Make-up není jen otázka vkusu – je to signál o tobě samé
Vědci odhalili něco překvapivého: způsob, jakým se líčíš, může prozradit povahové rysy, o kterých raději mlčíš. Nejde přitom jen o módní trendy nebo oblíbené barvy.
Nový výzkum naznačuje, že líčení úzce souvisí s narcistickými sklony, úzkostí, potřebou kontroly – a dokonce s tím, jak vědomě formujeme svůj obraz v očích ostatních.
Každý styl líčení vysílá určitou zprávu
Trend „přirozeného vzhledu", výrazné oční linky, matné rty, rozářená pleť nebo úplná absence make-upu – každá z těchto voleb něco sděluje. Samozřejmě, výběr líčení ovlivňuje móda, sociální sítě nebo pracovní prostředí.
Výzkumníci si ale všimli něčeho zajímavého: ženy podobného věku ze stejného kulturního prostředí se líčí velmi odlišně – a to nelze vysvětlit jen sledováním trendů. Jedna žena věrně lpí na nenápadném, skoro neviditelném make-upu. Jiná nevyjde ani pro rohlíky bez precizního konturování a silné linky. Další mění styl jako převlékání kostýmů podle toho, s kým se setkává.
Způsob, jakým používáš make-up, může odrážet nejen estetické cítění, ale také potřebu obdivu, strach z hodnocení a sklon k vědomému budování vlastního obrazu.
Temná triáda a paleta očních stínů: co vědci skutečně zkoumali
Studie publikovaná v odborném časopise věnovaném sexuálnímu chování a vztahům zahrnovala 1 410 žen z Brazílie. Všechny absolvovaly dva typy osobnostních testů:
- Big Five – klasický model popisující pět hlavních dimenzí osobnosti, včetně extraverze a neuroticismu;
- tzv. temná triáda – soubor rysů spojených s méně sympatickou stránkou charakteru: narcismem, machiavellismem a psychopatickými tendencemi.
Ženy navíc popsaly své každodenní líčicí zvyklosti a množství kosmetiky, které používají v různých sociálních situacích: doma, v práci, na večírku, na prvním rande nebo při setkání s novými lidmi.
Kdy je make-up „nejsilnější"?
Výsledky nepřekvapí: většina účastnic se líčila nejméně, když byla sama doma, a nejvíce tehdy, kdy se setkávala s cizími lidmi. Nejpečlivěji propracovaný make-up se objevoval při prvních schůzkách s potenciálním partnerem. Právě tam bylo podle výzkumníků vidět nejvíce záměrné práce s vlastním obrazem.
Nejvíce make-upu se objevovalo v situacích, kde hrál roli první dojem a touha po přijetí či přitažlivosti.
Make-up a narcismus: více času, více peněz, větší kontrola
Nejsilnější vazba na líčení se ukázala u narcismu – tedy u výrazné potřeby obdivu, touhy být středem pozornosti a schopnosti zanechat silný dojem. Ženy s vyšším skóre v této vlastnosti:
- věnovaly líčení více času;
- používaly kosmetiku častěji;
- utrácely za make-up více peněz;
- výrazně přizpůsobovaly intenzitu líčení konkrétní sociální situaci.
Když měly potkat nové lidi nebo záleželo na dobrém dojmu, sáhly po efektnějším a propracovanějším make-upu. V klidnějších, méně „reprezentativních" situacích ho naopak omezily. To nasvědčuje vědomému řízení vlastního obrazu – trochu jako budování osobní značky.
U osob s výraznými narcistickými rysy se make-up stává nástrojem investice do sebe sama: má přitahovat pozornost a potvrzovat pocit výjimečnosti.
Extrovertky se líčí po svém – ne podle příležitosti
Zajímavě se projevila také extraverze, tedy sklon k družnosti a vyhledávání kontaktu s ostatními. Ženy s vysokou extraversí také investovaly do kosmetiky více peněz a make-up pro ně představoval formu sebevyjádření – způsob, jak ukázat charakter, náladu nebo kreativitu.
Rozdíl oproti narcismu spočíval v tom, že extrovertky méně měnily intenzitu líčení podle situace. Chtěly být „sebou" jak při setkání s přáteli, tak v novém prostředí. Make-up zde fungoval jako prodloužení osobnosti, nikoli jako zbroj nebo maska na zvláštní příležitosti.
