Ve skutečnosti je situace mnohem složitější
Do evropských showroomů a firemních katalogů právě vstupuje nová kategorie elektrickým proudem poháněných vozidel. Výrobci je marketingově prezentují jako blízké „čistým" elektromobilům, nikoli hybridům. Evropská unie na ně však nahlíží zcela jiným pohledem.
Co vlastně auto s prodlouženým dojezdem je
Vozidlo s prodlouženým dojezdem – v angličtině označované zkratkou EREV (extended range electric vehicle) – je konstruováno tak, aby řidič jezdil především na elektrickém pohonu. V podlaze se nachází poměrně velká baterie a vedle elektromotoru je namontována malá spalovací jednotka.
Klíčová je role tohoto spalovacího motoru. Podle základní myšlenky nepohání přímo kola. Funguje jako agregát: jakmile se baterie blíží k vybití, nastartuje a za jízdy dobíjí akumulátor. Řidič tak zažívá pohodlí elektromobilu, aniž by se musel stresovat z chybějících dobíjecích stanic na trase.
Auto s prodlouženým dojezdem je elektromobil s vlastní „powerbankou" v podobě malého spalovacího motoru, který za jízdy dobíjí baterii.
Tento koncept intenzivně prosazují zejména čínské značky, jako například Leapmotor. Jde o způsob, jak oslovit zákazníky, kteří se čistých elektromobilů obávají, ale zároveň touží po moderním pohonu a nižších nákladech při jízdě ve městě.
Evropská unie říká: je to prostě plug-in hybrid
Marketing je marketing, ale právo je právo. Z hlediska homologačních předpisů v Evropě spadají auta s prodlouženým dojezdem do stejné přihrádky jako klasické plug-in hybridy.
Brusel je klasifikuje jako jeden typ vozidla: elektrický hybrid nabíjený ze zásuvky. V registračních dokumentech ani v emisních normách neexistuje samostatná kolonka pro „téměř elektrická" auta se spalovacím generátorem.
V unijním právu samostatná kategorie „aut s prodlouženým dojezdem" jednoduše neexistuje – stále se jedná o hybridy nabíjené ze zásuvky.
Pro řidiče to může být nepříjemné překvapení. Koupí auto, které dealer prodává jako elektrický model s malým záchranným motorem, a pak narazí na realitu: předpisy s jeho vozidlem zacházejí jako s běžným plug-in hybridem, se všemi daňovými a regulačními důsledky.
Kde ve skutečnosti leží rozdíl mezi plug-in hybridem a EREV
V každodenním provozu jsou rozdíly zřetelné, i když je legislativa nerozlišuje. Rozhodující jsou dva parametry: kapacita baterie a reálný dojezd na samotnou elektřinu.
| Typ pohonu | Typická kapacita baterie | Reálný elektrický dojezd | Role spalovacího motoru |
|---|---|---|---|
| Plug-in hybrid | přibližně 10–25 kWh | přibližně 40–60 km | často přímo pohání kola |
| Auto s prodlouženým dojezdem | přibližně 20–40 kWh nebo více | přibližně 80–100 km | má sloužit především jako generátor proudu |
Plug-in hybrid obvykle zvládne 40–60 km čistě na elektřinu. Hodí se tedy pro městský provoz za předpokladu, že ho řidič pravidelně nabíjí. Vozidlo s prodlouženým dojezdem má větší baterii – často umožňuje ujet i 80–100 km bez spuštění spalovacího motoru. V teorii to znamená možnost využívat ho v pracovním týdnu jako elektromobil a o dovolené jako hybrid.
Problém spočívá v tom, že pro unijní instituce jsou rozhodující především data z homologačních testů a způsob, jakým auto zapadá do stávajících kategorií. A tady se hranice mezi oběma řešeními stírá, protože předpisy nestanoví žádnou minimální kapacitu baterie, od níž začíná „prodloužený dojezd".
Marketing versus chybějící definice v předpisech
Výrobci tuto mezeru v legislativě rádi využívají. Jelikož oficiální právní kategorie neexistuje, lze volně budovat image „téměř elektromobilu", aniž by to bylo přímou lží. Auto přece skutečně dokáže dlouho jezdit na elektřinu.
Pro zákazníka je rozdíl nenápadný, ale velmi podstatný. Když slyší „elektrické auto s malým pomocným motorem", může očekávat stejné zacházení jako u plně elektrického vozidla. To však neodpovídá realitě daňového systému, dotací ani zón s omezeným provozem ve městech.
