Velká vlna propouštění, která překvapila i odbory
Jeden z největších hráčů v telekomunikačním průmyslu opět omezuje počty zaměstnanců ve Francii. Rozsah nejnovějšího kola škrtů zaskočil dokonce i odborové organizace, které jsou na podobné zprávy zvyklé.
Firma vyhlásila nový program dobrovolných odchodů, jenž se dotkne stovek lidí v klíčových výzkumných a vývojových centrech. Jde už o třetí vlnu propouštění za pouhé tři roky – a únava zaměstnanců i části odborů je čím dál patrnější.
Třetí vlna škrtů za tři roky
Francouzská pobočka Nokie zaměstnává v současnosti přibližně 2 300 lidí, tedy o 300 méně než na začátku roku 2024. Nový plán počítá s odchodem dalších 421 zaměstnanců, což odpovídá zhruba 18 procentům celkové pracovní síly v zemi. Celý proces má být ukončen do konce června 2026.
Jedna firma, tři po sobě jdoucí programy propouštění za tři roky a téměř každý pátý zaměstnanec čelí vidině ztráty práce.
Dohodu o programu podepsalo vedení společnosti spolu se dvěma odbory – CFDT a CFE‑CGC. Dokument ještě čeká na schválení ze strany pracovní administrativy, pro mnoho zaměstnanců je to však již jasný signál, že nadcházející měsíce budou opět náročné.
Největší ránu dostane centrum u Paříže
Škrty nejsou rovnoměrně rozloženy. Nejsilněji pocítí jejich dopad středisko v oblasti Paris‑Saclay, které má přijít o 343 míst. Právě zde se soustřeďuje podstatná část výzkumné a projektové činnosti Nokie ve Francii, zejména v oblasti pokročilých síťových technologií.
Druhé klíčové centrum, nacházející se v bretonském Lannion, přijde o 78 zaměstnanců. Obě lokality jsou pro francouzské telekomunikační aktivity firmy strategicky důležité, a proto další redukce vyvolává otázky ohledně budoucnosti místních inženýrských kompetencí.
| Středisko | Plánovaný počet odchodů |
|---|---|
| Paris‑Saclay | 343 |
| Lannion | 78 |
| Celkem | 421 |
Formálně dobrovolné, ve skutečnosti masové odchody
Nokia využívá postupu takzvaných kolektivních dohod o odchodu, které ve Francii fungují jako alternativa ke klasickému hromadnému propouštění. Technicky vzato zaměstnanec sám podá žádost o odchod, firma ji přijme a vyplatí dohodnuté odstupné.
Jde formálně o dobrovolnou volbu, ale výsledek zůstává stejný: několik set lidí přestane pro firmu pracovat.
Zaměstnanci, kteří tento krok zvažují, mají na rozhodnutí čas do konce první poloviny roku 2026. Nemusejí přitom prokazovat žádnou tíživou osobní ani ekonomickou situaci – postačí souhlas obou stran. Z pohledu vedení jde o flexibilní nástroj restrukturalizace, z pohledu zaměstnanců o proces, který vytváří atmosféru nejistoty a pocit nestability pracovních míst.
„Omlazení" struktury, nebo postupný ústup z Francie?
Část odborových zástupců se snaží v celém procesu najít alespoň něco pozitivního. Jeden z delegátů CFE‑CGC poukazuje na to, že program může usnadnit odchod lidem s dlouhým pracovním stážem, kteří přemýšleli o předčasném ukončení kariéry nebo o změně profesní dráhy. Podle jeho slov firma tímto způsobem „omlazuje strukturu" a uvolňuje prostor pro nové kompetence.
I on sám však přiznává, že zpráva o likvidaci stovek pracovních míst nikdy není pro zaměstnance dobrá. V mnoha týmech panují obavy, že další výzkumné projekty budou přesunuty do levnějších lokalit a francouzská centra postupně ztratí svůj strategický význam. Podobný trend lze ostatně sledovat i u jiných technologických koncernů, které už léta snižují náklady v západní Evropě.
