Tento jednoduchý trik řezníka zajistí, že hovězí na guláš vyjde o polovinu levněji

Zobrazujte stavebniny-chemie.cz častěji ve výsledcích vyhledávání Google.

Přidat stavebniny-chemie.cz do Google

Hovězí zdražuje, ale řezníci znají cestu ven

Ceny hovězího rostou, akce v supermarketech lákají a v médiích se čím dál víc mluví o levném mase z Jižní Ameriky. Přitom řezníci upozorňují na něco mnohem praktičtějšího: skutečná úspora nezačíná u dovozu, ale u správného výběru kusu masa.

Stále více domácností se ptá, jestli nedělní guláš, dušené maso nebo hovězí na víně konečně zlevní. Odpověď zkušených řezníků je překvapivě jednoduchá.

Proč se tolik mluví o levném hovězím ze zámoří

Obchodní dohody mezi Evropskou unií a zeměmi Jižní Ameriky otevřely cestu většímu dovozu hovězího za nižší náklady. Tamní produkce masa může být až o zhruba 40 % levnější než evropská, takže část dodávek přichází na trh s výrazně sníženou cenou.

Jenže tohle se týká především takzvaných ušlechtilých částí — jako je entrecôte, roastbeef nebo svíčková — které restaurace využívají na steaky. V obchodech se nejčastěji objevují jako hotové steaky nebo zmražené výrobky.

Nižší ceny dováženého hovězího se vztahují hlavně na maso určené ke steakům, nikoli na kusy ideální pro domácí guláše a dušená jídla.

Výsledek je prostý: efekt hlasitě avizovaného zdražování pro průměrnou rodinu, která vaří guláš nebo klasické dušené hovězí, je mnohem menší, než by se z mediálních titulků mohlo zdát.

Domácí guláš a dušené hovězí: ne steak, ale „horší" kus

Řezníci to říkají na rovinu: pokud smažíte steaky, záleží hlavně na kvalitě ušlechtilých částí. Pokud ale vaříte guláš, hovězí v omáčce nebo dušené maso se zeleninou, rozhodující jsou takzvané levnější kusy — a právě tam začíná opravdová úspora.

Plec, bok a… nejlepší chuť

Pro pomalé dušení se nejlépe hodí tučnější a prošpikovanější části. V českých podmínkách jde například o:

  • bok a pupek hovězí — hodně pojivové tkáně, ideální pro dlouho vařená jídla,
  • koleno (ossobuco) — s kostí nebo bez, velmi aromatické,
  • plec, krkovice hovězí — podceňované, ale po dlouhém dušení výjimečně chutné,
  • hrudí, líčka, nožičky — vyžadují čas, ale odmění se jemností a plnou chutí.

V těchto kusech se nachází značné množství kolagenu — zpravidla okolo 15–20 %. Při pomalém tepelném zpracování se kolagen mění v želatinu, která:

  • způsobí, že maso změkne a rozpadá se na vlákna,
  • přirozeně zahustí omáčku bez nutnosti přidávat mouku nebo smetanu,
  • vytvoří sametovou, „restaurační" konzistenci celého pokrmu.

Pro srovnání: svíčková nebo roastbeef mají kolagenu velmi málo, často pod 5 %. Na krátce smažené steaky jsou skvělé, ale při dušení mohou vyschnout a ztuhnout. A navíc stojí téměř dvojnásobek.

Trik řezníka: stejné jídlo za půl ceny

Řezníci přiznávají upřímně: u masného pultu nejčastěji chybujeme my, zákazníci. Sáhneme po „hezkém" kusu z vyšší cenové kategorie, protože vypadá lépe — přestože na dušené jídlo se vůbec nehodí. Zaplatíme víc a výsledek je horší, než kdybychom zvolili levnější alternativu.

Nejjednodušší rada řezníka: na guláš a dušené hovězí berte nejlevnější, dobře prorostlý kus z tuzemského chovu — ne stekovou část z horní cenové police.

