Stále více zahradníků hledá přirozenou ochranu před asijským sršněm
Asijský sršeň způsobuje obrovské škody mezi včelami a dalšími opylovači. Čím dál víc lidí přitom hledá způsob, jak mu čelit – a řešení může sedět přímo na větvi za oknem.
Ukázalo se, že spolehlivého spojence lze najít přímo na zahradě. Malý, dobře známý ptáček dokáže za několik týdnů sníst tisíce hmyzích larev a za příznivých podmínek si poradí i s larvami tohoto nebezpečného vetřelce. Rozhodující jsou přitom první jarní týdny.
Asijský sršeň na zahradě: proč je březen klíčový
Asijský sršeň je invazivní druh, který se do Evropy dostal na počátku 21. století a od té doby se rychle rozšířil po velké části kontinentu. Tvrdě dopadá na včely medonosné i jiné opylovače, protože k výkrmu larev potřebuje obrovské množství bílkovin.
Na přelomu zimy a jara se rozhoduje o tom, jak početná bude jeho populace v daném roce. V březnu se probouzejí přezimující královny. Hledají klidné, chráněné místo, kde mohou založit první – zatím malé – hnízdo. Pokud je nic nezdraží, kolonie roste závratným tempem a za jediný rok dokáže spotřebovat i několik kilogramů hmyzu. Značnou část obětí tvoří včely z úlů a volně žijící opylovači.
Pokud majitel zahrady zasáhne teprve v létě, bývá zpravidla pozdě. Hnízdo je v tu chvíli velké, obtížně odstranitelné a zásah s sebou nese reálné riziko pobodání. Vědci přiznávají, že úplná likvidace asijského sršně je prakticky nemožná. Chybí specializovaní a dostatečně početní predátoři, kteří by jeho stavy výrazněji regulovali.
V této situaci nabývají na důležitosti drobní spojenci, kteří sice problém nevyřeší, ale mohou jej viditelně oslabit. Jedním z nich je dobře známý návštěvník krmítek – sýkora.
Proč jsou sýkory tak cenné v boji s invazivním hmyzem
Sýkory modřinky, koňadry nebo babky jsou pravými „vysavači" hmyzu. V době krmení mláďat je jejich den takřka nepřetržitým lovem. Dospělý pták zvládne za den podniknout od několika stovek až téměř do tisíce výletů s potravou.
Do zobáků jim padají především larvy a drobný hmyz: housenky, dvoukřídlí, brouci. Pokud se v jejich dosahu objeví hnízdo asijského sršně, přibývají do jídelníčku i larvy tohoto druhu, někdy také mrtvé dospělé jedince. Nejde o jediný zdroj potravy, ale v průběhu celé sezóny takový tlak dokáže snížit počet nových královen opouštějících hnízdo na podzim.
Sýkory sršně nevyhubí, ale fungují jako trvalá, rozptýlená kontrola počtu larev a dalšího škodlivého hmyzu na zahradě.
Stojí za zmínku, že koňadry rády hnízdí v blízkosti míst, kde se dříve vyskytovaly sršně. V zimě rozebírají stará hnízda a vyzobávají z nich zbytky larev a kukel. Část rozmnožovacího potenciálu kolonie tak přijde nazmar.
Ornitologové zdůrazňují, že tato pomoc má své hranice. Žádný jednotlivý druh ptáka, žádná zázračná metoda problém asijského sršně sama o sobě nevyřeší. Sýkory jsou nicméně na zahradě přítomny po velkou část roku a pracují zdarma – den co den snižují početnost mnoha druhů hmyzu, včetně části larev invazivního vetřelce.
Jak pozvat sýkory na zahradu ve správný čas
Aby bylo možné využít jejich chuti na hmyz, je nutné jednat s předstihem. Nejdůležitější je březen – právě tehdy ptáci začínají bojovat o nejlepší hnízdní místa.
Správná budka pro sýkoru
Nejjednodušší způsob, jak sýkory přilákat, je vyvěšení hnízdní budky. Platí přitom několik důležitých pravidel:
- budka z masivního dřeva, bez laku uvnitř, se stříškou chránící před deštěm;
- průměr vstupního otvoru přibližně 2,6–3 cm – vyhovuje sýkorám a ztěžuje přístup větším ptákům;
- výška umístění 2–5 metrů nad zemí, nejlépe na stromě nebo zdi budovy;
- chráněná poloha, daleko od silných větrů a přímého, pálivého slunce;
- místo těžko dostupné pro kočky a kuny.
