Velký hráč v oblasti telekomunikací opět propouští zaměstnance ve Francii.
Rozsah posledního kola škrtů překvapil dokonce i odborové svazy.
Společnost vyhlásila nový program odchodů, který se dotkne stovek lidí v klíčových výzkumných a vývojových centrech. Jde už o třetí vlnu propouštění za pouhé tři roky a únava – jak mezi zaměstnanci, tak mezi jejich zástupci – je stále zřetelnější.
Třetí vlna propouštění za tři roky
Francouzská pobočka Nokie zaměstnává v současnosti přibližně 2 300 lidí, tedy o 300 méně než na začátku roku 2024. Nový plán počítá s odchodem dalších 421 pracovníků, což představuje zhruba 18 procent všech zaměstnanců v zemi. Celý proces má být dokončen do konce června 2026.
Jedna firma, tři po sobě jdoucí programy propouštění za tři roky a téměř každý pátý zaměstnanec čelí perspektivě ztráty práce.
Dohodu o programu podepsalo vedení společnosti spolu se dvěma odborovými svazy: CFDT a CFE‑CGC. Dokument ještě čeká na schválení ze strany pracovního úřadu, ale pro mnoho zaměstnanců je to jasný signál, že je čekají další náročné měsíce.
Největší zásah pocítí centrum nedaleko Paříže
Škrty nejsou rozloženy rovnoměrně. Nejtěžší ránu dostane centrum v oblasti Paris‑Saclay, které má přijít o 343 pracovních míst. Právě tam se soustřeďuje velká část výzkumné a projektové činnosti Nokie ve Francii, zejména v oblasti pokročilých síťových technologií.
Druhé klíčové centrum, nacházející se v Lannion v Bretani, se má rozloučit s 78 zaměstnanci. Obě místa jsou pro francouzské telekomunikační aktivity firmy strategicky důležitá, a proto každá další vlna propouštění vyvolává otázky ohledně budoucnosti místních inženýrských kompetencí.
| Centrum | Plánovaný počet odchodů |
|---|---|
| Paris‑Saclay | 343 |
| Lannion | 78 |
| Celkem | 421 |
Formálně dobrovolné, v praxi hromadné odchody
Nokia využívá postupu tzv. kolektivních dohod o odchodu, které ve Francii fungují jako alternativa ke klasickému hromadnému propouštění. Z technického hlediska podává žádost o odchod sám zaměstnanec, firma ji přijme a vyplatí dohodnuté odstupné.
Formálně jde o dobrovolnou volbu, výsledek však zůstává stejný: několik set lidí přestane pro firmu pracovat.
Zaměstnanci, kteří tento krok zvažují, mají na rozhodnutí čas do konce první poloviny roku 2026. Nemusejí přitom prokazovat žádnou obtížnou osobní ani hospodářskou situaci – stačí souhlas obou stran. Z pohledu vedení jde o flexibilní nástroj restrukturalizace, z pohledu zaměstnanců o proces, který vytváří atmosféru nejistoty a pocit, že pracovní místa nejsou trvalá.
„Omlazení" struktury, nebo postupný ústup z Francie?
Část odborových zástupců se snaží v celém procesu hledat pozitiva. Jeden z delegátů CFE‑CGC upozorňuje, že program může usnadnit odchod lidem s dlouhou praxí, kteří uvažovali o předčasném ukončení kariéry nebo změně profesní dráhy. Podle jeho názoru firma tímto způsobem „omlazuje strukturu" a uvolňuje místo pro nové kompetenční profily.
Sám ovšem přiznává, že zpráva o zrušení stovek pracovních míst nikdy není pro zaměstnance dobrá. V mnoha týmech panují obavy, že další výzkumné projekty budou přesunuty do levnějších lokalit a francouzská centra postupně ztratí svůj význam. Tento trend je ostatně patrný i v jiných technologických koncernech, které již léta omezují náklady v západní Evropě.
