Pestrobarevný had z Ameriky se stále častěji objevuje v Evropě a vyvstává otázka, zda dorazí i do Česka

Zobrazujte stavebniny-chemie.cz častěji ve výsledcích vyhledávání Google.

Přidat stavebniny-chemie.cz do Google

Pestrobarevný přistěhovalec z Ameriky dobývá evropské lesy

Stále více procházejících lidí naráží v evropských parcích a lesích na štíhlého, nápadně zbarveného hada, který rozhodně nepochází z místní přírody. Není to žádné exotické terárium — jde o obyčejný les nebo zahradu, kde se po kůře stromu vine metrový plaz v intenzivních odstínech oranžové a červené.

Biologové bijí na poplach. Případů výskytu tohoto druhu ve volné přírodě rychle přibývá a scénář, který se ještě nedávno zdál nepravděpodobný, se právě začíná naplňovat.

O jaký druh se vlastně jedná?

Popisovaným druhem je užovka červená, v terárních kruzích velmi oblíbený had. Původně pochází ze Severní Ameriky, kde přirozeně obývá zemědělskou krajinu, okolí statků a okraje lesů. V Evropě byl dosud chován převážně doma jako mazlíček milovníků plazů.

Jenže před několika lety se situace začala měnit. Nejprve se objevovala ojedinělá hlášení — někdo zahlédl jasný pruh na kůře stromu, někdo jiný vyfotografoval oranžovočervené zvíře na zahradní zídce. Odborníci tehdy předpokládali, že jde o jednotlivé útěky z domácích chovů. Dnes říkají otevřeně: takových případů je už příliš mnoho na pouhou náhodu.

Série pozorování v jednom regionu naznačuje, že část těchto hadů přežívá zimu ve volné přírodě a začíná se v novém prostředí zabydlovat.

Herpetologové — vědci zabývající se obojživelníky a plazy — pozorují výrazný rostoucí trend. V jediném evropském regionu, v okolí jednoho města, se počet odchycených jedinců za tři roky téměř zdvojnásobil. Hadi se nacházejí v parcích, zahradách i na okrajích polí, tedy přesně tam, kde lidé běžně procházejí a kde si děti hrají.

Jak tento had vypadá a jak ho poznat?

Dospělý jedinec dorůstá obvykle délky od 80 cm do přibližně 1,5 m, nejčastěji se ale setkáte s hady kolem jednoho metru. Jde o štíhlý, lehký druh, který velmi obratně šplhá po větvích, keřích i kamenných zdech. Již zdálky ho nelze přehlédnout díky výrazným, kontrastním barvám.

  • Základní zbarvení: od světle oranžové po cihlově červenou.
  • Hřbet: tmavší skvrny, zpravidla oválné, výrazně lemované černou linkou.
  • Břicho: charakteristický vzor připomínající šachovnici z černo-bílých políček.
  • Hlava: malá, jemně oddělená od krku, oči s kulatou zornicí.

Toto zbarvení způsobuje, že na pozadí kůry stromů, kamenů nebo suchého listí působí efektně a „exoticky". Nezkušenému oku může připomínat jedovaté druhy z teplých krajů, což mezi procházejícími pochopitelně vyvolává znepokojení.

Je metrový had z Ameriky nebezpečný pro člověka?

Nejčastější otázka při takovém setkání zní: představuje tento druh hrozbu pro lidi? Odpověď vědců je jednoznačná — užovka červená není jedovatá. Patří ke škrtičům z čeledi užovkovitých, stejně jako většina domácích českých druhů, například užovka obojková nebo užovka hladká.

Užovka červená nemá jedové žlázy, nevstřikuje žádný toxin a přirozeně se kontaktu s člověkem vyhýbá.

V ohrožení může zkusit uprchnout, syčet a v krajním případě kousnout, ale její zuby nejsou uzpůsobeny k hlubokým ranám. Pro zdravého člověka takové kousnutí skončí nanejvýš bolestivým poškrábáním a místním zarudnutím. Mnohem nebezpečnější bývá samotná šoková reakce člověka — panika, pád nebo instinktivní odskočení na nebezpečné místo.

Z hlediska přímého ohrožení lidí je tedy riziko minimální. Daleko živější debata se dnes vede o vlivu tohoto druhu na místní ekosystémy a původní faunu.

Proč se had z terária najednou ocitá v lese

Hlavní příčina problému spočívá v popularitě tohoto druhu mezi milovníky exotických zvířat. Užovka červená platí za ideální volbu pro začátečníky: klidná, relativně nenáročná na péči, dostupná v mnoha barevných variantách a dobře snášející přítomnost člověka.

V praxi to znamená tisíce prodaných zvířat ročně v zoologických obchodech i od soukromých chovatelů. V mnoha evropských zemích nepotřebuje majitel zvláštní povolení, pokud drží omezený počet jedinců. To výrazně ztěžuje kontrolu nad obchodem s tímto druhem i nad pozdějším osudem zvířat.

