Rakovina prsu u mladých žen roste znepokojivým tempem. Lékaři hledají příčinu

Proč mladé ženy onemocňují rakovinou prsu čím dál častěji

Stále více žen ve dvaceti a třiceti letech slyší diagnózu, kterou by ještě před pár desetiletími nikdo v jejich věku nečekal. Statistiky zaznamenaly obrat, který zaskočil i zkušené onkology.

Americká studie vědců z Washington University School of Medicine prokázala, že u žen mladších padesáti let se rakovina prsu vyskytuje výrazně častěji než před čtrnácti lety. Nárůst se navíc od roku 2016 výrazně zrychlil. Nejrychleji přibývají nádory závislé na estrogenu, což naznačuje silný vliv životního stylu a prostředí.

Čísla, která změnila pohled na tuto nemoc

Rakovina prsu byla dlouho spojována především se ženami po padesátce. Nová data ale vykreslují jiný obraz. Ve věkové skupině 20 až 49 let zachorowalnost nejen roste, ale tempo tohoto růstu se stupňuje.

V roce 2000 bylo zaznamenáno přibližně 64 případů na 100 tisíc žen v tomto věku. Do roku 2016 se ukazatel zvyšoval pozvolna, průměrně o 0,24 % ročně, a dosáhl zhruba 66 případů. Po roce 2016 se ale křivka prudce zlomila směrem nahoru — roční nárůst dosáhl téměř 3,8 % a v roce 2019 už statistiky ukazovaly 74 případů na 100 tisíc žen.

Od generace žen narozených v roce 1955 po generaci z roku 1990 vzrostlo riziko rakoviny prsu před padesátkou o více než 20 %, což poukazuje na silný vliv prostředí a životního stylu.

Pro epidemiology jde o jasný signál, že nastala skutečná změna — taková, kterou nelze vysvětlit jen zlepšenou diagnostikou. Vědci nepoukazují na jednu jednoduchou příčinu. Nejpravděpodobnější je „koktejl" několika jevů najednou: nedostatek pohybu, změny tělesné hmotnosti, pozdější mateřství, delší vystavení hormonům a k tomu znečištění a látky narušující hormonální rovnováhu.

Nádory poháněné estrogenem v čele statistik

Klíčové zjištění se týká typu nádorů, které přibývají nejrychleji. Jde o gumy s estrogenovými receptory — tedy takové, které rostou tím rychleji, čím silněji na ně působí ženské pohlavní hormony. Na jejich povrchu se nacházejí jakési „zámky" (receptory), do nichž pasuje „klíč" v podobě estrogenu.

Právě tento typ rakoviny prsu zaznamenává v poslední době u mladých žen největší nárůst. Nádory nezávislé na estrogenu se přitom vyskytují méně. Toto obrácení poměrů má velký význam, protože vede k odlišným strategiím prevence i léčby.

Změna profilu nádorů — méně guzů nezávislých na hormonech a více guzů závislých na estrogenu — naznačuje, že prostředí, strava a životní styl stále silněji „spolupracují" s hormony při vzniku rakoviny prsu.

Onkologové si proto kladou dvě otázky: co v životě dnešních žen tak silně podporuje vznik nádorů závislých na estrogenu, a zda mechanismy, které omezily výskyt estrogenově nezávislých nádorů, lze využít i k brzdění jiných typů rakoviny prsu.

Rizikové faktory, o kterých se mluví stále více

Vědci upozorňují na několik skupin faktorů, které mohou zesilovat působení estrogenů v organismu mladých žen:

• Životní styl – nízká fyzická aktivita, sedavé zaměstnání, absence pravidelného pohybu;
• Tělesná hmotnost – tuková tkáň produkuje estrogeny a obezita po pubertě zvyšuje množství hormonů kolujících v krvi;
• Pozdější mateřství nebo bezdětnost – těhotenství a kojení mění hormonální cykly a v řadě studií jsou spojovány s nižším rizikem rakoviny prsu;
• Látky narušující hormonální rovnováhu – sloučeniny obsažené v plastech, kosmetice nebo potravinách, které mohou napodobovat účinek estrogenů.

Ne všechny tyto faktory mají stejně silné vědecké potvrzení. Stále více výzkumných týmů je ale studuje společně, nikoli izolovaně, protože v každodenním životě se zpravidla vyskytují současně.

Rasové rozdíly: černošské pacientky čelí největšímu riziku

Analýza dat odhalila výrazné rozdíly v riziku onemocnění mezi etnickými skupinami. Nejvíce ohroženými se ukázaly být černošské ženy, zejména ve věku 20 až 29 let. V této skupině je riziko o více než polovinu vyšší než u jejich vrstevnic bílé pleti.

Tato nerovnost vede výzkumníky k hledání rozdílů jak v genech, tak v přístupu ke zdravotní péči, životních podmínkách nebo vystavení škodlivým látkám. Tým z Washington University analyzuje vzorky nádorové tkáně pacientek různého věku a etnického původu, aby zjistil, zda se u mladých černošských žen častěji vyskytují zvláště agresivní podtypy rakoviny nebo odlišné molekulární dráhy.

