Nový superkontinent: jak vznikne Pangea Ultima
Za 250 milionů let nebude mapa Země připomínat vůbec nic, co dnes známe. Vědci předpovídají návrat jediného obrovského pevninského celku a tento scénář předčí i ty nejodvážnější představy vědeckofantastických filmů.
Dnešní kontinenty se srazí, Atlantský oceán zmizí a na místě dnešní Evropy, Afriky a obou Amerik vznikne jeden superkontinent. V tomto novém uspořádání získá oblast dnešní Francie zcela výjimečné postavení – posune se k severnímu pólu a stane se jedním z mála obyvatelných míst na Zemi.
Současný tvar kontinentů je jen jediný záběr ve velmi dlouhém filmu, který běží již miliardy let. Přibližně před 200 miliony let existoval jeden velký pevninský celek, tehdy nazývaný Pangea. Rozpadl se v důsledku pohybu tektonických desek, čímž vzniklo rozmístění kontinentů, které dnes považujeme za samozřejmé. Tyto pohyby nikdy neustaly – jsou prostě příliš pomalé, než abychom je mohli zaregistrovat během jednoho lidského života.
Geolog Christopher Scotese, autor projektu PALEOMAP, sestavil počítačové rekonstrukce budoucnosti Země. Podle těchto simulací se za přibližně 250 milionů let všechny současné kontinenty opět slijí v jeden celek. Vědci tento nový pevninský blok nazývají Pangea Ultima – poslední super-Pangeou v dějinách naší planety.
Předpovědi hovoří o jediném obrovském pevninském bloku obklopeném rozlehlým oceánem, s naprosto odlišným rozmístěním pobřeží a klimatických pásem, než jaké známe dnes.
Tato proměna nenastane ze dne na den. Tektonické desky se plazí tempem několika centimetrů ročně, poháněny pohybem hmoty v zemském plášti. Po milionech let dojde ke srážce Amerik s Eurasií a Afrikou, Atlantik se uzavře a dnešní Indický oceán se smrskne na rozměry vnitrozemského moře.
Změny na mapě: konec Atlantiku a nová sousedství
V rámci scénáře Pangey Ultimy přestává mít dnešní geografie jakýkoli smysl. Simulace ukazují, jak radikální tyto změny budou:
- Atlantik po letech postupného uzavírání zcela zanikne, jakmile se Severní a Jižní Amerika přiblíží k Eurasii a Africe.
- Indický oceán se promění v moře obklopené ze všech stran pevninou – jako gigantické vnitrozemské jezero.
- Kuba se přilepí k území dnešních Spojených států a vytvoří jeden pevninský blok.
- Oblast dnešní Koreje se vmáčkne mezi Čínu a Japonsko a vznikne kompaktní pevninská zóna.
- Grónsko se připojí ke Kanadě a zcela změní uspořádání severních moří.
V důsledku toho se celý náš dnešní pojem „kontinent" stane anachronismem. Zůstane jediný superpevninský celek a rozdíly budou týkat se výhradně klimatických pásem a nadmořské výšky.
Francie v centru nového mocenského uspořádání
V tomto přeskupeném světě získá oblast dnešní Francie zcela výjimečnou pozici. Simulace naznačují, že toto území se výrazně posune na sever, blíže k budoucímu pólu. Zároveň zmizí středomořská pánev, protože Afrika se vetře do Evropy a dno někdejšího moře bude vytlačeno nahoru.
Výsledek? Oblasti odpovídající dnešní Francii, Španělsku, Portugalsku či Itálii se ocitnou podstatně blíže afrických mas. Budoucí pevninské hranice mohou probíhat tam, kde se dnes prostírá jen voda. Podle současných odhadů by hypotetickými „sousedy" Francie, vedle evropských zemí, mohly být území odpovídající dnešnímu Maroku, Alžírsku nebo Tunisku.
V novém geografickém uspořádání dávná hranice mezi Evropou a Afrikou zmizí – oba kontinenty se slijí v jeden celek.
Toto uspořádání znamená, že daná část superkontinentu se ocitne na zajímavém místě: relativně blízko severních zeměpisných šířek, zároveň však v přímém spojení s obrovskými oblastmi bývalé Afriky a Eurasie.
Klima extrémů: superkontinent pod žárem Slunce
Nová Pangea rozhodně nebude přívětivým místem. Studie publikovaná v časopise Nature naznačuje, že formování superkontinentu vyvolá mimořádně intenzivní sopečnou aktivitu. Rozsáhlé lávové plochy a nepřetržité erupce mohou do atmosféry vypumpovat obrovské množství oxidu uhličitého.
Vysoká koncentrace skleníkových plynů v kombinaci s fyzikou samotného superkontinentu povede k drastickému oteplení. Podle simulací bude většina pevninských oblastí po dlouhé části roku zažívat teploty přesahující 40 stupňů Celsia. Rozlehlý vnitrozemský prostor bude výjimečně suchý, protože vzduchové masy z oceánů tam prostě nedosáhnou.