Psychopatické rysy: méně líčení, stabilnější návyky
Ženy s vyšší mírou rysů spojovaných s psychopatií – tedy s větší impulzivitou, nižší empatií a chladnějším přístupem k druhým – vykazovaly stabilnější líčicí návyky a obecně se líčily méně než osoby s výraznými narcistickými sklony.
Vysvětlení je prosté: menší zájem o cizí názory a menší touha přizpůsobovat se očekáváním = menší potřeba investovat do vlastního obrazu. Jejich styl make-upu bývá stálý, někdy až lhostejný k okolnostem.
Úzkost, napětí a make-up jako ochranný štít
Výzkum se zaměřil také na neuroticismus – tedy tendenci intenzivněji prožívat úzkost, stres, napětí a výkyvy nálad. Zde vypadala závislost na make-upu jinak než u extraverze.
Ženy s vyšší mírou neuroticismu často měnily způsob líčení podle situace. Mezi lidmi sáhly po výraznějším nebo pečlivěji provedeném make-upu. Když byly samy, ten make-up slábil nebo zcela mizely.
Make-up může fungovat jako osobní štít: přidává pocit kontroly, snižuje strach z hodnocení a usnadňuje vstup do sociálních situací.
Výzkumníci naznačují, že pro úzkostnější osoby je make-up něco jako „pancíř". Dodává tváři propracovaný vzhled, který vyvolává pocit připravenosti na setkání s ostatními. Mění se tak nejen vizuální dojem, ale i subjektivní pocit bezpečí.
Co tvůj styl líčení může napovědět – přehled v kostce
| Styl / zvyklost | Možné související rysy |
|---|---|
| Výrazný make-up na důležité příležitosti, slabší běžně | Sklon k řízení vlastního obrazu, prvek narcismu |
| Stálý, výrazný styl bez ohledu na situaci | Silná potřeba sebevyjádření, extraverze |
| Malé změny, spíše slabý make-up nebo žádný | Menší zájem o cizí názory, možný chladnější přístup |
| Více make-upu jen mezi lidmi, téměř žádný o samotě | Strach z hodnocení, potřeba kontroly, neuroticismus |
Na co si dát pozor při čtení takových výzkumů
Výsledky znějí lákavě: člověk by chtěl na základě jedné linky eyelineru rovnou stanovit diagnózu. Vědci však zdůrazňují několik důležitých omezení. Studie zahrnovala výhradně ženy z jedné země, takže v jiných kulturách mohou být závislosti zcela odlišné. Navíc účastnice samy popisovaly své zvyklosti – a lidé se přirozeně ukazují v lepším světle, než jaká je skutečnost.
Nejde ani o to, že výrazný make-up z někoho „dělá" narcisu, nebo že absence podkladu signalizuje emoční chlad. Jde o statistické tendence, nikoli jednoduché nálepky. Make-up může být zároveň hrou, relaxačním rituálem, způsobem kreativity i nástrojem budování image.
Jak tuto znalost využít v každodenním životě
Nejzajímavější část začíná tehdy, když si položíš několik upřímných otázek:
- V jakých situacích věnuji make-upu nejvíce pozornosti – a proč?
- Líčím se stejně pro sebe jako pro ostatní?
- Jak se cítím, když vyjdu z domu bez make-upu?
- Zvyšuje make-up moje sebevědomí, nebo ho spíše nahrazuje?
Odpovědi mohou odhalit nejen vztah k vlastní kráse, ale také míru sociální úzkosti, potřebu obdivu nebo flexibilitu v různých situacích. U jedné ženy bude výrazný make-up projevem sebejistoty a temperamentu. U jiné – zoufale snahou zakrýt to, co na sobě nemá ráda.
Pro psychology je make-up dnes zajímavým pomocným ukazatelem. Propojuje tělo, emoce a chování. Takže až příště staneš před zrcadlem s paletou stínů v ruce, můžeš to pojmout jako malý osobnostní test: ne tolik „sedí mi to?", ale spíše „co moje volba prozrazuje o tom, co hledám v kontaktu s druhými?".
