Nový superkontinent: Země s jediným oceánem a jediným pevninským celkem
Vědci předpovídají, že se kontinenty opět spojí v jeden obrovský pevninský celek. Atlantský oceán zmizí, Středozemní moře bude rozdrceno srážejícími se deskami a dnešní hlavní města se ocitnou na úplně jiných zeměpisných šířkách. V tomto novém uspořádání má zvláštní místo zaujmout území dnešní Francie.
Ve všeobecném povědomí se dnešní rozmístění kontinentů jeví jako neměnné. V geologickém měřítku je to ale jen letmý záběr. Tektonické desky se nepřetržitě pohybují, poháněny mohutnými procesy v zemském plášti. Několik centimetrů ročně nezní nijak ohromivě, ale po milionech let to znamená naprostou přestavbu celé planety.
Přibližně před 200 miliony let existoval jeden velký pevninský celek – Pangea. Postupně se začal rozpadat na menší části, z nichž vznikly dnes známé kontinenty. Geologické simulace naznačují, že se historie zopakuje: přibližně za 250 milionů let se všechny pevninské masy opět srazí a vytvoří nový superkontinent, předběžně označovaný jako Pangea Ultima.
Kontinentální desky se stále přibližují. Pokud jejich pohyb nic nenaruší, je současná podoba map pouhou přechodnou fází před vznikem jednoho obrovského souše obklopeného rozlehlým oceánem.
Atlantik mizí, Indický oceán se stává vnitrozemským mořem
Jedním z nejpozoruhodnějších prvků těchto předpovědí je osud Atlantiku. Oceán, který dnes odděluje Evropu od Amerik, má být doslova „pohlcen" přibližujícími se deskami. Obě Ameriky se mají pomalu přesouvat směrem k Evropě a Africe, až se s nimi nakonec srazí v jedné velké kontinentální kolizi.
Jiný scénář čeká oblast, kterou dnes nazýváme Indickým oceánem. Podle vědeckých modelů se promění v rozsáhlé vnitrozemské moře, ze všech stran obklopené pevninou. Ostrovy, poloostrovy a dnešní pobřežní linie přestanou připomínat cokoliv ze školních map.
Změny se nedotknou jen hranic pevnin. Přebudována bude celá geopolitická geografie: ostrovy se spojí s kontinenty, dosud vzdálené země se stanou sousedy. Vzdálenosti měřené tisíci kilometrů se mohou smrsknout na nulu.
Evropa budoucnosti: Francie blíže k pólu i Africe
V této globální skládačce zaujímá zajímavé místo dnešní Francie. Z předpovědí vyplývá, že se země posune na sever, výrazně blíže k dnešní okolopolární oblasti. Zároveň zmizí Středozemní moře, stlačené srážejícími se evropskou a africkou deskou.
Výsledek? Území Francie se přiblíží nejen sousedům, které dnes známe z map – jako Španělsko, Portugalsko nebo Itálie – ale také severní Africe. Dnešní pobřeží Maroka, Alžírska nebo Tuniska se může ocitnout v bezprostředním sousedství nových hranic evropské pevniny.
Dnešní atlantská pobřeží mohou v daleké budoucnosti sousedit s územími, která dnes spojujeme se severní Afrikou, a ne s oceánem.
Nová sousedství, nové hranice
Změna polohy pevnin znamená zcela novou síť sousedských vztahů. Například:
- Kuba se může pevninou spojit s dnešním územím Spojených států,
- Korea se ocitne „vmáčknutá" mezi oblasti dnešní Číny a Japonska,
- Grónsko přilne ke Kanadě a vytvoří jeden rozrostlý severoamerický blok.
V takovém uspořádání dávná moře zmizí a dnešní ostrovy se promění v hornaté oblasti uvnitř kontinentu. To, co dnes nazýváme pobřežím, se stane součástí pevninského středu nového superkontinentu.
Extrémní vedra, erupce a masové vymírání
Geologové se neomezují jen na kreslení nové mapy. Snaží se také předpovědět životní podmínky na Pangei budoucnosti. A obraz, který se rýsuje, není pro většinu druhů příznivý.
