Odkud pochází mýtus o zdravém víně
Červené víno má už léta pověst „léku v kalichu". Stále více výzkumů však naznačuje, že tento příběh má celou řadu trhlin.
U stolu se stále dokola opakuje věta: „jedna sklenička denně je zdravá." Vědci se ale na alkohol dívají čím dál střízlivěji a kladou si jednoduchou otázku: existuje vůbec nějaké množství vína, které srdci skutečně prospívá, místo aby mu škodilo?
Jak se ze statistiky stala pohodlná výmluva
Celý příběh začal pozorováním: lidé žijící ve středomořských zemích trpěli infarkty méně často než obyvatelé anglosaských zemí, a to i přes tučnou stravu bohatou na sýry a uzeniny. Zároveň pili hodně červeného vína, takže bylo snadné označit ho za „hrdinu" příběhu.
Tento výklad rychle pronikl do kultury. Najednou každodenní sklenička přestala být pouhým potěšením spojeným s pocitem viny a začala znít jako zdravotní doporučení. Pijeme prý proto, že pečujeme o cévy — ne kvůli samotnému požitku z vína.
Po léta se opakovalo, že umírněné pití srdci prospívá, přestože nikdo pořádně neoddělil vliv životního stylu od samotného alkoholu.
Životní styl hraje větší roli než obsah skleničky
Pozdější analýzy tento nadšený pohled výrazně ochladily. Ukázalo se, že lidé s nižším rizikem infarktu sdíleli několik společných rysů, které s alkoholem příliš nesouvisely:
- jedli pravidelně a bez spěchu, bez neustálého mlsání za pochodu,
- jejich celkový životní styl byl aktivnější a méně stresující,
- stravovací návyky byly bohatší na zeleninu, ryby a kvalitní tuky.
Jinými slovy, víno mohlo být pouhým průvodním znakem zdravějšího způsobu života — nikoli jeho příčinou. Věda dnes varuje, že hledat zdravotní přínos alkoholu je přinejmenším předčasné.