Pojem EREV zůstává marketingovým termínem bez samostatného právního významu, což snadno stírá hranici mezi slibem prodejce a tvrdým zákonem.
Co to znamená pro řidiče v praxi
Nejcitelnější rozdíly se projeví u dotací, daní a přístupu do nízkoemisních zón. Týká se to jak firem sestavujících vozový park, tak soukromých řidičů, kteří počítají s výhodami určenými pro elektromobily.
- Auto nemusí splňovat podmínky pro nejvyšší dotace určené výhradně plně elektrickým vozidlům.
- V některých městech nezíská auto s prodlouženým dojezdem stejný status jako bezemisní bateriový vůz.
- Daňová zatížení a firemní flotové výpočty budou blíže plug-in hybridům než elektromobilům.
- V emisních reportech firem takový vůz nesníží uhlíkovou stopu tak výrazně jako plně bezemisní model.
Rozdíly mohou za celou dobu používání auta dosáhnout tisíců korun. V některých zemích západní Evropy závisí na typu pohonu například právo vjezdu do center velkých měst nebo výše parkovacích poplatků. Pokud je vozidlo zařazeno mezi hybridy místo elektromobilů, majitel zaplatí více nebo ztratí přístup do klíčových zón.
Dávají auta s prodlouženým dojezdem smysl pro běžného řidiče
Navzdory těmto výhradám samotný koncept není od základu špatný. Pro řidiče, který denně najede 40–80 km převážně ve městě nebo okolí, může takový vůz skutečně fungovat jako elektromobil. Nabíjení doma nebo v práci pokryje většinu potřeb a spalovací motor se spustí teprve při delších výjezdech.
Může jít o dobrý kompromis pro lidi žijící v panelových domech s omezeným přístupem k rychlým dobíječkám. V týdnu využívají zásuvku v garáži nebo běžný wallbox a na cestách nervózně nevyhledávají stanice rychlého nabíjení.
Pro mnohé uživatele může auto s prodlouženým dojezdem reálně nahradit elektromobil při každodenní jízdě, pokud ho důsledně nabíjejí.
Celý smysl tohoto pohonu však zmizí, pokud řidič auto k elektřině zapojuje jen zřídka. Tehdy se těžká baterie stává zbytečnou přítěží, spalovací motor jede mnohem víc, než výrobce předpokládal, spotřeba roste, emise stoupají a výhoda oproti klasickému hybridu nebo dieselu se rychle zmenšuje.
Na co si dát pozor před koupí takového auta
Kdo zvažuje pořízení vozidla s prodlouženým dojezdem, měl by rozhodnutí zakládat nikoli na reklamním letáku, ale na několika konkrétních údajích.
- Reálný dojezd na elektřinu – kolik kilometrů ujede čistě elektricky v běžných podmínkách, nikoli v ideálním testu?
- Způsob fungování spalovacího motoru – pracuje vždy pouze jako generátor, nebo v určitých situacích pohání i kola?
- Právní klasifikace v dané zemi – jak je auto vedeno v registračních dokladech a má stejné výhody jako plný elektromobil?
- Podmínky provozu – má majitel reálnou možnost nabíjet auto každý den nebo ob den?
Vyplatí se také přímo u prodejce zjistit, jak to stojí s dotacemi, daněmi a nízkoemisními zónami. Dealeři rádi zdůrazňují výhody jízdy na elektřinu, ale méně často upozorní, do které právní skupiny konkrétní model skutečně patří.
Co mohou čeští řidiči očekávat
S rostoucí přítomností čínských značek v Evropě lze předpokládat, že tato vozidla budou stále častěji přicházet i do českých showroomů. Pro mnoho zákazníků to bude první setkání s pojmem „prodloužený dojezd", což zvyšuje riziko nedorozumění.
České předpisy ohledně dotací, zón čisté dopravy nebo flotových daní budou vycházet z unijních kategorií. Pokud tedy v dokladech figuruje auto jako hybrid nabíjený ze zásuvky, majitel by neměl počítat se stejným zacházením jako u plného elektromobilu, i kdyby byl dojezd na elektřinu na první pohled působivý.
Na tato auta je proto vhodné nahlížet střízlivě. Pro jedny se stanou ideálním mostem mezi spalovací minulostí a elektrickou budoucností. Pro jiné mohou být zdrojem zklamání ve chvíli, kdy se ukáže, že slibovaný „téměř elektromobil" v papírech a úředních systémech elektromobilem vůbec není.