Zajímavý kontrast přinášejí statistiky pro ženy hispánského původu. V této skupině studie zaznamenala nejnižší výskyt rakoviny prsu ze všech sledovaných populací. To by mohlo pomoci při identifikaci ochranných faktorů, například stravovacích vzorců nebo jiných aspektů životního stylu.

Dřívější záchyt: úspěch s několika nebezpečnými mezerami

Data z posledních let ukazují změnu nejen v počtu onemocnění, ale také ve stadiu nemoci v okamžiku diagnózy. Roste podíl nádorů v prvním stadiu, které jsou menší, zpravidla nevytvářejí metastázy a lépe reagují na léčbu. Diagnóz ve druhém a třetím stadiu je naopak méně.

Více zachycených nádorů v prvním stadiu naznačuje, že screeningová vyšetření a povědomí o vlastním riziku skutečně fungují, i když zatím nedosahují na všechny ohrožené ženy.

Zároveň onkologové zaznamenali znepokojivou výjimku: část časných nádorových změn není podchycena včas a pacientky se vracejí do ordinací až s pokročilým čtvrtým stadiem. U mladých žen jsou prsy často hustší, což ztěžuje interpretaci mamografie. Proto roste důležitost ultrazvuku prsu, magnetické rezonance a individuálního posouzení rizika, zejména u žen s rodinnou anamnézou rakoviny nebo mutacemi genů jako BRCA1 a BRCA2.

Co může mladá žena udělat už dnes

Odborníci doporučují nezačínat pečovat o zdraví prsou až v padesáti. Praktické kroky, které má smysl zavést co nejdříve:

• Pravidelně sledovat prsy a kůži kolem bradavek, zvláště po menstruaci;
• Jednou ročně požádat gynekologa nebo praktického lékaře o fyzické vyšetření prsou;
• Znát rodinnou historii nádorových onemocnění a sdělit ji lékaři;
• Dbát na přiměřenou váhu, pohybovou aktivitu a omezení alkoholu, který zvyšuje riziko rakoviny prsu bez ohledu na věk;
• Při znepokojivých příznacích (bulka, výtok z bradavky, vtažení kůže) neodkládat návštěvu lékaře.

Prevence: jak se riziko proměnilo mezi generacemi

Nárůst o více než 20 % při srovnání žen narozených v roce 1990 a 1955 znamená, že v jedné rodině mohou mít matka a dcera navzdory podobným genům zcela odlišné zdravotní vyhlídky. Tento rozdíl napovídá, že velká část rizika se nahromadila za pouhých několik desetiletí — tedy v rytmu civilizačních proměn.

Vědci se soustřeďují na několik oblastí dalšího výzkumu:

• Chemické prostředí – vliv znečištění ovzduší, látek v plastech, pesticidů a kosmetiky;
• Výživové faktory – podíl vysoce zpracovaných potravin, cukru, červeného masa a alkoholu;
• Fyzická aktivita od dětství – význam pohybu v období dospívání pro pozdější riziko nádorových onemocnění;
• Reprodukční vzorce – věk při první menstruaci, počet těhotenství, délka kojení.

Cílem je vypracovat preventivní programy přizpůsobené věku. Jiná podpora je potřebná pro dospívající dívku, jiná pro třicátnici plánující těhotenství a ještě jiná pro ženu těsně před čtyřicítkou s rodinnou zátěží.

Jak číst riziko a přitom nežít v permanentním strachu

Nárůst počtu onemocnění neznamená, že každá mladá žena rakovinou prsu onemocní. Statistika hovoří o pravděpodobnosti v měřítku celé populace, nikoli o rozsudku pro konkrétního člověka. Rozumný přístup spočívá v tom znát své rizikové faktory, zavést ta preventivní opatření, která jsou ve vlastních silách, a podstupovat vyšetření tehdy, kdy jsou skutečně opodstatněná.

Pro lékaře se klíčovým úkolem stává vyvážení dvou cílů: co nejrychlejšího zachycení nádorů a zároveň vyhýbání se zbytečné nadměrné diagnostice neškodných změn, které by zdraví nikdy neohrozily. Hranice mezi oběma situacemi není vždy zřejmá, a proto se do rozhodování stále více zapojuje genetika, přesnější hodnocení zobrazovacích vyšetření a otevřený rozhovor s pacientkou o jejích očekáváních i obavách.

Rostoucí riziko rakoviny prsu u mladých žen zasahuje nejen do zdraví, ale také do životních plánů — práce, mateřství, vztahů. Lékaři a vědci proto stále důrazněji zdůrazňují, že prevence se neredukuje na jedno vyšetření jednou za několik let. Je to spíše soubor každodenních rozhodnutí — od pohybu přes stravu až po včasnou reakci na první znepokojivé signály, které tělo vysílá dávno předtím, než se nádor stane skutečně nebezpečným.