K tomu navíc Slunce bude za 250 milionů let svítit přibližně o 2,5 procenta intenzivněji než dnes. Jde o přirozený důsledek jeho vývoje. V kombinaci s vysokou hladinou oxidu uhličitého to vytvoří podmínky, s nimiž by si většina dnešních savčích druhů nedokázala poradit. Vědci otevřeně hovoří o riziku rozsáhlého vymírání mnoha skupin živočichů závislých na mírném klimatu.
Sever jako potenciální „úniková" zóna
Existuje však část budoucího superkontinentu, kde budou podmínky relativně snesitelné. Klimatické simulace poukazují na příznivější situaci v oblastech ležících daleko na severu, v blízkosti dnešního polárního kruhu. Tam má teplota zůstat podstatně nižší než v rozpáleném nitru Pangey Ultimy a přístup k vodě bude stabilnější.
Do této skupiny potenciálně „mírnějších" zón patří oblast dnešní Francie, která se mezitím posune blíže k pólu. Do podobné kategorie lze zařadit i dnešní území Spojeného království, Portugalska nebo části severní Afriky, které rovněž skončí ve vyšších zeměpisných šířkách.
Oblasti ležící na dalekém severu se mohou stát klimatickými útočišti uprostřed rozpálených a vysušených zón superkontinentu.
Proč jeden pevninský celek znamená tak extrémní klima
Superkontinent působí na klima zcela jinak než roztroušené pevninské ostrovy, které známe dnes. Současná Země má rozlehlé oceány s obrovskou tepelnou kapacitou. Voda pohlcuje přebytečnou sluneční energii, reguluje teplotu a přináší vlhkost nad pevniny. Jakmile většinu povrchu zaujme jediný skalní blok, tato rovnováha zmizí.
Vnitrozemí obrovské pevniny je odříznuté od ochlazujícího vlivu oceánů. Snadno tam vznikají trvalé vlny veder a sucha, protože vzduch přicházející od moří se tam dostane jen zřídka. K tomu přibývá zesílená sopečná aktivita přispívající k hromadění skleníkových plynů. Lze si to představit jako planetu s gigantickým „skleníkovým efektem", kde si alespoň částečnou rovnováhu uchovají pouze okraje, blíže oceánům a pólům.
| Prvek scénáře | Dnešní situace | Za 250 mil. let (Pangea Ultima) |
|---|---|---|
| Rozmístění pevnin | Oddělené kontinenty | Jediný superkontinent |
| Atlantský oceán | Rozlehlý oceán mezi Amerikami a Eurasií a Afrikou | Zcela zanikne |
| Poloha Francie | Střední zeměpisné šířky, u Atlantiku | Blíže severnímu pólu, v centru superkontinentu |
| Klima většiny pevnin | Směs pásem od polárních po tropická | Žár přes 40 °C a rozsáhlá sucha |
| Obyvatelné zóny | Četné regiony na všech kontinentech | Převážně oblasti dalekého severu |
Co znamená „klimatické útočiště" v geologickém měřítku
Označení „klimatické útočiště" může znít pozitivně, ale v tomto případě jde spíše o „menší zlo". Pokud většinu superkontinentu sežehne žár a vysuší nedostatek srážek, nabyde každá zóna s mírnějším klimatem obrovského významu pro přežití suchozemského života.
V takovém místě by mohly přežít druhy lépe snášející vysoké teploty, avšak stále potřebující přístup k vodě a sezónní výkyvy počasí. Lze si představit, že část ekosystémů se přesune směrem k pólům, podobně jako dnes migruje rostlinstvo a živočichové do chladnějších oblastí v reakci na oteplování. Rozdíl spočívá v měřítku – hovoříme o milionech let a zcela odlišném rozmístění pevnin.
Z dlouhodobého hlediska se taková „bezpečnější" pásma mohou stát kolébkou nových forem života přizpůsobených extrémním podmínkám. Evoluce se nezastaví jen proto, že klima se stane drsnějším. Spíše naopak – urychlí selekci a přežijí organismy s nejpružnějšími strategiemi fungování.
Pro nás, lidi žijící ve 21. století, jsou tyto scénáře abstraktní a velmi vzdálené. Ukazují však, že geologie a klima jsou neoddělitelné a že dnešní rozmístění kontinentů a podnebných pásem je pouhou jednou krátkou epizodou. Z pohledu naší civilizace je fascinující něco jiného: mechanismy stojící za tak obrovskými změnami působí již dnes – v měřítku centimetrů a stupňů Celsia. Jejich pochopení pomáhá lépe vnímat, jak křehké a pomíjivé jsou podmínky, za nichž se na Zemi rozvinul současný život.
