu písničku | uvolnění emocí, kontakt s tělem |
| vymýšlení absurdních zakončení každodenních příběhů | trénink odstupu a smyslu pro humor |
Důležité je alespoň na chvíli pustit hodnocení a efektivitu. Taková „zbytečná" hra paradoxně velmi posiluje naši psychickou odolnost.
Lze být šťastný v době krizí
Mnoho lidí si blokuje vlastní radost otázkou: „Jak se mohu radovat, když se dějí tak těžké věci?" Obavy z ozbrojených konfliktů, klimatu nebo ekonomické situace jsou reálné a nezmizí jen proto, že se snažíme pečovat o sebe.
Psycholožka hovoří o potřebě rozvíjet schopnost snášet soužití krajních prožitků. Jde o to, aby v nás současně nacházely místo smutek i vděčnost, strach i chvíle klidu, vědomí hrozeb i malé každodenní potěšení.
Radost v těžkých časech není absence empatie — je to způsob, jak vůbec mít sílu reagovat na to, co nás znepokojuje.
Když je člověk trvale přetížen strachem, začne jen automaticky reagovat na podněty. Ztrácí schopnost perspektivního myšlení, kreativity i soucitu s druhými. Péče o vlastní rovnováhu pak přestává být sobectvím a stává se podmínkou smysluplného jednání.
Nejde o boj se sebou, ale o laskavé zacházení s vlastním životem
Nanni Glück upozorňuje, že cílem není stav trvalé euforie. Jde spíše o laskavý, víceméně stabilní postoj k vlastnímu životu — se vší jeho chaotičností a omezeními.
Otázka „co mohu udělat, abych dnes byl trochu více sám sebou v nejlepším vydání?" může být jednoduchým kompasem. Pro jednoho to znamená odpočinek místo dalšího přesčasu, pro jiného konečně objednat se k lékaři, pro dalšího rozhovor, kterého se dlouho vyhýbá.
Postupem času se tyto malé kroky začínají sčítat. Větší laskavost k sobě samému ovlivňuje vztahy s ostatními, chuť zapojit se do společenských věcí i odvahu ke změnám v práci. Vnější okolnosti se nestávají ideálními, ale roste pocit vlastní síly a schopnosti věci ovlivňovat.
Stojí také za zmínku, že práce na vlastní pohodě nevylučuje využití odborné pomoci. Pokud pocit bezmoci, smutku nebo úzkosti přetrvává dlouho a začíná paralyzovat každodenní život, rozhovor s psychologem se může stát důležitou oporou. Návyky popsané Nanni Glück pak pomáhají upevňovat pozitivní výsledky terapie a snadněji procházet dalšími životními zatáčkami.