CGT říká „dost" a odmítá se na programu podílet
Nový plán propouštění vyvolal rozhodnou reakci jednoho z hlavních odborových svazů – CGT. Tato organizace se účastnila dvou předchozích kol dobrovolných odchodů, nyní však odmítá podepsat dohodu. V prohlášení rozeslaném zaměstnancům svaz hovoří o „strategii demontáže zaměstnanosti", která slouží výhradně ke zlepšení finančních ukazatelů, a to bez skutečné debaty o dlouhodobé vizi působení firmy ve Francii.
Zástupci CGT tvrdí, že opakující se programy dobrovolných odchodů se stávají rutinním nástrojem ke škrtání míst, nikoliv výjimečnou reakcí na krizi.
Odboráři zdůrazňují, že pokud se firma každoročně vrací ke stejnému mechanismu, znamená to, že hlubší obchodní problémy nebyly vyřešeny. Podle jejich názoru vedení hledá snadný způsob, jak snížit náklady, místo aby jasně vymezilo, v jakých oblastech chce rozvíjet svou činnost a odkud plánuje odejít.
Únava z přetrvávající nejistoty
Pro zaměstnance francouzské části Nokie se život ve stínu opakujících se plánů propouštění stal každodenní normou. V mnoha týmech je patrný pokles motivace a rostoucí pocit dočasnosti. Lidé s nejsilnějšími technickými kompetencemi stále častěji hledají stabilnějšího zaměstnavatele, což pro firmu představuje riziko ztráty klíčových odborníků.
- Starší inženýr uvažuje o odchodu v rámci programu a přechodu k menšímu výrobci zařízení.
- Specialista na sítě 5G dostává nabídky ze sektoru kybernetické bezpečnosti.
- Mladší pracovníci zvažují přesun do jiných zemí v rámci struktur společnosti.
Taková rozhodnutí se jen zřídka dostanou do oficiálních statistik, avšak výrazně ovlivňují reálné možnosti realizace výzkumných projektů. Týmy, které byly teprve nedávno zredukovány, musí udržet tempo práce s menším počtem lidí a část povinností přechází na externí subdodavatele.
Francie jako zkušební pole proměn v telekomunikacích
Popsaný případ dobře ilustruje širší trend v telekomunikačním odvětví. Operátoři a dodavatelé síťového vybavení se snaží snižovat náklady po obrovských investicích do infrastruktury 5G a zároveň reagují na tvrdou konkurenci ze strany asijských výrobců. Země s vysokými náklady práce, jako je Francie, jsou v této situaci obzvláště zranitelné.
Tamější pracovní právo přitom firmám poskytuje specifické nástroje, jakými jsou právě kolektivní dohody o odchodu. Pro vedení je to způsob, jak rozložit proces propouštění v čase a vyhnout se mediálně hlučným hromadným výpovědím. Pro odbory je to naopak obtížný kompromis mezi ochranou pracovníků a přijetím nevyhnutelných změn v odvětví.
Co tato situace říká českému čtenáři
Pro českého čtenáře je příběh francouzské Nokie signálem, že ani vysoce kvalifikovaná technologická pracovní místa neposkytují plnou záruku jistoty. Ohrožena nejsou jen místa ve výrobě nebo logistice, ale také ve výzkumu, projektování a vývoji softwaru.
Stojí za to si všimnout dvou věcí. Za prvé, firmy stále častěji přesouvají část procesů do zemí s nižšími náklady, včetně střední a východní Evropy. Za druhé, i tam, kde se uplatňují měkké formy propouštění, jako jsou dobrovolné programy odchodů, mohou být dopady na místní ekonomiky velmi bolestivé. Zmizí nejen konkrétní pracovní místo, ale i celé kompetence, které se pak těžko znovu budují.
Z pohledu zaměstnance roste význam profesní flexibility a ochoty k rekvalifikaci. Z pohledu státu pak vyvstává potřeba aktivní průmyslové politiky. Bez jasné vize rozvoje vlastních technologických odvětví riskuje každá země, že další rozhodnutí o propouštění padnou mimo její hranice a místní výzkumná centra se stanou jen krátkodobou zastávkou v globální strategii velkých korporací.
