Exotický plaz, který si vyhlédl alsaské lesy
Tento exotický plaz, oblíbený chovanec terárií, se stále častěji objevuje v parcích, zahradách i na okrajích polí. Biologové bijí na poplach: pokud tento trend pokračuje, had z druhého konce Atlantiku se tam může natrvalo usadit.
Cizí návštěvník v alsaském lese
Všechno začalo naprosto obyčejnými nedělními procházkami v lesích v okolí Colmaru v Alsasku. Běžci a cyklisté si začali všímat něčeho, co z dálky vypadalo jako křiklavě oranžová skvrna omotaná kolem kmene stromu. Teprve zblízka se ukázalo, že jde o štíhlého hada, zhruba metr dlouhého, který šplhá po stromě překvapivě obratně — jako by tam vždy patřil.
Odborníci rychle zjistili, že se jedná o hada běžně nazývaného kukuřičný had, tedy druh z čeledi škrtičů (Pantherophis guttatus). V přírodě obývá především zemědělské a zalesněné oblasti Severní Ameriky. V Evropě se s ním člověk setkává převážně za sklem terária.
Tento barevný had pochází ze Severní Ameriky, ale stále častěji žije volně ve Francii — zejména v alsaském regionu.
Proč právě Alsasko hlásí nejvíce nálezů
Herpetologové z regionu shromažďují hlášení od místních obyvatel a turistů. Rok od roku jich přibývá. Jeden z místních specialistů popisuje, jak ještě nedávno dostával jen jednotlivé exempláře ročně — dnes se k němu za jednu sezónu dostane i několik desítek kusů. Většinu lidé nacházejí v zahradách, městských parcích nebo na okrajích zemědělské půdy.
To je silný signál, že nejde o ojedinělé útěky z domácích chovů, ale o počátek trvalého výskytu druhu ve volné přírodě. Had snáší mírné zimy velmi dobře a východní Francie v posledních letech zažívá právě takové oteplení. Za těchto podmínek dokáže zvíře přežít venku až do dalšího roku a živí se přitom myšmi a drobnými hlodavci.
Jak vypadá tento jasně oranžový, metrový had
Dospělý jedinec dorůstá zpravidla od přibližně 80 centimetrů do půldruhého metru. Má štíhlé tělo, poměrně úzkou hlavu a velmi charakteristické zbarvení: základ v odstínech oranžové, cihlové červené nebo rezavě hnědé, na němž se táhnou tmavší skvrny lemované černými obrysy. Takový vzor způsobuje, že had je dobře viditelný i z větší vzdálenosti — ať už na kůře stromu, nebo na kamenné zídce.
Jedná se o nejedovatého hada, který v přírodě loví drobné hlodavce, mláďata ptáků nebo ještěrky. Kořist uchopí tlamou a oběhne ji tělem, aby ji znehybnil. K lidem se chová spíše plaše — snaží se uprchnout, a kousne jen tehdy, když se ho někdo pokouší chytit nebo násilím držet.
Kukuřičný had nemá jed a před člověkem zpravidla uniká, proto není považován za druh nebezpečný pro lidi.
Je nebezpečný pro lidi a domácí zvířata?
Pro člověka je riziko velmi nízké. Kousnutí může být bolestivé, ale omezuje se na drobné poranění kůže. Žádný jed se nevyskytuje, takže o otravě nemůže být řeč. Větší ohrožení hrozí drobným zvířatům chovaným venku — například mláďatům ptáků v zahradních voliérách nebo malým hlodavcům v nedostatečně zabezpečených klecích.
Z hlediska přírody je situace složitější. Tento druh může konkurovat domácím hadům o potravu a při příznivém klimatu a dostatečném počtu jedinců se může začít rozmnožovat ve volné přírodě. Tehdy se jeho vliv na místní populace drobných savců, ještěrek a ptáků stane zřetelnějším. Část vědců nicméně upozorňuje, že v prostředí silně pozměněném zemědělstvím had především těží z přebytku myší, kterých je tam tak jako tak velmi mnoho.
Odkud se tolik exotických hadů dostává do přírody?
