Nový průlom v psychiatrii: krevní test má pomoci při depresi a úzkosti

Jak může krev „prozradit", co se děje v hlavě

Jediný běžný odběr krve by mohl brzy znamenat pro duševní zdraví totéž, co dnes znamená pro cholesterol nebo cukrovku.

Stále více lidí se cítí vyčerpaných, skleslých nebo trvale napjatých, ale nedokáže pojmenovat příčinu. Diagnóza deprese či úzkostných poruch se dodnes opírá především o rozhovor a lékařské posouzení, což přináší nejistotu a zdržuje zahájení léčby. Vědci právě pracují na krevním testu, který by měl odhalit biologické stopy těchto obtíží a usnadnit výběr účinné terapie.

V psychiatrii dlouhá léta dominoval jediný postup: podrobný rozhovor, sledování příznaků, psychologické testy a léky vybírané zčásti metodou pokus–omyl. Mnoho pacientů projde řadou terapií, které nezabírají nebo fungují jen slabě. Než se dostanou ke správné léčbě, uplyne často mnoho měsíců, někdy i let.

Výzkumníci chtějí tuto situaci změnit tím, že hledají v krvi takzvané biomarkery – konkrétní chemické látky spojené s depresí nebo úzkostí. V krvi totiž nekoluje jen cukr nebo cholesterol, ale také:

• stresové hormony, například kortizol,
• různé bílkoviny spjaté s činností mozku a imunitního systému,
• úseky DNA a RNA odrážející fungování genů.

Změněná hladina těchto složek může signalizovat, že organismus dlouhodobě funguje v režimu přetížení, typickém pro depresi nebo chronickou úzkost.

Vědci se snaží vytvořit „biochemický otisk" deprese a úzkosti – soubor krevních parametrů, který spolehlivěji než samotný rozhovor ukáže, jaký psychický problém u daného člověka převládá.

Na čem mají nové krevní testy spočívat

Pro pacienta bude budoucí postup vypadat velmi povědomě: zdravotní sestra odebere vzorek krve, laboratoř ho analyzuje speciálními metodami a lékař obdrží zprávu s vybranými ukazateli. Rozdíl spočívá v tom, že na výsledkovém listu se vedle běžných hodnot mohou objevit i údaje vztahující se k psychickému stavu.

Co bude v takovém testu možné „vidět"

Díky takovým datům může lékař získat další argument potvrzující, že za pacientovými příznaky skutečně stojí deprese nebo úzkostná porucha. Pro člověka, který váhá, zda „to vůbec něco je", může být takový výsledek silným signálem, aby s terapií dále neotálel.

Několik kapek krve nenahradí rozhovor se specialistou, ale může dodat chybějící díl skládačky: objektivní důkaz biologického přetížení organismu.

Rychlejší diagnóza, méně tápání ve tmě

Nové testy mají pomoci zejména tam, kde příznaky nejsou příliš typické. U seniorů bývá skleslá nálada zaměňována za přirozené stárnutí, u dospívajících za „vzdor" a „obtížnou povahu". Stává se také, že pacient dlouhodobě slýchá protichůdné názory různých odborníků.

Díky krevnímu vyšetření by praktický lékař mohl dříve zachytit varovné signály a odeslat pacienta k psychiatrovi nebo psychoterapeutovi. Zkracuje se tak cesta k prvnímu odbornému rozhovoru a snižuje se riziko, že někdo od hledání pomoci upustí kvůli neustálým nejasným diagnózám.

Praktické přínosy pro pacienta

• kratší doba od prvních příznaků po zahájení léčby,
• méně pochybností, zda „už jde" o depresi nebo úzkostnou poruchu,
• menší riziko, že okolí signály zlehčí,
• snazší odůvodnění pro doporučení k terapii nebo neschopenku.

Pro lékaře může takový test fungovat jako jakýsi psychický „rizikový profil", podobně jako dnes lipidový profil vypovídá o riziku infarktu.

Směrem k psychiatrii šité na míru

Jeden z nejzajímavějších směrů výzkumu se týká přizpůsobení léčby biochemickému profilu pacienta. Různí lidé reagují na stejné léky odlišně – jedni pocítí zlepšení po několika týdnech, jiní bojují hlavně s vedlejšími účinky a terapii vzdají.

Pokud krevní test odhalí, jak funguje stresový systém, imunita a určité mozkové dráhy, lékař může na tomto základě zvolit:

• jiný typ léku, než je standardní volba,
• mírnější nebo silnější počáteční dávku,
• kombinaci farmakoterapie s konkrétním typem psychoterapie.

Cílem je opustit schéma „zkusíme tento lék, a když nezafunguje, vyměníme ho" a přejít k léčbě lépe přizpůsobené organismu konkrétního člověka.

