Úvod: malá molekula s velkým potenciálem
Vědci ze Stanfordské univerzity popsali drobný protein, který u zvířat výrazně potlačuje chuť k jídlu a snižuje tělesnou hmotnost – aniž by přitom vyvolával typické žaludeční potíže. Jde o objev, který upoutal pozornost celého vědeckého světa.
Látka pojmenovaná BRP vznikla kombinací biologického výzkumu a algoritmu umělé inteligence. V pokusech na myších a prasatech citelně omezovala příjem potravy a vedla ke snížení hmotnosti, přičemž svalová hmota zůstala prakticky nedotčena. Vědci doufají, že by v budoucnu mohla představovat alternativu k současným injekcím proti obezitě, jako je právě Ozempic.
Nový kandidát v závodě s léky ve stylu Ozempicu
Obezita roste jako celosvětový problém a ohromný zájem o injekce na hubnutí jasně ukazuje, jak naléhavá je potřeba účinné léčby. Přípravky na bázi semaglutidu, používané mimo jiné při léčbě cukrovky a ke snižování váhy, dokážou tělesnou hmotnost výrazně snížit – jenže mnoho pacientů bojuje s nepříjemnými vedlejšími účinky. Nevolnost, zvracení, zácpa nebo únava jsou každodenní realitou části lidí podstupujících tuto terapii.
Výzkumný tým ze Stanfordu se proto vydal hledat něco jiného: přirozenou lidskou molekulu, která reguluje apetit, ale působí na organismus šetrněji. Tak vznikl projekt BRP – velmi krátkého peptidu o pouhých 12 aminokyselinách, který přesto silně ovlivňuje neurony zodpovědné za pocit hladu.
BRP – miniaturní protein s velkým dopadem na apetit
BRP, celým názvem BRINP2-related peptide, je fragment většího proteinu přirozeně se vyskytujícího v lidském těle. Vědci by ho tak rychle neobjevili bez nástroje umělé inteligence zvaného „Peptide Predictor". Tento algoritmus prohledal tisíce lidských bílkovin a vytipoval stovky krátkých peptidů, které by teoreticky mohly ovlivňovat neurony hladu.
Vědci následně vybrali přibližně stovku kandidátů a otestovali jejich účinky na nervových buňkách i buňkách produkujících inzulin. BRP se ukázal jako jeden z nejsilnějších aktivátorů – stimuloval neurony intenzivněji než klasické látky působící na receptor GLP-1.
Experimenty na neuronech naznačují, že BRP aktivuje centra řídící apetit podobně jako známé léky na hubnutí, avšak prostřednictvím částečně odlišných nervových drah.
Jak BRP funguje u zvířat?
Když vědci podali BRP štíhlým myším těsně před jídlem, množství zkonzumované potravy za hodinu kleslo přibližně o polovinu. Tento efekt se podařilo zopakovat u mladých prasat, jejichž metabolismus se člověku podobá podstatně více než metabolismus hlodavců.
V další fázi výzkumu dostávaly obézní myši po dobu 14 dní sérii dávek BRP. Zvířata zhubla průměrně přibližně 4 gramy, přičemž analýza složení těla ukázala, že váhový úbytek pocházel převážně z tukové tkáně – svaly zůstaly z velké části zachovány.
Pro lékaře je klíčové nejen to, kolik kilogramů pacient ztratí, ale také odkud tato ztráta pochází – zda se spaluje hlavně tuk, nebo zda mizí i svaly a kostní denzita.
Rozdíly mezi BRP a léky typu GLP-1
Současné injekce na hubnutí napodobují působení hormonu GLP-1. Vážou se na receptory rozmístěné po celém těle – v mozku, střevech, slinivce i dalších tkáních. To vysvětluje, proč lék reguluje chuť k jídlu, ale zároveň zpomaluje vyprazdňování žaludku, mění funkci střev a ovlivňuje metabolismus cukrů.
Klinická pozorování ukazují, že u části pacientů tvoří až pětinu ztracené hmotnosti svaly a kosterní struktury, nikoli samotný tuk. Připočteme-li k tomu časté nevolnosti a střevní problémy, je zřejmé, proč tolik odborníků hledá šetrnější alternativy.
V testech na zvířatech působí BRP z tohoto pohledu slibně. Výzkumníci nezaznamenali:
- nevolnost ani chování naznačující odpor k jídlu,
- úbytek svalové hmoty,
- nálezy svědčící o poškození vnitřních orgánů v krátkodobých studiích.
Výsledky naznačují, že BRP působí především v oblasti hypotalamu – mozkové struktury zodpovědné za řízení hladu, sytosti a energetického výdeje. Nižší aktivita ve střevech a ostatních orgánech může vysvětlovat, proč se neobjevily typické gastrointestinální příznaky, tak časté při terapii léky typu GLP-1.
Co říkají vědci o potenciálu BRP?