Odborníci poukazují na tři hlavní scénáře, které vedou k výskytu těchto plazů v přírodě:

  • Útěk z chovu — špatně zabezpečené terárium, nezavřené víko nebo náhodné poškození nádrže.
  • Záměrné vypuštění — majitel, který nezvládá péči, se rozhodne zbavit problému tím, že zvíře „vrátí přírodě".
  • Rozmnožování ve volné přírodě — pokud se v jednom regionu sejde dostatek jedinců obou pohlaví, může dojít k úspěšnému rozmnožení mimo terárium.

K tomu přistupuje další faktor: stále mírnější zimy v mnoha částech Evropy. Užovka červená je při vyšších teplotách schopna přežít chladnější část roku ukrytá v norách, sklepech, hromadách dřeva nebo kamenných kupách. Každá taková přezimovaná sezona zvyšuje šanci na ustálení divoké populace.

Co tento druh mění v místních ekosystémech

Jídelníček užovky červené tvoří především drobní hlodavci: myši, hraboši a mladí potkani. Na první pohled by se mohlo zdát, že její přítomnost pomáhá regulovat počty škůdců v blízkosti polí, skladů obilí nebo obydlí. Na druhé straně však hrozí vytlačování původních druhů hadů, které plní totožnou roli v ekosystému.

Každý cizí druh, který se dokáže udržet v novém prostředí, vytváří konkurenci pro místní živočichy s podobnou stravou a způsobem života.

V praxi může dojít k několika jevům:

  • silná konkurence o potravu s původními druhy hadů,
  • narušení přirozených vztahů dravec–kořist,
  • přenos parazitů nebo nemocí na místní faunu,
  • další šíření druhu s oteplujícím se klimatem.

Biologové zatím hovoří spíše o nutnosti pečlivého sledování situace než o bezprostřední ekologické katastrofě, ale varovných signálů z roku na rok přibývá.

Co dělat, když na takového hada narazíte

Rostoucí počet procházejících má dnes v kapse chytrý telefon, takže šance vyfotografovat nalezeného plaza jsou vysoké. Experti přímo vybízejí, aby každý, kdo narazí na neobvykle zbarveného hada, pořídil snímek z bezpečné vzdálenosti — může výrazně pomoci při určení druhu.

Situace Jak reagovat
Vidíte pestrobarevného hada na cestě nebo na stromě Zastavte se, zachovejte odstup několika metrů, klidně odejděte nebo ho obejděte obloukem
Máte možnost vyfotografovat hada Nepřibližujte se jen kvůli lepšímu záběru, zvíře se nedotýkejte
Had se nachází na místě intenzivně využívaném lidmi Nahlaste pozorování místním složkám: hasičům, městské policii nebo příslušné službě ochrany přírody
Zvíře vniklo do sklepa, garáže nebo domu Opusťte místnost, zavřete dveře, přivolejte záchranáře — nepokoušejte se hada chytit sami

Samostatné pokusy o chytání nebo zabíjení hada jsou nejen zbytečné, ale i riskantní. Snadno se můžete zranit a navíc mnoho původních, užitečných druhů hadů je chráněno zákonem. Odborníci i ochranáři přírody připomínají, že naprostá většina hadů dává přednost útěku před jakýmkoliv střetem.

Může se podobný scénář odehrát i v Česku?

Ačkoliv se o hlasitých případech výskytu hovoří zatím hlavně v západní části Evropy, otázka se nabízí sama: může se podobná situace rozvinout i u nás? Klima v mnoha regionech Česka se mění směrem k mírnějším zimám, obchod s exotickými zvířaty se rozvíjí už řadu let a užovka červená je na domácím trhu běžně dostupná. Ani předpisy pro její držení nepatří k těm nejpřísnějším.

Teoreticky jsou tedy všechny díly skládačky již na svém místě: oblíbený druh v chovech, rostoucí počet soukromých terárií, mírnější zimy a rozsáhlé zemědělsko-lesní mozaikové krajiny, které takovým zvířatům vyhovují. To, zda v Česku dojde k podobnému nárůstu pozorování, závisí na našich vlastních rozhodnutích jako majitelů zvířat a na tom, jak rychle a účinně budeme reagovat na první signály z terénu.

Pro chovatele exotických hadů se stává klíčovým dobře zabezpečené terárium a promyšlené rozhodnutí o pořízení zvířete — na roky dopředu, nikoliv „na zkoušku". V mnoha západních zemích roste tlak na zpřísnění předpisů pro chov vybraných druhů ve chvíli, kdy začínají pronikat do přírody. V Česku tato diskuse teprve nabývá na obrátkách, ale zahraniční příklady velmi jasně ukazují, čím končí podceňování problému.

Tento pestrobarevný přistěhovalec z Ameriky se stal neočekávaným symbolem širšího fenoménu. Každý exotický mazlíček vypuštěný „do přírody" může v budoucnu proměnit krajinu za oknem. Stojí za to na to myslet dřív, než nás v zoo obchodě zaujme další efektní terární zvíře na výstavním pultu.

Přejít nahoru