Budku je vhodné vyvěsit nejpozději do poloviny března. Ptáci rychle prozkoumávají dostupná „bydlení" a pokud místo vyhodnotí jako bezpečné, vracejí se k němu každý rok.
Přátelská zahrada plná úkrytů a hmyzu
Samotná budka nestačí. Sýkory potřebují také dostatek potravy a vodu. Zahrada, která jim vyhovuje, by měla obsahovat:
| Prvek | Proč sýkorám pomáhá |
|---|---|
| Zimní krmítko | Pomáhá ptákům přežít mrazy a zvyšuje šanci, že zůstanou v okolí i k hnízdění. |
| Domácí keře | Poskytují úkryt, materiál na hnízdo a lákají velké množství hmyzu. |
| „Divoké" zóny | Neuhrabané listí, hromada větví nebo kousek louky jsou ideálními stanovišti pro hmyz. |
| Voda | Ptáci ji potřebují k pití i koupání, což zlepšuje kondici peří. |
| Zahrada bez chemie | Absence pesticidů chrání jak hmyz, tak ptáky, kteří se jím živí. |
V předjarním období lze nabízet slunečnicová semínka, ořechy nebo tukové koule. Takový „bufet" pomáhá sýkorám vydržet do doby, než zahrada zaznamená přísun hmyzu. Koncem března je vhodné přikrmování postupně omezovat, aby se ptáci přeorientovali na přirozenou potravu – tedy právě larvy a drobný hmyz.
Čím méně dokonalého pořádku na zahradě panuje, tím více hmyzu se tam vyskytuje – a tím větší šance, že si sýkory zvolí právě toto místo k hnízdění.
Přirozené spojenectví, ale s pomocí člověka
Ačkoliv sýkory dokážou pochytat skutečně působivé množství larev, nelze očekávat, že invazivní druh zvládnou samy. Jejich role spočívá spíše v trvalém, mírném tlaku na populaci škůdců.
Pokud se na zahradě objeví hnízdo asijského sršně, situace vyžaduje lidský zásah. Vzhledem k agresivitě těchto hmyzů a bolestivosti jejich bodnutí by odstraňování hnízd měli provádět výhradně vyškolení odborníci vybavení odpovídající ochrannou výstrojí.
Vhodný přístup spočívá v kombinaci několika opatření:
- sledovat zahradu časně na jaře a nahlašovat hnízda odborníkům;
- vyvěsit budky pro sýkory v březnu, dříve než si ptáci vyberou jiná místa;
- omezit chemii na naprosté minimum, ideálně se pesticidů zcela vzdát;
- pečovat o rozmanitost – kombinace keřů, stromů, kvetoucí louky a trochy „nepořádku";
- zajistit vodu v mělké misce nebo minijezírku.
Čemu se vyhnout při péči o ptačí pomocníky
Sýkory patří mezi chráněné druhy. Mají plné právo využívat hnízdní budky a zakládat v nich hnízda bez jakéhokoli rušení ze strany člověka. V době hnízdění nesmíme budky otevírat, nahlížet do nich ani je přemísťovat.
Nebezpečné bývají také insekticidy používané „pro dobro rostlin". Z pohledu sýkor se každá otrávená housenka nebo larva stává potenciálním zdrojem zdravotních problémů. Zahrada bez chemie funguje jako magnet pro hmyz – a tím pádem i pro hmyzožravé ptáky.
Proč začít přímo na vlastní zahradě
Téma asijského sršně silně rezonuje především mezi včelaři, ale důsledky jeho přítomnosti dříve nebo později pocítí každý, kdo pěstuje zeleninu, ovoce nebo prostě jen miluje trávník posypaný sedmikráskami. Méně opylovačů znamená horší úrodu a chudší krajinu.
Sýkory profesionální zásahy nenahradí, ale pomáhají ekosystém částečně odlehčit. Zahrada, kde mají kde hnízdit a co jíst, se stává odolnější jak vůči invazivnímu hmyzu, tak vůči hromadnému výskytu jiných škůdců – od housenek po mšice.
Přidaným efektem je prostá každodenní radost. Sledovat sýkoru, jak každých pár minut přináší hmyz do budky, je živá lekce přírody. Právě v takových zdánlivě drobných rozhodnutích – jedné vyvěšené budce, vzdání se postřiků nebo ponechání kousku „divoké" zahrady – se skrývá reálná pomoc pro včely i celou řadu dalších opylovačů.