Výzkumníci zapojení do projektu zdůrazňují, že dosud žádná jiná látka nedosáhla srovnatelné účinnosti semaglutidu v potlačování chuti k jídlu a snižování hmotnosti. O to více vzbudil objev nového peptidu s podobnou silou účinku na neurony hladu – a bez patrné nevolnosti u zvířat – zájem vědecké komunity.
Odborníci věří, že BRP si po testech na lidech zachová schopnost omezovat příjem potravy, aniž by přitom způsoboval výrazné gastrointestinální obtíže nebo ztrátu svalové hmoty.
Je však třeba připomenout, že jde výhradně o předklinický výzkum provedený na relativně malých skupinách zvířat a v krátkém časovém horizontu. To nestačí k tomu, aby bylo možné vyvozovat dalekosáhlé závěry pro člověka.
Od algoritmu umělé inteligence do ordinace lékaře – co bude dál?
Výsledky výzkumu BRP byly popsány v prestižním vědeckém časopise Nature. Vědci zároveň spoluzakládají firmu, která se má věnovat dalšímu vývoji látky a přípravě klinických studií na lidech. Nadcházející roky by mohly vypadat takto:
| Fáze | Cíl |
|---|---|
| Předklinické studie | Ověření toxicity, vlivu na orgány a dávkování u různých živočišných druhů |
| Fáze I | Hodnocení bezpečnosti a snášenlivosti u malé skupiny zdravých dobrovolníků |
| Fáze II | Testování účinnosti při snižování hmotnosti u osob s obezitou nebo nadváhou |
| Fáze III | Srovnání se stávajícími terapiemi a sběr dat o vzácných nežádoucích účincích |
| Registrace | Žádosti u regulačních úřadů a uvedení přípravku na trh |
Každá z těchto fází může trvat mnoho měsíců, někdy i roky. K tomu přistupují vysoké náklady a riziko neúspěchu – mnoho molekul, které skvěle fungovaly u zvířat, se na cestě do lékárny ztratilo, protože u lidí se ukázaly jako příliš slabé nebo nebezpečné.
BRP v současné době není dostupné jako lék, doplněk stravy ani jako legálně prodávaný produkt. Odborníci varují, aby lidé nedůvěřovali nabídkám „zázračných peptidů na hubnutí" prodávaných na internetu pod hesly inspirovanými vědeckými výsledky. Užívání neověřených přípravků může skončit poškozením jater, srdce nebo ledvin.
Co BRP znamená pro lidi bojující s váhou?
Přestože vyhlídka na novou, šetrnější terapii zní lákavě, lidé trpící obezitou by neměli počítat s tím, že BRP se v ordinacích objeví v dohledné době. Realistický horizont je nejméně několik let, a to za předpokladu, že vše půjde podle plánu.
Na druhou stranu samotná informace o tomto proteinu ukazuje, jak rychle se mění přístup k léčbě nadměrné tělesné hmotnosti. Místo soustředění výhradně na dietu a cvičení medicína stále odvážněji zasahuje do biologických mechanismů regulujících hlad a sytost. Pro mnoho lidí s těžkou obezitou, u nichž klasické metody selhaly, to představuje šanci na skutečné zlepšení zdravotního stavu.
Peptidy jako BRP by mohly v budoucnu fungovat jako doplněk zdravého životního stylu. Lékaři již dnes zdůrazňují, že bez změny stravovacích návyků a větší pohybové aktivity ani ty nejslibnější injekce nezaručují trvalé výsledky. Organismus má tendenci „bránit" svou váhu a po vysazení léku se metabolismus často vrátí k původnímu nastavení.
Na co by měli pacienti zaměřit pozornost již nyní?
Nové terapie regulující apetit nezbavují zodpovědnosti za základní péči o zdraví. I kdyby za několik let vznikl přípravek na bázi BRP, lékaři budou zřejmě i nadále zdůrazňovat důležitost těchto prvků:
- pravidelná, co nejméně průmyslově zpracovaná strava s dostatečným obsahem bílkovin,
- spánek v délce alespoň 7 hodin denně,
- pohybová aktivita – nejen silový trénink a kardio, ale také běžný pohyb během dne,
- psychologická podpora při záchvatovitém přejídání nebo emočním jedení,
- kontrola přidružených onemocnění, jako je diabetes 2. typu, hypertenze nebo poruchy lipidového metabolismu.
Pro část pacientů zůstane nejlepším řešením kombinace farmakoterapie, psychodietietetiky a úzké lékařské péče. BRP se do tohoto trendu řadí jako potenciální nástroj, který by v budoucnu mohl umožnit šetrnější, více „mozkocentrickou" regulaci chuti k jídlu.
Pokud nadcházející studie potvrdí účinnost a bezpečnost tohoto proteinu u lidí, čeká trh s léky na obezitu zásadní proměna. Nástup konkurence vůči stávajícím přípravkům by mohl vést k dalšímu snižování nežádoucích účinků a snad i k tomu, že se podobné terapie stanou cenově dostupnějšími pro běžné pacienty.