Podle analýz zveřejněných v prestižním vědeckém časopise bude srážka kontinentů a vznik jednoho pevninského bloku provázena obrovskou sopečnou aktivitou. Série mohutných erupcí uvolní do atmosféry gigantická množství oxidu uhličitého, což spustí velmi silné oteplování.
Na naprosté většině plochy superkontinentu se předpovídají teploty přesahující 40 stupňů Celsia a extrémní sucho, které znemožní normální fungování suchozemských ekosystémů.
Navíc má Slunce svítit přibližně o 2,5 procenta jasněji než dnes. V každodenním měřítku se rozdíl zdá nepatrný, ale pro dlouhodobé klima to znamená teplejší a sušší planetu. Podle vědců se mnoho druhů savců nedokáže přizpůsobit tak extrémním podmínkám a vymře.
Zóny relativního pohodlí na dalekém severu
Ne všechny oblasti Pangei budou stejně nepřátelské. Největší šanci na snesitelné klima budou mít oblasti posunuté daleko na sever, v blízkosti dnešního polárního kruhu. Tam mají být teploty nižší a přístup k vodě stabilnější.
Simulace naznačují, že území dnešní Francie se může ocitnout právě v této zóně. Spolu s ní má v pásu relativně mírných podmínek ležet také území dnešní Velké Británie, Portugalska a části severní Afriky.
| Dnešní region | Předpokládaná role na Pangei |
|---|---|
| Francie | zóna mírných teplot, potenciální „klimatický azyl" |
| Portugalsko a Britské ostrovy | podobně příznivé podmínky jako ve Francii, přístup k vodě |
| Střední část superkontinentu | extrémní vedra, rozsáhlé pouště, velmi obtížné životní podmínky |
| Většina rovníkových oblastí | přehřátí, vysoká úmrtnost druhů, riziko masového vymírání |
Francie jako budoucí „bezpečnější koutek" na přehřáté planetě
Dnešní území Francie může mít v takové budoucnosti výjimečný význam. Při posunu na sever a v blízkosti budoucích kontinentálních zdrojů vody se tento region v modelech jeví jako jedno z mála míst, kde bude klima pro suchozemské obratlovce relativně snesitelné.
V praxi to znamená větší šanci na zachování vegetace, zdrojů pitné vody a stabilnějších ekosystémů. Uprostřed rozpálených oblastí Pangei mohou takovéto „kapsy" mírnějšího klimatu hrát klíčovou roli pro přežití mnoha druhů schopných přizpůsobit se novým podmínkám.
Oblasti s mírným klimatem, které mají šanci rozvinout se v okolí dnešní Francie, mohou v daleké budoucnosti plnit roli posledních velkých enkláv vhodných k trvalému osídlení.
Co nám tyto předpovědi říkají o současnosti
Přestože jde o výhled na 250 milionů let, tyto scénáře leccos vypovídají také o dnešní době. Modely superkontinentu zdůrazňují, jak citlivý je klimatický systém na změny a jak silně ho ovlivňuje koncentrace skleníkových plynů. Dnešní zrychlené oteplování probíhá ve zlomku času, na který geologové počítají pohyb desek.
Rozdíl spočívá v tempu. V minulosti i v daleké budoucnosti se planeta mění pomalu, čímž dává evoluci určitý prostor pro přizpůsobení organismů. Současné změny probíhají v geologickém měřítku bleskově, což může být pro mnoho druhů včetně lidí mnohem náročnější výzvou než život na superkontinentu vzdálené budoucnosti.
Znalost Pangei budoucnosti má tedy ještě jeden rozměr: připomíná, že Země není pevným jevištěm, ale dynamickým systémem. Kontinenty mění místo, klima prochází extrémními fázemi a druhy buď drží krok s tímto rytmem, nebo mizí. Naše současná rozhodnutí o emisích a využívání zdrojů jsou součástí tohoto dlouhého příběhu, i když jednáme v měřítku pouhých několika generací.