Výrazněji personalizovaná terapie znamená méně neúspěšných pokusů, méně nežádoucích účinků a větší pravděpodobnost, že pacient vydrží v léčbě dostatečně dlouho a pocítí skutečné zlepšení.

Hranice technologie: krev není všechno

Vědci i lékaři opakují, že žádný laboratorní test nenahradí empatický rozhovor. Dva lidé s podobným výsledkem krevního testu mohou žít ve zcela odlišných podmínkách: jeden má podporu blízkých, druhý zažívá násilí nebo šikanu na pracovišti. Pouhé číslo na výsledkovém listu to neodhalí.

Riziko spočívá v tom, že část zdravotnických systémů by mohla chtít zakládat rozhodnutí výhradně na výsledcích testů a zkracovat čas věnovaný rozhovoru. Taková „odlidštěná" medicína v psychiatrii prostě nefunguje, protože psychické utrpení má vždy jak biologický, tak životní rozměr.

Krevní test může lékaři napomáhat, ale neměl by se stát jediným „rozhodčím" toho, kdo si pomoc zaslouží a kdo ne.

Dostupnost, cena a rovnost šancí

Souběžně s laboratorními pracemi probíhá diskuse o tom, kdo z nových možností skutečně profituje. Objevují se otázky ohledně několika zásadních bodů:

• zda se test dostane do hrazeného koše zdravotních výkonů,
• zda bude dostupný i mimo velká akademická centra,
• jak ochránit citlivá data, aby se nedostala k pojišťovnám nebo zaměstnavatelům,
• jak zabránit situaci, kdy si psychiku tímto způsobem mohou vyšetřit jen ti zámožnější.

Mají-li nové testy skutečně pomáhat, musí se stát součástí běžné léčebné cesty, nikoli drahým doplňkem pro vyvolené. Zde bude záležet na politických rozhodnutích, rozpočtech zdravotnictví a společenském tlaku.

V jaké fázi se výzkum nachází

Laboratoře v Evropě včetně klinických center provádějí rozsáhlé studie na velkých skupinách pacientů. Cílem je ověřit, zda navrhované soubory biomarkerů skutečně spolehlivě rozlišují depresi, úzkost a jiné psychické obtíže a zda hladina ukazatelů odpovídá závažnosti příznaků.

První pilotní nasazení se plánuje ve vybraných zařízeních v nadcházejících letech. Než se takové testy dostanou do rutinní diagnostiky v ambulancích, ještě nějaký čas uplyne. Vědci musí prokázat nejen přesnost měření, ale také to, že jejich využívání skutečně zlepšuje výsledky léčby ve srovnání se samotným tradičním psychiatrickým hodnocením.

Jak z toho může těžit běžný pacient

Pro člověka, který zápasí s neustálým napětím, nespavostí, nedostatkem energie nebo pocitem bezsmyslnosti, bývá už samotná informace, že tyto příznaky mají biologický rozměr, úlevou. Přestává to být „moje chyba" nebo „slabý charakter". Laboratorní výsledek může pomoci překonat stud před rozhovorem s lékařem.

To neznamená, že krevní test se stane zázračným řešením. Léčba deprese a úzkosti se i nadále bude opírat o několik pilířů:

• pravidelné setkávání s psychiatrem nebo psychoterapeutem,
• farmakoterapii, je-li zapotřebí,
• změny životního stylu – spánek, pohyb, vztahy, práce,
• hledání podpory u blízkých a pomocných organizací.

Krevní vyšetření může pomoci pouze přesněji nastavit tyto prvky a sledovat, jak organismus na léčbu reaguje – podobně jako při terapii vysokého tlaku nebo cukrovky.

Na co si dát pozor, až se testy rozšíří

S novou technologií roste riziko zjednodušování. Část lidí se může pokoušet výsledky interpretovat samostatně na základě útržků informací nalezených na internetu. To je přímá cesta k zbytečnému strachu nebo naopak ke zlehčování signálů, které vyžadují reakci.

Druhá otázka se týká nálepkování. Získají-li pojišťovny nebo zaměstnavatelé přístup k těmto datům, mohou začít lidi třídit na psychicky „stabilní" a „rizikové". Proto jsou tak důležitá jasná pravidla ochrany soukromí, srovnatelná s předpisy pro genetická data.

Pro část pacientů může být dobrým přístupem brát výsledek krevního testu jako výchozí bod k rozhovoru, nikoli jako konečný verdikt. V praxi to znamená: vzít výsledek na návštěvu lékaře, položit mu konkrétní otázky a společně se dohodnout, jak dál postupovat.