Příklad ze západoevropských trhů dobře ilustruje rozsah rozdílu. Tamtéž kilogram plece nebo kolena bývá zhruba za polovinu ceny svíčkové nebo roastbeefu. V Česku jsou poměry podobné: zatímco za „hezký" steak zaplatíte přibližně 400–600 Kč za kilogram, kus na guláš z tuzemského chovu může stát okolo 150–250 Kč za kilogram. Celý hrnec jídla tak vyjde rovnou o zhruba 50 % levněji.

Jak mluvit s řezníkem, aby se skutečně vyplatilo

Většina z nás přistoupí k masovému pultu a řekne jen: „Prosím hovězí." Řezníci doporučují formulovat objednávku jinak:

  • řekněte, jaké jídlo chystáte (guláš, maso v omáčce, pečeně, vývar),
  • uveďte přibližný rozpočet za kilogram, který vám vyhovuje,
  • zdůrazněte, že chcete maso z tuzemského chovu.

Takový rozhovor velmi často skončí nabídkou kusu, na který byste sami vůbec nepomysleli — a který se v hrnci osvědčí mnohem lépe než „krásný" roastbeef. Pro řezníka je to každodenní rutina, pro zákazníka reálná úspora v řádu stovek korun při větším nákupu.

Teplota, ne čas: tajemství měkkého hovězího

Ani ten nejlepší výběr kusu nepomůže, pokud maso vystavíte příliš vysoké teplotě. A právě tady nastupuje kuchyňská část řeznického triku.

Kolagen v tužších částech se začíná přeměňovat v želatinu pomalu, přibližně při 70–85 °C. Když vaříte guláš „na plný výkon", voda v hrnci vře kolem 100 °C, svaly se stahují a šťáva uniká. Výsledek: tuhé kousky masa a řídká, vodnatá omáčka.

Nejlepší dušené hovězí nevznikne při bouřlivém varu, ale při jemném probublávání těsně pod bodem varu.

Prvek vaření Co dělat Výsledek
Teplota Udržujte jemné „probublávání" bez prudkého varu Maso změkne, nevysuší se
Čas 2–3 hodiny, u větších kusů i déle Kolagen se promění v želatinu
Příprava Kousky před dušením opečte Hlubší chuť, tmavší omáčka
Skladování Uvařte den předem, ochlaďte a znovu ohřejte Chuť se „sjednotí", omáčka zhoustne

Vařit dnes nebo zítra? Trik s odstavením hrnce

Mnoho zkušených kuchařů a domácích hospodyň má svůj ověřený postup: jídla z hovězího chutnají nejlépe druhý den. A má to vědecké opodstatnění — chutě mají čas se propojit a želatina během chlazení tuhne, takže po opětovném ohřátí vznikne ještě plnější a sametovější konzistence.

Řezníci proto často radí: pokud plánujete slavnostní oběd, uvařte guláš nebo hovězí na víně den předem. Nastavte velmi nízký plamen, nechte maso „probublávat" potřebnou dobu, vychlaďte, dejte do lednice a před podáváním ohřejte na mírném ohni. Získáte tím nejen na chuti, ale i na pohodlí — v den oslavy je méně práce.

Na co si dát pozor, když hledáte nejnižší cenu

Přestože nižší ceny masa ze zámoří přitahují pozornost, řezníci připomínají, že neexistuje jedno univerzální řešení. Dovoz může přinést levnější steaky, ale při výběru masa na dušení pro rodinný oběd bývá rozumnější vsadit na prověřené tuzemské hovězí s menší stopou z přepravy a jasným původem.

Chcete-li snížit výdaje a přitom neztrácet na kvalitě, stačí spojit několik jednoduchých zásad: vybírat „ošklivější" kusy, ptát se řezníka na konkrétní pokrm, sledovat cenu za kilogram a v kuchyni spoléhat na nízkou teplotu a dlouhý čas dušení. Výsledkem je talíř plný měkkého, voňavého hovězího, které nerozbije rodinný rozpočet.

Některé domácnosti jdou ještě dál a plánují jídelníček tak, aby jednou za čas koupily větší porci levnějšího tuzemského masa na guláš, rozdělily ho na dávky a zmrazily. Při dodržení základních zásad zmrazování a rozmrazování hovězí takové skladování snáší bez problémů — a vy máte vždy po ruce základ pro rychlý, vydatný oběd bez nervózního shánění a honby za nejistými slevami.

Přejít nahoru