Kukuřičný had patří k nejoblíbenějším druhům chovaným v teráriích. Je klidný, relativně nenáročný a nevyžaduje složité vybavení. V mnoha evropských zemích není k chovu několika exemplářů potřeba žádné zvláštní povolení. To přitahuje začínající milovníky plazů.
Část těchto zvířat uniká z nedostatečně zavřených terárií, slabě zajištěných místností nebo přepravních boxů. Dochází také k úmyslnému vypouštění, když majitelé ztratí zájem nebo nezvládají péči. S postupně oteplujícími se zimami roste pravděpodobnost, že uprchlí jedinci přežijí a začnou fungovat v přírodě jako divoká zvěř.
- Snadná dostupnost v chovatelských potřebách a zoologických obchodech
- Žádná povinnost speciálního povolení při malém počtu chovaných kusů
- Klidná povaha ideální pro začínající chovatele
- Časté úniky z nedostatečně zabezpečených terárií
- Postupné oteplování klimatu, které napomáhá přežití přes zimu
Co dělat, když na takového hada narazíte?
Ačkoliv francouzské úřady hovoří především ke svým občanům, jejich doporučení lze snadno přenést do podmínek jakékoli země, kde by se podobný problém mohl jednou objevit. Zásadní je klidné chování a vyhýbání se přímému kontaktu.
| Situace | Jak reagovat |
|---|---|
| Vidíte barevného hada v parku nebo zahradě | Udržte odstup, vyfotografujte ho z dálky, sledujte místo nálezu |
| Had se nachází blízko domu nebo dětského hřiště | Informujte místní složky — hasiče nebo jednotku zabývající se divokou zvěří |
| Had leží bez pohybu, vypadá vyhublý nebo zraněný | Nedotýkejte se ho, ohlaste situaci úřadům, popište vzhled a místo nálezu |
| Dítě nebo pes se přibližuje k plazovi | Klidně je odveďte, nesnažte se hada chytit — pouze odstraňte ostatní z místa |
Nejbezpečnější reakce na setkání s neznámým hadem: zachovat odstup, vyfotografovat, nahlásit pozorování příslušným službám.
Jak ho odlišit od domácích hadů?
Lidé v Česku nebo ve Francii se nejčastěji setkávají s užovkami a zmijemi. Kukuřičný had se od nich liší především intenzivním oranžovočerveným zbarvením s kontrastními skvrnami. Nemá charakteristické žluté „uši" typické pro užovku obojkovou, ani výrazný klikatý vzor na hřbetě, který známe ze zmije obecné.
Je však třeba pamatovat na to, že ve stresu je obtížné analyzovat detaily. Proto odborníci zdůrazňují jediné pravidlo: v případě pochybností je nejlepší považovat každého hada nalezeného v přírodě za potenciálně nebezpečného a zachovat bezpečný odstup.
Co tato situace vypovídá o klimatické změně a trhu s exotickými zvířaty?
Rozšiřování výskytu hada pocházejícího ze Severní Ameriky ukazuje, jak silně naše zvyky a klimatické změny ovlivňují místní ekosystémy. Teplé zimy umožňují druhům, které dříve zmrzly, najednou přežít. Zároveň móda terárií a exotických zvířat vytváří trvalý přísun jedinců, kteří se mohou dostat ven.
Pro úřady to znamená nutnost lepšího sledování trhu s exotickými zvířaty, vzdělávání chovatelů a rychlejší reakce na hlášení z terénu. Pro běžné lidi jde o učení se klidnému a rozumnému přístupu k volně žijícím zvířatům. Fotografování, hlášení pozorování a vyhýbání se přímému kontaktu s plazem jsou jednoduché kroky, které vědcům pomáhají sledovat šíření cizího druhu a omezovat škody na přírodě.
Stojí také za zmínku, že kukuřičný had není jediným exotickým druhem, který může těžit z mírnějších zim. Čím tepleji na naší polokouli, tím větší šance, že další zvířata ze vzdálených kontinentů začnou vnímat Evropu jako místo, kde lze přežít nejen jednu sezónu, ale celý život — včetně úplného rozmnožovacího cyklu.