CGT říká „dost" a odmítá podepsat dohodu
Nový plán škrtů vyvolal razantní reakci jednoho z hlavních odborových svazů – CGT. Organizace se podílela na dvou předchozích kolech dobrovolných odchodů, tentokrát však odmítá dohodu podepsat. V prohlášení rozeslaném zaměstnancům označuje celou situaci za „strategii demontáže zaměstnanosti", která slouží výhradně zlepšení finančních ukazatelů, aniž by proběhla skutečná debata o dlouhodobé vizi působení firmy ve Francii.
Zástupci CGT tvrdí, že opakující se programy dobrovolných odchodů se stávají rutinním nástrojem ke krácení pracovních míst, nikoli výjimečnou reakcí na krizi.
Odboráři zdůrazňují, že pokud se firma každý rok vrací ke stejnému mechanismu, znamená to, že hlubší obchodní problémy nebyly vyřešeny. Podle jejich názoru vedení hledá snadný způsob, jak snížit náklady, místo aby jasně určilo, ve kterých oblastech chce rozvíjet svou činnost a ze kterých hodlá ustoupit.
Únava z trvalé nejistoty
Pro zaměstnance francouzské části Nokie se život ve stínu opakujících se plánů propouštění stal téměř normou. V mnoha týmech je vidět pokles motivace a rostoucí pocit dočasnosti. Lidé s nejsilnějšími technickými kompetencemi stále častěji hledají stabilnějšího zaměstnavatele, což pro firmu znamená riziko ztráty klíčových odborníků.
- Starší inženýr uvažuje o odchodu v rámci programu a přechodu k menšímu výrobci zařízení
- Specialista na sítě 5G dostává nabídky z oblasti kybernetické bezpečnosti
- Mladší zaměstnanci zvažují přestěhování do jiných zemí v rámci firemních struktur
Taková rozhodnutí se jen zřídka objeví v oficiálních statistikách, ale výrazně ovlivňují reálné možnosti vedení výzkumných projektů. Týmy, které právě prošly redukcí, musejí udržet tempo práce s méně lidmi a část úkolů se přesouvá na externí dodavatele.
Francie jako zkušební polygon změn v telekomunikacích
Popsaný případ dobře ilustruje širší trend v telekomunikačním odvětví. Operátoři i dodavatelé síťového vybavení se snaží snižovat náklady po obrovských investicích do infrastruktury 5G a zároveň reagovat na ostrou konkurenci ze strany asijských výrobců. Země s vysokými náklady práce, jako je Francie, jsou v této rovnici obzvláště zranitelné.
Tamní pracovní právo zároveň firmám nabízí specifické nástroje – právě například kolektivní dohody o odchodu. Pro vedení jde o způsob, jak rozložit proces redukce v čase a vyhnout se mediálně hlučnému hromadnému propouštění. Pro odbory je to naopak obtížný kompromis mezi ochranou zaměstnanců a přijetím nevyhnutelných změn v sektoru.
Co tato situace říká čtenáři ve střední Evropě
Příběh francouzské Nokie je jasným signálem, že ani vysoce kvalifikovaná pracovní místa v technologiích neposkytují plnou záruku jistoty. Ohrožena nejsou jen místa ve výrobě nebo logistice, ale také pozice ve výzkumu, projektování a vývoji softwaru.
Stojí za to si všimnout dvou věcí. Za prvé, firmy stále častěji přesouvají část procesů do zemí s nižšími náklady, včetně střední a východní Evropy. Za druhé, i tam, kde se používají měkké formy redukce – jako jsou dobrovolné programy odchodů – mohou být dopady na místní ekonomiky velmi citelné. Zmizí nejen konkrétní pracovní místo, ale i celé kompetence, které se jen obtížně znovu budují.
Z pohledu zaměstnance roste důležitost profesní flexibility a připravenosti na rekvalifikaci. Z pohledu států pak vyvstává potřeba aktivní průmyslové politiky. Bez jasné vize rozvoje vlastních technologických odvětví riskuje každá země, že další rozhodnutí o propouštění padnou daleko za jejími hranicemi a místní výzkumná centra se stanou pouhými krátkodobými zastávkami v globální strategii velkých korporací.
